Lis 142006
od babičky Moniky Seidlové, kdysi nejstarší osoby Litomyšle
Tak: Otec mi dal silnou krev (dědičnost) a pak jsem veselá. Smutný duch vysušuje kosti. Proto lidé brzy umírají, že se trápí a jsou smutní.
No, já si myslím, že mám také SILNOU krev, vždyť už mě úspěšně pohání tolik let a stále koluje jak blázen a zatím prokrvuje, co já vím, úplně všude…. a tak stačí nebýt smutný???? Jak jednoduché. Tak já to vyzkouším, jestli to funguje, pokus to bude ale dlouhodobý, no o průběžných výsledcích budete včas informování. Jestli chcete, přidejte se. Čím větší vzorek, tím větší jistota! Zuzi
ale jak nebýt smutný?
muris, ja si myslim ze je to nejvic schopnost umet zapominat…
sakra! tu nemám…
no, nic neni ztracený, možná to je úplně jinak, zkus se zeptat jinde … jak nebyt smutny :o))))))
ja budem kontrastná vzorka 😛
Macho … známý dekadent…
(dekadentní postoj projevuje zejména pesimistickými náladami, pocity zmaru, morbiditou, mysticismem, erotickou přesyceností, ale i narcisismem)
bereim len prvé 3 … druhé 3 odmietam !!!
poloviční dekadent … to je blbý, polepši se…trochu se snaž, ne…
Mám dva léky na to,jak nebýt smutný,které účinkují okamžitě.První je knížka Slovácko sa súdí,aj nesúdí a druhý je z úplně jiné kapsy-Tři muži ve člunu…. , kapitola XIX. Účinkuje to spolehlivě už řadu let.
Shovívavě se usmívám,když vidím Japonce a jiné,jak teprve nedávno přišli na to,že smích je zdraví prospěšný a stupidním způsobem si smích ordinují.Kde jsme my a kde jsou oni? Hned se mi vybaví taky úžas těch cizáků,co koupili mnohé z našich fabrik a mysleli,že jsme opice,právě slezlé z palem a s úžasem zjistili,že to,na co oni právě přišli,je u nás už dávno známo a zavedeno,byť třeba ve skromnějším provedení.
Toto pomyšlení mi však přináší smutek a taky jiné pocity,které jsou výše uvedenou četbou dosti těžce potlačitelné.Na to existuje jiná medicína,na kterou jsme již taky už dávno přišli,ale jaksi váháme s jejím použitím.Váhat bychom příliš dlouho neměli.
Milý pane Otto, děkuji za názor. Myslím, že opice opravdu nejsme, ale radostně k tomu spějeme jsouce úspěšně ohlupováni mnohým, co se na nás valí, ať už z médií nebo se s těmi výdobytky, s kterými se potkáváme v běžném životě. Chybí úsměv a radost, a tak než se dostanu k blogu, posílám odkaz na půlhodinku čisté radosti z Rožnova:
https://www.youtube.com/watch?v=ziTBQRUwVT4