To byl víkend!

Pracovní.

Celý pátek a skoro celou sobotu jsem makala v práci a dostala jsem se do situace, že jsem tak utahaná, že se do té nemocniční postele trochu těším. Změna, klid, oproštění se od každodenních povinností a domácího a pracovního prostředí. Noví lidé, nové zkušenosti, nové prostředí. I když- ta nemocnice není nic moc, že ano … Dostala jsem-  když jdu pod tu kudlu od pana Vika (zákazník, evangelický farář v důchodu, vždy svěží, dobře naladěn …) krásnou štíhlou jehlanovitou svíčku v teplých barvách a od kamarádky Milady pražskou kouli. Milada se na mne ve čtvrtek přijde podívat, a myslím, že to bude jediná návštěva… také se ozval můj virtuální L., že možná přijde i kouzelník, ale je to dost podivný nápad, viděli jsme se jen jednou, v květnu a jeho druhá návštěva bude v nemocnici? , když budu pravděpodobně trochu zdecimovaná a úplně neškodná …!!! Tak jsem kula pikle a napsala jsem mu kdysi, že jestli se ještě někdy setkáme, takže ho svedu, asi to bere vážně a nechce riskovat! Asi na to, spíš určitě !,  opravdu v téhle situaci mít nebudu pomyšlení… ale on stejně jen tak… blábolí…. Ale upřímně řečeno, pomyšlení na jeho návštěvu mi dělá dobře …

Radost mi také dělá syn, docela se teď dobře snášíme a pomáhá mi. Celé odpoledne jsme tvořili u počítače tabulky disciplin páteční soutěže pro děti, kterou jsme pořádali. A že to byly nervy, asi pro oba, ale zvládli jsme to.

Tuhle zprávu píšu v práci, dělám zde nástěnku a tisknu fotky z akce. Nechala jsem se tak unést, že jsem nevyfotila všechny děti a hlavně ne vítěznou dvojku Kremina – Šimůnek. To je tedy průšvih … ale na zase tak velký.

No a co ještě nového? Nenasytní ptáci mi na zahradě vyzobali už skoro všechny slunečnice a parádně posrali zahradní stůl, nad který se kloní šeřík. Když tam přijdu, tak se rozletí to hejno do všech stran… A vůbec se mně nebojí, dala jsem si schválně bednu se slunečnicemi tak na metr od sebe. A brhlíci a sýkorky v pohodě, nevím jak je možný, že tu je najednou tolik brhlíků, viděla jsem je zatím jen v lese. Uvidíme jestli je tu drží ta slunečnice nebo si tu pronajali teritorium … No a ořechy padají, a babička vždycky dopoledne přijde a přemístí je na sušák pod stříšku. Letos mám zákazníky na ořechy, ale musím je vyloupat. Chtějí Buldokovi, Sam Indián a ještě nějací zpříznění Brňáci od Buldoků. Budu doma více jak měsíc, tak budu loupat. Kamarád se mi nabídl, že mi je načne a já si budu jen nožíkem dobývat. No a proč ne? Ve dvou se pracuje lépe než samotnému. Když je ten druhý hodný a hezky se s ním škádlí … tahle kombinace je to co mě baví …