Bílé Dušičky
Dnes nepíšu, vlastně jen tak pár řádků, ze zvyku….
Ráno jsem si šla napsat docházku a byla jsem odlapena a zneužita. Musela jsem pracovat, a protože jsem měla pocit, že bych tam mohla pracovat ještě déle než jsem předpokládala, poslala jsem si část práce domů, protože jsem se musela věnovat lidem, kteří měli radost, že tam někdo je, kdo jim pomůže – třeba udělat ve Wordu mezeru mezi řádky anebo poslat dokument z jednoho kouta pracoviště do druhého, kde mám vedle sebe tiskárnu…. Jsem ochota sama, a tak jsem si raději ty svoje dokumenty sbalila do složky a také někam poslala, ale do domácí e-mailové schránky. Pak jsem pobrala píchačku, sešit s docházkou, faktury a šla pokračovat domů. Doma jsem si zase všechno rozbalila, vyřídila, poslala a šla zase znovu do práce dokončit celou akci výtiskem výstupů. Zapůjčila jsem si dvě knihy – Malý labyrint filmu a Tanec smrti (nečtu tenhle žánr …… sofistikovaného hororu, ale jednou jsem tuhle dvojku = Child a Preston jen tak zkusila a konstatuji, že PŘELOŽIT SI je dobré!), a šla domů.
Kombinace sněhu a mrazu mne zaskočila. Ač doma, byla jsem lehkomyslná, a na zimu jsem se nepřipravila. Zmrzly mě proto přes noc všechny kytky, co jsem už dávno měla uklidit do chráněných prostor. Jen muškáty to přežily. A tak jsem je tam nechala, zdá se, že jsou neobvykle odolné… pravděpodobně nějaká sibiřská mutace ….
Takže jsem dnes napravovala, co jsem zanedbala. Balila venkovní kohoutek do teplého, zateplovala okno do sklepa a přenesla ořechy do předsíně. A tak jsem se zabrala do domácích prací, že jsem zdolala závěrem vyloupat i celou krabici natlučených ořechů a na zítřek již nemám zásobu.
Před chvílí jsem se vrátila ze hřbitova. Jsou dušičky, tak jsem byla zapálit kalíšek u tatínkova hrobu a udělala jsem dobře, protože babiččin kalíšek z odpoledne už zhasl… Chvíli jsem vzpomínala … jeho smrt stále bolí …..
***
S dlaní na náhrobním kameni
Čekám na nějaké znamení
Na záblesk Slůvko z nicoty
Věřím v NIC mami, jako ty
Tuhle
Tuhle
Snesli jsme maminku v truhle
S bratrem
Patro za patrem
Pěšky
Na funebráky bylo to moc těžký
Měli snahu
Svést ji ve výtahu
�
Neboj mami
Zvládli jsme to sami
Přeci
Víme že jsou jistý věci
Známe se
Akorát že nikdo neví kolik unese
�
Básně Jiřího Dědečka ze sbírky Věci po mrtvých
