Pocit jako hovado …
Ve včerejší příloze Lidovek jsem si vychutnala rozhovor s trenérem Kateřiny Neumannové Stanislavem Frühaufem. Je to opět jeden z mužů – chlapů, kteří vyzařují pro mne neodolatelné vlnění, dovolte abych dodala – samčí vlnění.
Nedávno jsem zde představovala písničkáře Jiřího Smrže – to je něco podobného. Prostě samorost, který miluje přírodu a není změkčilý, je férový, opravdový, poctivý, umí vzít za práci a má takový trochu drsný vzhled, v duši je ale něžný. Zná míru. Umí pohladit i říct třeba: To je pocit jako hovado, co?! To se prostě těžko vysvětluje … dámy chápou …
To je pocit jako hovado, co?! tak tuhle náramnou větu vyslovil právě Stanislav Frühauf v Obersdorfu po vítězném doběhu Kateřiny do cíle … a touto větou také začíná rozhovor v Lidovkách. Probírá se jeho život, jeho názory a trénování.
Zbystřit ukolébanou pozornost a ubezpečit se, že čtu dobře mě donutila odpověď na otázku:
Je těžší trénovat ženy nebo muže?
Z hlediska sportovního a výkonnostního je určitě lepší trénovat ženu. Žena je ctižádostivější než chlap. I když jsou někteří chlapi taky ctižádostiví, ve finále, když jde tvrdý na tvrdý, je žena odolnější, silnější. Taky je menší bolín než chlap, úplně jednoznačně. A je operativnější, v minutě dokáže vstřebat daleko víc impulsů než chlap.
Myslím, že podobné uznání ženy jsem hodně dlouho neslyšela. Moc se o tom nemluví, ale my to víme. Něžné a zároveň tvrdé, to jsme my… ta tvrdost znamená myslím především zodpovědnost. Ach, … ta zodpovědnost… je to vlastnost, které já osobně si velmi cením u žen i u mužů. Snad proto, že jsem ji ve svém životě moc nepoznala … a moc jsem se kvůli ní natrápila. Zuzi.
odkaz na rozhovor:
http://lidovky.zpravy.cz/byla-jak-sneznej-curik-066-/ln_sport.asp?c=A061201_105612_ln_sport_vvr
