Další trapný pokus &

o sblížení …

Vím to o sobě, někoho si velmi oblíbím a držím se ho jako pes kosti a nehledím doprava ani doleva, nedbám na dobré rady a zcela nerozumně a nelogicky setrvávám v tom vztahu, který se pomalu a jistě stává nesmyslným a ztrácí se rozumné důvody v něm pokračovat , ale já nepovolím.  Chcete příklad mojí neschopnosti? Mám jeden čerstvě vypečený …

Včera jsem zde zveřejnila romantický text o mém skutečném snu, kde vystupoval po mém boku můj mnohaměsíční virtuální kamarád. Ten samý den odpoledne mi onen poslal jeden ze svých milých dopisů, který mi signalizoval, jak jsem se bláhově domnívala, že nastal čas spustit další pokus o intimnější sblížení … No, a tak jsem mu to napsala. S pocitem hlubokého ponížení sama sebe –  kopíruji tuto pasáž:

Chtěla jsem ti napsat jednu zvláštní věc, no, je to takový ale trochu …. žinantní … no možná ti to napíšu, ale ne teď hned, ještě to rozvážím … totiž, ses mi objevil včera ve snu. No, neboj, nebyl to vůbec žádný sex … právě úplně naopak, a to právě moc se mi nechce popisovat, je to tak … subtilní a přitom hluboce intimní, že nevím jestli bys to chtěl reprodukovat. Já z toho nic neusuzuji, myslím osobně, z aspektu našich kamarádských vztahů, je to taková podvědomá reakce na něco co mi chybí, že jsi se tam ocitl ty je asi náhoda, no protože jsi mi blízkým, ale neberu to osobně …
Nejsi z toho moudrý, viď, ještě to uvážím, zda ti to napíšu i s komentářem ..
Zatím. Zuzi.

A dopadlo to …. jako vždy. NIC. Nenapsal, nezeptal. A já to nevydržela a ozvala se sama,  a o tom UŽ ani muk … přešla jsem na jinou kolej.

Jsem trapná, dětinská a pošetilá. Vím to. Je pro mne vzácností navázat vyvážený vztah, vždy je na jedné misce vah více nebo méně. Paradoxně nejkvalitnější vztahy se vyvinuly z těch, kde jsem milovala méně a brala jsem známost na lehkou váhu. Někde jsem slyšela citát: Jdi s tím kdo tě má rád…  a asi na tom něco bude…

Již velmi dlouho ráda čtu v sobotních lidovkách texty redaktorky přílohy Orientace Daniely Iwashity. Nebylo tomu tak vždy, ale za ty měsíce jsem na její styl, ženskou jemnost, smysl pro celek i detail a zvláštní schopnost propojovat jen zdánlivě nesouvisející myšlenky, postřehy do jednoho tématického rance, také zvykla a velmi jsem si ji oblíbila. Její články čtu několikrát, nejsou pro mne lehké a nechci je také přehltnout, když si ona s nimi dala, myslím,  takovou práci a jemně propojila  a  také doložila to, co chtěla sdělit … jsou to malé ženské klenoty v přemíře mužského stylu psaní. Nevím, jestli mi rozumíte, ale já to tak vnímám…

Překopírovala jsem z jejího posledního textu Tak se nech zavalit jednu citaci Sylvie Plathové, o milování:

 Lidskou bytost nemilujeme jako hlad, ale jako potravu. Milujeme kanibalsky. Milovat čistě znamená milovat v člověku jeho hlad… My však milujeme velmi rozdílně. Milované bytosti nám svou přítomností, svými slovy, svými dopisy dodávají posilu, energii, stimulují nás. Mají na nás stejný účinek jako dobré jídlo po vyčerpávajícím pracovním dni. Milujeme je tedy jako potravu.

Tak buďte ke mně shovívaví, co nadělám… Zuzi