Včerejší svět na bloguje.cz

a něha …

Včera večer jsem se dlouho potulovala na bloguje.cz. Většinou, vlastně vždy, chodím k těm několika svým a jen tak zkusmo zabrousím z úvodní strany bloguje na některou z nabídek mně neznámých blogů, které tam neustále naskakují, klesají a nakonec mizí… Včera večer jsem ale zvolila úplně jinou taktiku. Přečetla nejprve u Griga pokračování jeho love story a chytlo mě to téma – láska ….  a tak jsem se jala  přecházet z jednoho blogu do druhého a lovit na síti přátelské kontakty mužů a žen…. jejich vzájemné komentáře, vývoj vztahu. Je to takové ne moc kách očumování, ale kdo zde visí a komentuje, ten je zde z vlastní vůle a má v sobě zákonitě i malého exhibicionistu a nemá-li, nenadělá vůbec nic … může okukovat a být okukován. No, – že?!

Objevila jsem zanedlouho jeden klenot … a věřte, bylo to docela napínavé, otvírat historii a číst pravidelné vzájemné komentáře. Nebyly milostné, jen naznačovaly vzájemné sympatie. Pak žena náhle s psaním skončila a muž ještě učinil u posledního příspěvku několik pokusů ji vyvolat zpět, ale marně … blog stále existuje, ale jistě bude zanedlouho smazán… a s ním zmizí i jedna strana vzájemné historie…

Není mi dobře, jsem trochu nemocná a nemohla jsem večer zabrat. Ty vztahy … zase jsem dumala, kombinovala, ale u mne všechno marno … nemám buňky na milostnou strategii a tak už dávno nechávám věci plavat a nic neurychluji a nekonfrontuji. Ať se to nějak vyvrbí samo … se snažím … no ne vždy to ovšem funguje tak ideálně, co si budeme namlouvat …

A nakonec jsem se nějak uklimbala no a zdál se mi sen. Sny se mi zdávají jen velmi zřídka a dávám si pozor, abych se v nich nevznášela na růžovém obláčku, no, moc o té lásce nedumám, netoužím, nepřivolávám TO. Proto se mi nezdají milostné sny, i když … někdy ten cit dějem stejně prostupuje, ale není to výrazné, jen já sama tu zakuklenou lásku vystopuji …

Tentokrát jsem se ale ději podvolila, protože takový krásný subtilní sen plný něhy se mi ještě nikdy nezdál anebo to už je tak dávno, že nepamatuji. Podlehla jsem jeho kouzlu a nechala se po dlouhé době unášet na barevném koberci fantazie … nepamatuji si všechno, jen vím, že jsme byli zamilovaní a procházeli se nočním městem, které mělo charakter středověkého města – úzké uličky, schodiště, mostky. Procházeli se a drželi se za ruce a on mi pomáhal se schodů a projevovali jsme si vzájemně svou přízeň. Ovšem jen velmi něžně, – ale přesto silně. Záměrně jsme tlumili svoji vášeň. Nedali jsme si jediný polibek, nehladili jsme se na intimních místech. Jen jsme se náhodně dotýkali a pamatuji jen dva silné projevy potlačované sexuality. Stáli jsme proti sobě, dívali se do očí a naše obě ruce se vzájemně dotýkaly a mazlily mezi sebou, jen dlaně a prsty, hřbety rukou. Později jsme se k sobě přivinuli a třeli jsme se o sebe tvářemi, nosy, pootevřenými ústy, ale polibek si nedali… ten sen jsem prožívala velmi silně a nezasahovala do něho… když jsem se probudila, měla jsem pocit intenzivního štěstí. Ten muž ze snu byl můj intimní virtuální kamarád no ta žena přece já … Nepřikládám tomu snu žádný zvláštní význam, hlavně neusuzuji z něho nic jiného, jen to, že mi chybí láska víc než sex. A osoba mužského pohlaví se tam vyskytla ta, která mi je momentálně nejblíž… byl to jen symbol muže …

Ten krásný pocit milostné něhy mi chybí, naposledy jsem něco takového zažila s Alešem. Jeli jsme spolu ze Žatce k nám a povídali si. Už nevím vůbec o čem, jen si pamatuji, že najednou zastavil u krajnice a beze slova mě k sobě přivinul a přitiskl. Neříkal vůbec nic a stejně tak přerušil objetí a zase se rozjel. Ta chvíle je pro mne nezapomenutelná … Zuzi

Zákoutí v paletínském lese