poetické jednobarevné fotky a básně…
tak tahle velká louže už není, letos ji zasypali štěrkem … a tak už byla zabydlená …
No, dělala jsem v neděli pořádek na půdě a objevila tam sešitek se svými starými básněmi…. Bylo mi tak 20 let? Už nevím, ale docela se to rýmuje, není to žádný volný verš, tak myslím se to dá číst i teď. Od té doby jsem básně neskládala. Veršíky se mi zdají trochu naivní. No, určitě jsou hodně nadšené a optimistické, mírně nostalgické. To už ale mluvím o jedné konkrétní básničce … o té, kterou jsem vybrala jako vzorek … jeden za všechny…
To by se mně moc líbilo …
To by se mně moc líbilo
kdyby jenom chumelilo
furt a pořád chumelilo
všude samej sníh.
Všechny barvy, všechny krásy
v lidech by se schovaly
a my jako eskymáci
bysme se pak chovali.
Zkřehlí zimou tulili se
šili pestrý kabáty,
večer potom sesedli se
ku ohýnku do chaty.
To by bylo…, všude bílo…
a v každým z nás sluníčko…
škoda že je u nás v Čechách
sněhu jen tak maličko…
Báseň je poznamenaná trampskou minulostí, proto používám občas asi takovou chlapáckou češtinu, ovšem idea je křehká … změnila jsem se hodně. Dnes bych zimu takhle neopěvovala, ale vím, že tehdy to bylo opravdové a upřímné. Zimu jsem měla nejraději. Její tesknotu, samotu, černobílou barevnost… Teď zimu přetrpím a jsem hodně neveselá … Mám jí ráda jen proto, že se tím víc těším na jaro. A jsem ráda, že letos zima ještě neuhodila. Dnes bylo venku vlahé teplo a atmosféra jarního dne, škoda, že jsem musela být celý den v práci … Zuzi
To je taky u nás, pláň mezi dvěma lesy. Loni bylo sněhu … však pamatujete, ne???
