Postmoderna

Co to vlastně je ?????

Už dlouho mně to vrtalo hlavou co to záhadné a módní slovo vlastně znamená, stále ho někde čtu, ale nevim co to je. Už jsem měla doma naučnou knihu Postmoderna, ale dopadlo to jako když jsem si půjčila –ismy. Stěží zvládám přečíst Lidovky (kdepak každý den…, to né) a Reflex a to jsem se úplně přestala dívat na televizi. Co jen pořád dělám…??? No, knihy jsem vrátila po měsíci aniž bych přečetla řádek…

Ale teď jsem doma, tak mám víc času, a tak těm neznalcům mezi které jsem patřila i já, otevřu oči a sdělím své objevy. Ten termín, který se tak důležitě tváří a je v kurzu totiž není nic konkrétního…

POZOR DEFINICE – POSTMODERNA : Výstižně to říká například sociolog Jan Keller: V prostoru připouští sousedství čehokoliv s čímkoliv, což ruší veškerou stylovou čistotu.

V době postmoderní je tedy třeba zříci se projektů, rezignovat na vize a smířit se s tou nedokonalou podobou modernity, v které žijeme. Namísto toho se preferují individuální postoje a individuální vkus, krátkodobost oproti nehybné trvalosti, rozvolňuje a uvolňuje se vše, co stále ještě svazovalo příliš ztuhlou modernitu.

Doufám, že vám to je jasné – já si to představuji , že zkrátka každý může dělat cokoli, hlavně aby to něčím šokovalo a bylo to něco úplně jiného než tu bylo včera, nebo před hodinou a je jedno jestli to je umění nebo … s prominutím pěkná sračka, protože to je také postmoderní umění… zkrátka chaos, nejistota, náhodilost, vykořeněnost ( nenavazování na něco), neustálá změna pravidel … kdokoli může dělat cokoli.

Postmoderna tedy dává přednost pluralitě (mnohost, to je opak stylovosti) a snad proto má každý postmoderní myšlenkový nebo umělecký směr a každá škola jen jednoho j e d i n é h o člena, a to vždy jen toho, kdo TO vymyslel nebo založil a každý ten jedinec je navíc zmítán věčnou nejistotou zda ke svému směru skutečně patří a zda ho nevymyslel někdo úplně jiný … :o))))))))

Prostě – GULÁŠ JAKO PROGRAM

 Tak, to je postmoderní umění v postmoderní době…. Postmoderní doba, to je taky pěkný chaos, vůbec se mi to nezamlouvá. Budu se opakovat: vykořeněnost, rozpolcenost mezi touhou po bezpečí a touhou po svobodě, snaha využít a chytit se každé kolemjdoucí šance (kolemjdoucí slečny :o((( ), absence jistot, tradic, morálky, zodpovědnosti, kultivovanosti a etiky, nejistota ve všem, těkavost, mnohost, mnohoznačnost. Společnost nás nutí do role spotřebitelů, cizinců a turistů, chcete-li ještě výrazněji: do role tuláků, hráčů, zevlounů a barbarů. Člověk ztrácí jemnost, citlivou vnímavost, neustále horečně hledá velké a stále větší zážitky…

Vypadá to, že zde tak trochu hřímám, ale to jsou z větší části citace, já se jen opatrně připojuji. Postmodernu, jak jsem zjistila o co běží, ráda nemám, já mám ráda klid, jistotu (desetinásobku …. :o)))), tradice, kultivovanost, trvalé kouzlo přírody a věřím, že v každém člověku je ještě z pradávných dob mnoho zázraků bychom dnes řekli (myslím třeba schopnost samoléčitelství, probuzení hadí síly, extatické pocity štěstí … , síla intuice, i prožití orgasmu apod…), které mají mnohem větší a trvalejší hodnotu než módní postmoderna. Ale dá to mnohem více práce, chce to projevit vůli, čekat – vlastně nečekat, se oddat – delší čas na výsledek, probudit svou vnitřní vnímavost. Postmoderna je jednoduchá a postmoderní může být dnes každej vůl …

 JAK SE V POSTMODERNÍM UMĚNÍ VYZNAT????

Je to jednoduché – jde to samo když vnímáš a cítíš, nejsi okoralý, a jsi soustředěný.

Moc hezky to řekl Martin Dostál a já sama nenaleznu výstižnějších slov. S těmi jeho se zcela ztotožňuji a neuměla bych své pocity vyjádřit lépe než on, proto CITUJI:

Osobně se řídím jedním osvědčeným obyčejem. Narazím-li na fakt výborné dílo, umělce, výstavu, barák atd., zvýší se míra mého zaujetí natolik, že mi okamžitě naskakují odpovědi na smysl lidské existence. Energie se rozproudí a já vidím, že něco, co dělám a kudy chodím a na co koukám, mě přesáhne a vtáhne a chvíli udrží v napětí života. Vše ostatní je pak jen banalita. V umění i mezi lidmi.

 Tak, a to je všechno.

Snad jen …. Že postmoderna má i nějaké klady – může být odmítnutím stádnosti, hloupých a účelových tezí.

Daní za to je však ztráta schopnosti navazovat, podmiňovat, plánovat i třeba jen nejbližší budoucnost. natož pak dlouhodobější cíle …

Programem postmoderny je žít pouhým okamžikem a za chvilku jít zase těkat někam jinam, zapomenout na minulost, na kořeny, na tradice a nemyslet na budoucnost. No, nepřipomíná vám to úděl nikam nepatřících tuláků a ubohých bezdomovců???

Pozn. A to prosím už existuje pojem postpostmoderna. Dovedete si představit TOHLE??? No prostě asi ještě větší guláš než je obvyklé …

Zuzi, uffff, jak se vám to zdá? Dalo mi to práci….. :o))))))

 Celé tohle povídání jsem vytvořila z článků v tisku (Reflex, Lidovky) a na internetu.

 Autoři: Jan Keller (sociolog, filozof), Martin Dostál (autor je režisér a kurátor, toho času také ředitel východočeské galerie v Pardubicích), Zygmunt Bauman (polský sociolog)