Lis 152006
 

Přijede!!! Vlastně – už je tady …

Měli jsme včera pohřeb. Zemřela nám maminčina sestra. Byl to zvláštní smuteční akt. Seděla jsem mezi pozůstalými a zároveň i řečnila, dvakrát jsem nakráčela za pultík. Myslela jsem si, že to ustojím, ale poslední věty obřadu už jsem nezvládla a musela jsem závěrečná slova pronést dříve než jsem předpokládala. A na báseň nedošlo, čistá lyrika by mě definitivně odrovnala … už tak jsem skoro brečela.

Teta byla docela výjimečná žena. Byla 20 let vdovou, neměla děti a po smrti manžela se přestěhovala z pohraničí do našeho městečka. Tím ale výjimečná nebyla… Teta byla kultivovaná, vážná a přísná žena, která se s nikým nemazala a všem nám podávala naše hříchy hezky po lopatě. Tohle bylo to nezvyklé… A několikrát v průběhu života nás klidně sprdla za stejnou věc, nikdy nezapomínala co jsme provedli a nejvíce měla radost, když jsme byli akční a zůstávalo za námi nějaké konkrétní hmatatelné dílo, třeba dům … Žila velmi osamoceně, s nikým se, kromě své sestry – naší maminky, a nás, jejích dětí, nestýkala. My, ač staří mazáci, jsme se před ní s bratrem cítili občas jako malí provinilci, ale já jsem na to nedbala a obhajovala svoji životní praxi, která se dá shrnout do hesla: Jdi za sluncem tuláku a nevzpomínej na dny minulé, jen tak prožiješ svůj život v klidu. Toto motto mi kdysi napsal nějaký čundrák do cancáku a já se ho držím… teta mě ale považovala za lehkomyslnou, říkala, že všechno házím za hlavu. No, ale jak to jinak dělat…. Nelze s sebou přece stále tahat ten ranec problémů a životních proher… jak říkám, všichni my "mladí" jsme z tety měli respekt a některé věci ji ani preventivně neříkali. No, tety si velmi vážil dceřin manžel, právě pro to, že nic nesmlčela a měla ráda holou pravdu. Někdy mě napadlo, jestli v tom svou roli nehrála jazyková bariéra, on totiž neumí česky, je cizinec a všechno měl jen zprostředkovaně. Zlobil se na nás, na všechny ženský, na maminku, mě i dceru, že jí občas opíjíme rohlíkem a říkáme jí jen dobré zprávy, no ale já to nepovažuji za tak velké provinění. Zase se nemusela dlouhodobě trápit našimi poklesky (z jejího pohledu) a my, malí hříšníci, měli klid.

No, u tety jsem byla před dvěma týdny a tentokrát nám bylo spolu moc hezky. Brebentila jsem o tom co dělám, na co se chystám, a stále jsem se usmívala, protože jsem tehdy měla dobrou náladu a nic mi ji nemohlo zkazit. Teta se mi líbila, byla hubenější a slušelo jí to. Měla také dobrou náladu a smála se na mne též… když jsem odcházela, řekla mi něco, co jsem od ní snad nikdy neslyšela nebo si nepamatuji … pochválila mne … podáváme si ruce, dávám pusu na tvář a teta říká – líbíš se mi, vypadáš jako malá opička. Nevím, proč zrovna opička, ale znělo mi to tehdy lichotivě a říkala jsem jí, že sem zajdu teď častěji, když už jsem po operaci docela fit. A myslela jsem to fakt upřímně, no a další den teta šla k lékaři a do nemocnice a už se nevrátila …

Tak takhle to je s tetou …

 

Dcera nejprve myslela, že přijede na pohřeb a zůstane tu do konce týdne, ale nakonec si to z několika důvodů rozmyslela. Já byla smutná jako želva, je pro mne svátek když přijede a užíváme si vzájemnosti, ale chápala jsem její důvody. Dnes ale volala, že asi přijede, že balí. Dala mi na výběr vánoce nebo teď. A já si vybrala teď. Žádné potom, žádné čekání, kdoví co bude na vánoce – a třeba přijede také … si v duchu říkám a dopisuji tenhle text. Vyjela kolem jedné hodiny a cesta trvá cca 5 hodin. Takže, za chvíli by měla být zde. Takže, já končím. Zuzi.

Mezitím přijela… 

 

 Posted by at 18.15

  5 Responses to “Smutná želva je opět veselá&”

  1. to je zajimave, že ti lidi vždykcy ví, když mají umřít. Njehorší je, že skoro všichni vypadají před smrtí, jak kdyby chytli druhý dech… stejně to bylo s mojí babičkou i strýcem…

  2. to je zvláštní co píšeš, u mě to byla první bezprostřední setkání se smrtí blízkého člověka (jinak vždy jsem nebyla … poblíž), … že chytí druhý dech … fakt, to jsi vystihla přesně.

  3. strejdovi se neskutečně ulevilo…v ne byl u nás na návštěvě, šli jsme na fotbal.. v utery k nam prisla teta s brekem …. rnao mi babicka daval jablka a vecer … a kdyz jsem odchazela od dedy, tak jsem mu zamavala a byl hrozne smutny. pak rekl, ze uz me nikdy neuvidi.a mel pravdu…

  4. so mnou sa zatiaľ nikto pred „odchodom“ nerozlúčil … a že tých „odchodov“ už bolo ://

  5. jo, člověk není věc …

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Tvorba webových stránek: Webklient