Odhalené tajemství mé maminky :o)

O chválení

Lékař mi napsal odpolední vycházky, a tak mohu se věnovat svému vedlejšáku, který probíhá velmi obvykle v odpoledních hodinách. Už jsem se zmínila, řečním na smutečních obřadech. Včera mě poprvé slyšela maminka, nevěděla jsem o ní. Zemřela paní, která stejně jako ona bydlí nebo spíš bydlela v penzionu pro seniory. Tak ji maminka přišla vyprovodit a také její kamarádky. Nic z toho jsem nevěděla, asi bych byla trochu nesvá … stejně jako jsem trochu nejistá, když je přítomno velmi málo hostů, nebo dokonce provázím obřad v rodinném kruhu …

Před chvílí mi přišla sdělit, jak jsem se nejen jí, ale i přítomným kamarádkám líbila a s mírným úsměvem, trochu ušklíbnutím, mi řekla o paní R., která se jí ptala jestli jsem její vnučka … to mě tedy pozvedlo ze židle a kvitovala jsem to s nadšením. Maminka na mě kouká a říká … no, nevěděla jsem jestli ti to mám říct, …. abys náhodou nezpychla…

Už jsem zde jeden článek věnovala našemu vztahu a připomněla si v té souvislosti divadelní hru Bouřlivé jaro v divadle Ungelt, bohužel nemohu ten text objevit, protože tady pletu mnohdy páté přes deváté a nevím kdy a kde jsem co zmínila, ale jde o to, že moje maminka mne celý život podceňuje,pochybuje o mne, nevěří mi a neumí mne pochválit. Ani nepamatuji, kdy mne pochválila naposledy, odtatně teď to také nebylo z její hlavy, ale zprostředkovaně, řádně ověřeno … A jak bych byla ráda, kdyby tak činila častěji, jako každý … jen se zatetelí… proto připomínám –  nezapomínejte chválit, hlavně když je za co, že … Zuzi

No a co ? Myslím, že dnes mohu být na sebe opravdu pyšná ….