Hlášení

Než to dorazím, trochu bloguji.

Samé starosti a přece jedna z krku… uhlí je v uhelně… Topím uhlím, protože v naší ulici není zaveden plyn, jsme zde jenom tři, vlastně dva … já a cikáni. Doktor naproti má přístup k plynu z jiné ulice a Jarda a muzeum taky. Tak jsem bez plynu a topím uhlím. Dnes pršelo jak blázen, ale jakýmsi zásahem shůry se v poledne obloha vyčistila a ve tři hodiny přijelo uhlí a hned do toho si to, pravděpodobně zvláštním instinktem osvícený, připrděl kamarád na pionýru a za 2 nebo 3 hodiny bylo po kupě. A do posledních lopat zase začalo cedit!!!! Říkám zázrak. Například teď zase leje jako z konve…

Koukala jsem na potvrzení a porovnávala. Loni toto dobou mi bylo stejným podnikatelem dovezeno více uhlí za cenu menší o cca 800,- Kč, takže soudím, že uhlí podražilo. Hmmm, moc se mi to nelíbí…

Uhlí v uhelně, ale co se spadaným listím na zahradě? No nejvíc je ho z ořešáku, a to se nesmí dávat na kompost, prý je jedovaté nebo co … Včera jsem udělala několik kup a libovala jsem si, jak je to listí pěkně suché, vysušené a naplánovala na dnešek jeho pálení. No, nesmí se to, ale u nás na malém městě se to dělá. Dělají to všichni sousedé a dělá to i osazenstvo městského muzea, které spravuje městský úřad. Tak co! Ale déšť mi zkřížil plány a jsem tak otrávená, ani ta radost z uklizeného uhlí – bez mé ruční práce  – to nespravila. Tak nevim. Ale bude hůř, zítra jedu do Ústí na třídní schůzku a syn propadá z dějepisu. No a jak to tak sleduji, pololetí málem na krku …

Dnes jsem se rozhodla, že také konečně dokončím práci na přepisování přednášky, kterou jsem absolvovala před operací, tedy cca před měsícem. Nemohu po sobě číst, tak si všechny poznámky ručně psané musím přepisovat do texťáku. Už se s tím mořím několikátý den, po měsíci jen velmi těžko luštím co jsem zapsala a hledám souvislosti. Dnes jsem se ale rozhodla, že ten dokument dodělám ať to stojí co to stojí, tak celý den na střídačku loupu ořechy a píšu a zase něco jiného vyhledávám. Ano, vyhledávám rozptýlení, protože mě to už tolik nebaví, že teď píšu blog a to je prosím též útěk od rozdělané práce, ale už mi chybí rozluštit jen jednu stranu textu! 

Tak dost plácání a vymýšlení co se mi dnes stalo, když se mi vlastně ani nic nestalo, jdu na TO a teď TO dorazím… Zuzi