Čas novoročenek

a jahoda

Jahoda lesní nejsladší pro mé stálé návštěvníky…..

Jako kdybych toho neměla za celý den dost! Od 6 do 6. Mám unavené oči a zase zasedám k počítači … Před chvílí jsem si dopřála pohled, který miluju … podívala jsem se, z kterých států jsem měla návštěvníky… Trochu mne mrzí, že tu dnes nebyl AŠTAR – asi pauzíruje, byl tu totiž včera … – ale zato přiraketovali dva návštěvníci z Finska a jeden z Rakouska… Tedy kromě stálých a tajemných hostů z USA a Německa, které tímto srdečně zdravím. A posílám jim úsměv :o))))).

Chvíli jsem dumala, zde se na mě nebyla podívat dcera. Žije v At, ale máme některé vzájemné domluvy, které dodržujeme. Není jich moc, no jednou z nich třeba je, že Z. nebude chodit na můj blog. Trochu se před ní stydím, i když fakticky není proč. Víme o sobě všechno, opravuji se… tedy skoro všechno – nikdo přece neví o druhém úplně všechno … ale protože jsem děvče důvtipné, netrvalo dlouho a záhadu jsem vyřešila. Někdo mi blízký jel do Rakouska lyžovat. Tak to je.

Ale zpět … dnes jsem sice skoro celý den proseděla, ale věnovala jsem se výrobě novoročenek… zítra totiž máme vánoční besídku (tak se to fakt jmenuje) se zaměstnavatelem a tak chceme překvapit. A v pondělí další besídka tedy vlastně porada, tentokrát profesní, takže novoročenky budou potřeba též, aby s ušetřilo na poštovném. Baví mne vyrábět Pfky, ale někdy si říkám, jestli toho štěstí a zdraví není koncem roku trochu moc – ze všech stran se to valí a je valeno … Mám velmi hříšné myšlenky, jestli bych se na to neměla někdy vyprdnout a energii, kterou výrobě novoročenek věnuji, nechat na nějakou lichou dobu, kdy je o pořádné popřání nouze … kdy se nic neočekává a nic neslaví… a adresát by byl zaskočen a mile překvapen netradičním přáním v netradiční dobu. A tak se to ve mně vždy každý rok pere … nakonec vyhrají ale stejně zase ty tradice a kořeny, vždyť nějaké jistoty být musí…. už tak je ta doba ztřeštěná …. Takže novoročenky jó…

Takže … náhodou jsem objevila na webu Daniely – Kudlanky báseň, která mne okamžitě vzala za srdce a už jsem dále nehledala. Tomu se říká … milost …

Trápí-li tě hoře
Hluboký jak moře
Hluboký jak Macocha
Zkus se jednou pokochat
Oblostí čočky
Hebkostí kočky
Leskem laku
Vůní máku
Chutí jahod
Sledem náhod
Co – když je nikdo nečeká
Potěšit můžou člověka

Alena Tomková

Dovolila jsem se Daniely a doplnila natištěný text malým ručně malovaným akvarelem a novoročenky jsou na světě. Naskenovala jsem jednu povedenou, takže zítra ji uvidíte…

A já tady dnes končím… jdu psát dopis do Brna. Jsem v pěkným presu, zabředla jsem do pracovních povinností a nějak to pode mnou povoluje – za chvíli v tom budu až po uši, asi tak nějak jako když se král Šumavy zanořoval do pravé šumavské slatiny (snad se tomu tekutému bahnu tak říká …) až se v tom utopil… ale to já nechci, a tak jdu raději něco dělat. Něco co za mne nikdo neudělá. Je toho docela dost …