Zpráva z domácí rekonvalescence
Moji neznámí čtenáři, po chvilkách tady nanečisto popisuji zpětně svůj pobyt v nemocnici, ale jde to ztuha. Blbě se mi sedí, i když mám v sobě analgetika… Konečně jsem také dosáhla kýženého klidu (jsem sama doma a mohu se konečně v klidu věnovat svému léčení, tj, hlavně skoro neustále spát, polehávat, jísti jen jogurty a pít čaje a kefíry – dnes jsem tedy nevydržela daný kurz a řekla jsem si mamince, aby mi donesla držkovou polévku od řezníka …a hned jsem ji… zbodla, a velmi často sprchovat zadeček a vkládat gázu nasátou Rivanolem, a dávat si sedací heřmánkové lázně …. ) a jak jsem si myslela co toho doma udělám a přečtu a naštuduju, tak to vůbec není takové jak jsem si to malovala. Všechny touhy a plány narušuje starost o bolavou prdelku a když nebolí, tak jsem ráda, že můžu v pohodě usnout a ona se může v tomto stavu sama uzdravovat… je zkrátka ta potvůrka bolavá na prvním místě …
A tak vás, moji milí neznámí, upozorním na několik pokladů, co jsem četla …
A/ Četla jsem KRÁSNÝ rozhovor medailérem Otakarem Duškem (32let) – na webu k nalezení na http://www.reflex.cz/Clanek25212.html.
Člověk s jasnými názory, člověk jako skála, o kterou se můžete opřít a který se může opřít sám o sebe. Nezáleží jakou oblastí se zabýváte, ale záleží jen na Vás, všechno záleží jen na vás. Nejsou jiné normy. Člověk je originál a nemusí stále tápat, chytat se kdejaké autority nebo pseudoautority a horečně hledat rady jiných s kterými by se ztotožnil a zastádnil čekat na … příležitost a zázrak. Ten třeba přijde, ale nečekán a neočekáván. Drobná každodenní smysluplná práce …a odvaha a láska. K životu … promiňte mi prosím. … jak jednoduché a zároveň … no, ale není to černobílé a tak dokonale jasné … Zuzi
Cituji z článku:
Nejprve je nápad a potom se hledá cesta k němu, během níž neustále slyšíte: To nejde. To je problém. Pořád se to opakuje a jste konfrontován s tím, že se každý z pohodlnosti jen vymlouvá, a vy přitom víte, že jde všechno, jen se musí najít řešení.
Tak to je ono. Tohle bylo typické pro mého bývalého manžela – pilně hledal a vyjmenovával možnosti proč to nejde a nehledal cestu jak co uskutečnit. Na tohle jsem se mohla vždy spolehnout – na jeho nespolehlivost a na to, že vždy najde několik závažných důvodů proč ne. Snad od těch mnoha bezútěšných let života s alkoholikem atd… si tak vážím u chlapa vlastnosti – SPOLEHLIVOST. Jsou samozřejmě i jiné, další, ale kdo zažil, myslím chápe…
Tak a tohle já mám ve štítě. Když se chce, řešení se najde.
Ale už mě bolí zadeček, jdu si lehnout, a také nechci k tomu blíže psát … zase mně napadá ta moje virtuální známost – byl za mnou v nemocnici a je to stále stejné – VIRTUÁLNÍ. Chybí mi vřelý kontakt. Zuzi
a další až se vyspím nebo ještě později
alkoholik nemusí být ve své podstatě špatný člověk. Špatný je ten chlast…
pro vnučku a.: nevím co na to říci, v podstatě být špatný nemusí, ale když ho alkohol ovládne, je s ním konec, je to troska a slaboch. Lepší je nepít. Člověk když pije není to on, ztrácí jemné vazby sama na sebe, které třeba léta budoval a hledal. Pít je snadné, ale je to k ničemu… nejsem filozof, ale tak trochu to tak cítím.
jo..je to tak… můj děda byl hodně inteligentní, hodný chlap, ale chlast ho zničil… a přesto jsem ho měla radši než babičku – protože ho nedovedla změnit.
pro vnučku a.chápu tě, ale z vlastní zkušenosti musím dodat, že pokud člověk nechce sám skoncovat a sám neuzná, že alkoholu propadl, je VEŠKERÁ snaha milujícího člověka na nic. Je to jak s každým špatným návykem, nikdo za tebe nic nevyřeší, může ti jen dát podnět, rozhodnout a projevit pevnou vůli musí každý sám. Jenomže každý jsme jiný a spíše trošku lenošní a nedůslední, kdo to má také pořád vydtržet, že … být vzorný … děkuju ti za komentáře … Zuzi
zuzi.. já vím. Největší peklo je říct alkoholikovi, že chlastá, nebo že by neměl tolik pít. Paradoxně na dědu zabral fakt, když mu doktoři oznámili, že pokud nepřestane, umře do x měsíců… ten milující člověk je důležitý… jenomže to babka nebyla!
DěkujiMilá Zuzi,
velice Vám děkuji za Vaše slova. Tohle jsou momenty, kdy mám pocit, že moje práce měla smysl, přestože bývám často přesvědčován o opaku. Tedy ještě jednou děkuji a přeji hodně štěstí.
O.D., medailér
Překvapení …Milý Otakare, mám velkou radost z vašeho ohlasu, jsem ráda, že jste se mi ozval. Byla jsem si prohlédnout váš web. Znovu jsem se přesvědčila o tom, že jste obdivuhodný člověk. Střídmost, jednoduchost, ale velmi vzletná a neobvyklá tvůrčí invence a fantazie, to vše dovedené do přesné dokonalosti. KRÁSA. Já vám děkuji, jste výjímečný, vidím to. ..a ještě něco – nelichotím vám :o). Já vám také přeji štěstí, ostatní doufám máte :o)))zdraví zuzi
… ještě na jedno slovo jsem zapomněla – čistota. Z.
PozvánkaMilá Zuzi,
protože jste mě uvedla do rozpaků Vaším hodnocením mé práce, rád bych Vám poslal pozvánku na realizaci mého nového medailérského projektu. Pokud byste měla zájem se zůčastnit, kontaktujte mne, prosím, prostřednictvím mých webových stránek.
Zdraví Vás
O. D.
Otakar DušekDobrý den, to opravdu moc ráda. Díky. zuzi
[…] Jako Petr Volf do Reflexu. Ale už to není ten Petr Volf, co pro mne objevil v Reflexu roce 2006 skvělého medailéra Otakara Duška, který se stal letos za mizivého zájmu našich médií vítězem výběrového klání o mistra […]
[…] https://rozvedena.blokuje.cz/413822-sedim-jak-na-jehlach.php […]