Přijede!!! Vlastně – už je tady …
Měli jsme včera pohřeb. Zemřela nám maminčina sestra. Byl to zvláštní smuteční akt. Seděla jsem mezi pozůstalými a zároveň i řečnila, dvakrát jsem nakráčela za pultík. Myslela jsem si, že to ustojím, ale poslední věty obřadu už jsem nezvládla a musela jsem závěrečná slova pronést dříve než jsem předpokládala. A na báseň nedošlo, čistá lyrika by mě definitivně odrovnala … už tak jsem skoro brečela.
Teta byla docela výjimečná žena. Byla 20 let vdovou, neměla děti a po smrti manžela se přestěhovala z pohraničí do našeho městečka. Tím ale výjimečná nebyla… Teta byla kultivovaná, vážná a přísná žena, která se s nikým nemazala a všem nám podávala naše hříchy hezky po lopatě. Tohle bylo to nezvyklé… A několikrát v průběhu života nás klidně sprdla za stejnou věc, nikdy nezapomínala co jsme provedli a nejvíce měla radost, když jsme byli akční a zůstávalo za námi nějaké konkrétní hmatatelné dílo, třeba dům … Žila velmi osamoceně, s nikým se, kromě své sestry – naší maminky, a nás, jejích dětí, nestýkala. My, ač staří mazáci, jsme se před ní s bratrem cítili občas jako malí provinilci, ale já jsem na to nedbala a obhajovala svoji životní praxi, která se dá shrnout do hesla: Jdi za sluncem tuláku a nevzpomínej na dny minulé, jen tak prožiješ svůj život v klidu. Toto motto mi kdysi napsal nějaký čundrák do cancáku a já se ho držím… teta mě ale považovala za lehkomyslnou, říkala, že všechno házím za hlavu. No, ale jak to jinak dělat…. Nelze s sebou přece stále tahat ten ranec problémů a životních proher… jak říkám, všichni my "mladí" jsme z tety měli respekt a některé věci ji ani preventivně neříkali. No, tety si velmi vážil dceřin manžel, právě pro to, že nic nesmlčela a měla ráda holou pravdu. Někdy mě napadlo, jestli v tom svou roli nehrála jazyková bariéra, on totiž neumí česky, je cizinec a všechno měl jen zprostředkovaně. Zlobil se na nás, na všechny ženský, na maminku, mě i dceru, že jí občas opíjíme rohlíkem a říkáme jí jen dobré zprávy, no ale já to nepovažuji za tak velké provinění. Zase se nemusela dlouhodobě trápit našimi poklesky (z jejího pohledu) a my, malí hříšníci, měli klid.
No, u tety jsem byla před dvěma týdny a tentokrát nám bylo spolu moc hezky. Brebentila jsem o tom co dělám, na co se chystám, a stále jsem se usmívala, protože jsem tehdy měla dobrou náladu a nic mi ji nemohlo zkazit. Teta se mi líbila, byla hubenější a slušelo jí to. Měla také dobrou náladu a smála se na mne též… když jsem odcházela, řekla mi něco, co jsem od ní snad nikdy neslyšela nebo si nepamatuji … pochválila mne … podáváme si ruce, dávám pusu na tvář a teta říká – líbíš se mi, vypadáš jako malá opička. Nevím, proč zrovna opička, ale znělo mi to tehdy lichotivě a říkala jsem jí, že sem zajdu teď častěji, když už jsem po operaci docela fit. A myslela jsem to fakt upřímně, no a další den teta šla k lékaři a do nemocnice a už se nevrátila …
Tak takhle to je s tetou …
Dcera nejprve myslela, že přijede na pohřeb a zůstane tu do konce týdne, ale nakonec si to z několika důvodů rozmyslela. Já byla smutná jako želva, je pro mne svátek když přijede a užíváme si vzájemnosti, ale chápala jsem její důvody. Dnes ale volala, že asi přijede, že balí. Dala mi na výběr vánoce nebo teď. A já si vybrala teď. Žádné potom, žádné čekání, kdoví co bude na vánoce – a třeba přijede také … si v duchu říkám a dopisuji tenhle text. Vyjela kolem jedné hodiny a cesta trvá cca 5 hodin. Takže, za chvíli by měla být zde. Takže, já končím. Zuzi.
Mezitím přijela…
to je zajimave, že ti lidi vždykcy ví, když mají umřít. Njehorší je, že skoro všichni vypadají před smrtí, jak kdyby chytli druhý dech… stejně to bylo s mojí babičkou i strýcem…
to je zvláštní co píšeš, u mě to byla první bezprostřední setkání se smrtí blízkého člověka (jinak vždy jsem nebyla … poblíž), … že chytí druhý dech … fakt, to jsi vystihla přesně.
strejdovi se neskutečně ulevilo…v ne byl u nás na návštěvě, šli jsme na fotbal.. v utery k nam prisla teta s brekem …. rnao mi babicka daval jablka a vecer … a kdyz jsem odchazela od dedy, tak jsem mu zamavala a byl hrozne smutny. pak rekl, ze uz me nikdy neuvidi.a mel pravdu…
so mnou sa zatiaľ nikto pred „odchodom“ nerozlúčil … a že tých „odchodov“ už bolo ://
jo, člověk není věc …