S chlapama…a přece bez nich.
Dnes mi přijela návštěva – Štěpánka. Skamarádily jsme se nedávno v nemocnici. Štěpánka je obdivuhodná a statečná osůbka. Je jí 30 let, má dvě děti, to první postižené. Je rozvedená, ale tak trochu žije a přece nežije s otcem dítěte druhého. Nikdy ho ale neuvedla do lejstra, protože na ni nebyl moc hodný, vlastně ani teď ne, ale už ji alespoň nemlátí … je to divnej chlap. Moc tomu nerozumím, ale trochu přece, také mi trvalo mnoho let než jsem se rozhodla pro rozvod…
No člověk někdy věří, že bude tak, jak má být a že už i je tak , jak má být …. není to ale rezignace? Někdy nahromaděný problém ale vyřeší okamžitý impuls ….. ale není i tohle osudovost? ….. každopádně si někdy myslím, že neustálá osobní snaha o něco nepřináší vždy ovoce, budeme-li obdařeni" nezáleží určitě jen na nás …
No Štěpánka je ale moc hezké děvče a není nijak nalomena nepřízní osudu, vím i z nemocnice jak umí flirtovat a jak je na ty chlapy všímavá. Třeba dnes v Tesku, když jsme hodnotily chlapa ve frontě u vedlejší pokladny, tak si všimla, že on ví, že o něm mluvíme, no já ne ….
Než jsem se ráno stačila rozkoukat, Štěpánka přijela. Bylo kolem půl deváté ráno, a tak počítala s tím, že nestihnu připravit snídani, a tak se zařídila sama. Přivezla pro každou z nás pochoutkový salát a 3 housky. No a také jsme to pomalu zbodly. Já už to do sebe v závěru soukala, no však prý toho bylo pro každou 20 deka … hmm…..
Pak jsme klábosily a koukaly na netu na fotky chlapů a to nám vydrželo do jedenácti. No a pak jsme vyrazily na dobrodružnou výpravu do pardubického Teska. Štěpánka tam měla přesně v poledne u hlavního vchodu sjednané rande. Rande se svým milencem z netu. Ale háček byl v tom, že na to rande šla za jinou… za svoji kamarádku, která zkoušela jeho … ano, důvěryhodnost.
Musím se přiznat, že jsme byly mírně chaotické a zmatené a svým neustálým pendlováním a hledáním vhodné pozorovací pozice jsme se staly podezřelými a Štěpánka si všimla, že když jsme už asi pošesté procházely první uličkou mezi pokladnami v přízemí, byly jsme sledovány …. , také jsme se staly nápadnými v oddělení drogérie, kde jsme střídavě postávaly u okna a hleděly na osamělé zaparkované kolo – Š. vydedukovala, že musí být jeho. Nešlo tam ale postávat stále, a tak jsme vylezly ven a pozorovaly chvíli vchod z nedalekého nadchodu. Nejlepší pozorovací pozici jsme objevily nahoře u záchodů, ale to už bylo půl hodiny po. Jsme slepice. Pravděpodobně jsme byly spatřeny a identifikovány již dříve.
Vyhodnocení akce – naše chyby:
Neprovedly jsme domácí přípravu na akci.
Štěpánka mi neukázala jeho fotku.
Štěpánka se nenamaskovala.
A proto jsme nemohly pracovat samostatně, ale vždy jen ve dvojici, kde jedna z nás byla snadno identifikovatelná.
A proto akce Rychlé šípy skončila fiaskem.
A tak jsme se vrátily do Teska a koupily si kočičí jazýčky.
A pak jsem jeli domů… cestou jsem ještě z pradávné nostalgie navedla Štěpánčino auto k jistému domu, kde bydlí hrdina jedné mé krátké lovestory. Dům jsme našli hned, přestože jsem zde byla jen jednou, vlastně dvakrát: " před "kinem" a po "kině" … a vypadalo to tehdá tak nadějně – zemědělský inženýr, odborník na reprodukci …. jen s tou naší to nějak moc nevyšlo … Zuzi
Dodatek: Psala Š., – kamarádce napsal, že se omlouvá, NEBYL TAM, šaškovaly jsem zbytečně!!!
Štepánka měla dneska svátek!! Jestli můžu dát tip – nejlépe je udat liché indicie -budu mít v ruce noviny :)) btw – Znáš ten vtip jak utíká kráva za inseminátorem?? :-))
Hmmmm, tak vida, proto jsem ji “překřtila” za Štěpánku … ten vtip neznám, ale lituji, že jsem od té doby zapomněla různé pikantnosti ze světa zvířat … určitě by to zaujalo !!!