Mezi řečí

Sama doma

Tak už se mi to krátí, chýlí se ke konci druhý měsíc mé nemocenské. Byla bych už jako předtím, ale tím hektickým prožíváním minulého týdne jsem zřejmě – hned  po odjezdu dcery – konečně mohla zkolabovat a zmírnit tak nasazené tempo …

No a musím konstatovat, je to tak, jak mi prorokoval kamarád B. z Tišnova, který je totálním invalidním důchodcem, tedy sice totálním, ale nikdo by to do něho nehádal … Svěřovala jsem se mu se svými dalekosáhlými plány co a jak bude, jak doženu spoustu restů a fakt jsem se těšila, jak budu odškrtávat v sáhodlouhém pečlivě vypracovaném seznamu položky… a on říkal: Klid děvče, k ničemu se nedostaneš, já už například 5 let uklízím sklepní kóji, ale jen na hubu … uvidíš sama, změníš režim, ráno si pospíš, když naplánuješ nějakou závažnou práci, něco ti do toho vleze nebo se ti prostě nebude chtít a odložíš to a uděláš to klidně i třikrát a pak ten seznam někde založíš a to bude tvůj konec …. Měl pravdu. V pracovním režimu vstávám kolem páté hodiny ráno a teď … hrůza nebo krása… probouzím se kolem osmé hodiny a než vstanu, dám se dohromady, našlechtím se a tak, jemně něco podělám co vidím akutně vedle sebe, je najednou po poledni a tak se začnu trochu mrskat, ale člověk zleniví, když nad ním nevisí karabáč … no, nevím je-li to poznatek obecný, ale asi bude platit pro výraznější část populace. Kam patřím i já. No zajisté existují i pilní Ferdové Mravenci, ale člověk nemůže neustále jen dělat a dělat, i pilní vesničané minulých století měli svá období, kdy se odpočívalo a světilo. No, oni se drželi svých tradic a náboženství a tajemna, my už v tom máme zmatky a žijeme jak se dá, jsme asi trochu nebo spíše více vykořeněni, postupně se ztrácí měřítka pro morálku a lidskost … a tak se každý z nás v této postmoderní době snaží podle sebe – na vlastní pěst a jak to cítí pro sebe nejlépe. A třeba se i chytá všeho možného. Kdo nemá rád samotu a chce se zařadit do stáda, má možností habaděj … je to na zbláznění … třeba nějaký ezoterický hledač má co dělat, aby si správně vybral, těch knih, těch avatarů … zkrátka pěknej chaos, nejlíp se v té hromadě moc nehrabat, něco rychle popadnout a držet se toho … :o))) ale to je samozřejmě legrace … kdo má dobrý fundament, ten si časem poradí … přece jistá pravidla na šťastný život stále jsou a máme je každý v sobě. Jak jednoduché, jen mít čas zapátrat…

No, ale zase jsem se dostala někam hodně daleko a přitom jsem měla v plánu napsat jen tak malinko, okrajově, jak jsem nahoře v podkroví rovnala do skříňky podzimní boty a vyndávala zimní a přitom slyšela zezdola, že v televizi je nějaké cvičení a hned mi kdesi vzadu v hlavě naskočilo to známé: melodie Stačí jen zavolat, stačí jen chtít, společně se nám to musí podařit … a obrázek Jany Švandové komíhající na přístroji King Džim … ale byla to jen nějaká skupina známých cvičitelů, jak jsem zjistila záhy a hned jsem si vzpomněla také na Kosmodisk … Už hodně dlouho se neobjevila tato kultovní reklama v televizi, já ji miluji, miluji tu sortu lidí vyprávějících o svých zkušenostech s Kosmodiskem, jejich domácí prostředí a jejich pohodu, … no prostě selanka.  A obdivuji, jak je každá z nových reklam stejně stylová jako ty ostatní. Myslím si, je to jako se začínajícím spisovatelem. Jednu knížku napíše každý, ale druhá , třetí …? Prověří jeho kvality. Tvůrci série těchto reklam ovšem udržují dlouhodobě nasazený styl a neustupují z pozic. Každý další šot je stejně skvělý jako předchozí a zaměnitelně nezaměnitelný. Asi před týdnem se objevila v telce nová variace a opět mě nezklamala. Je to fenomén naší doby. Pokřivené doby. Kolikrát jsem měla chuť NĚJAK zjistit, zda osoby velebící kosmodisk , jejichž jména mi znějí tak nepravděpodobně a přece jejich vyprávění zní tak věrohodně, skutečně žijí ve svých městech a opravdu mají stále pod šaty Kosmodisk, ale nemám energii k tomuto počinu, snad aby do toho někdo šel se mnou… to by mě bavilo… jako pošťák Ondra z Pošty pro tebe … že bych si napsal do toho pořadu, že bych se chtěla s těmi lidmi sejít???  Nesmějte se prosím moji blbosti, dnes je možné opravdu všechno …. Dokonce si myslím, že bychom tímto počinem tedy PROJEKTEM mohli aspirovat příští rok i na cenu Jindřicha Chalupeckého pro umělce do 35 let.  Zuzi

Brno 16. listopadu