Slovo MILOST

Očima Daniely Iwashity

Milost přichází z nebe?

nebo je všude kolem?

 Daniela Iwashita, Jan Špáta, Petr Koudelka – jejich texty jsou mojí živou vodou – každý jiný a všichni hluboce lidští, vnímaví a občerstvující… zasahující moji a nejen moji duši …

Daniela Iwashita – jemná vnímavá žena, intelektuálka, filigránsky vyhledává v literatuře doklady, názory a zvláštním způsobem propojuje se svými vjemy

Jan Špáta – prosté lidské chápavé a velmi srozumitelné texty moudrého citlivého a milujícího člověka

Petr Koudelka – trochu pesimistický kazatel leckdy nepříjemných pravd, ctitel spravedlnosti, kořenů, tradic a bohů, čtení jeho textů je pro mne jakýsi obřad, povznáší … ale chmurně povznáší

Dnes jsem se probudila výjimečně brzičko, už za tmy, a tak jsem se dala do psaní, nejlépe se mi o takových věcech píše v noci, kdy tma zakryje všechno ne nepodstatné, to ne, ale to co rozptyluje moji pozornost a já se mohu upřít na to jedno a snad se pokusit vydolovat v sobě výstižnější slova. Moc mi to nejde, ale naštěstí už, zdá se, bylo všechno napsáno, všechny odpovědi lze NĚKDE nalézt, někdo TO už stáhl a zapsal. Ovšem jasně … kde to v tu chvíli hledat… ale je milost, když někde nějaký střípek řečený za mne náhodou objevím. Nečekaně, náhodou. Ale jsou i autoři, u kterých jdu najistotu, no o těch se právě zmiňuji. Pokusila jsem se vyjádřit, trochu naznačit, čím jsou pro mne tak ojedinělí, jak na mne působí, jaké chvění na mne vysílají a já je přijímám …

O Janu Špátovi, Petru Koudelkovi i Daniele Iwashitě jsem zde již psala a odvolávala se na jejich myšlenky nebo odkazy. (24.10.2006 Jsou chvíle – kdy je mi smutno, D.I. později, nedávno, ale momentálně si zcela přesně nevzpomínám kdy a název), no včera měla Daniela Iwashita v Lidovkách text o slovu Milost.

To zapomenuté slovo jsem slyšela po velmi dlouhé době nedávno vyslovit písničkářem Janem Smržem v TV (zde 2.11.2006 Jiří Smrž). Já sama jsem slovo Milost nepoužívala, úplně jsem na jeho existenci zapomněla, však se s ním nedalo nikde setkat, nepamatuji se, že bych na něho v posledních mnoha letech někde narazila – v literatuře, novinovém textu, v hovoru, nikde… Ale zcela přesně vím, co pro mne slovo Milost znamená, jen snad je pro vyslovení příliš patetické a milost je pro mne něčím přirozeným, jako třeba krása. Milost přichází nečekaně, a může to být cokoli, cokoli co člověka na chvíli povznese do zvláštního stavu blaženosti. A stačí zachytit signál, všimnout si, vnímat. Milost tedy nejen přichází, ale je také všude kolem. A proto bych se vyslovení toho slova nemusela bát, jak to ostatně říkal Jiří Smrž. V tuhle chvíli rozumím tomu jeho: Nebojím se patosu, patos je něco NAD, chci překonat distanc a povznést se na jeho úroveň…

Co píše o Milosti Daniela Iwashita?

Představa, že dobré věci pocházejí shůry, je pevně zakotvená v jazyce a ovládá naše myšlení (chceme být nahoře, chceme být povzneseni ). Méně samozřejmá je ale představa, že pro ty nejlepší věci se nahoru nechodí, že sestupují na zem…

No, nemusím to všechno opisovat, přečtěte si sami, chcete-li, ale na webu dnes ještě není, později naleznete na www.lidovky.cz, v sekci orientace/salon pod názvem Milostivý prosinec! Zuzi