Z dopisů pro L.Ahoj L.,dnes jsem vstala nezvykle pozdě, na mne nezvykle, jsem ještě v pyžamu a píšu ti. No je to jediná šance, jak se dostat k PC, za chvíli už vstane dcera nebo sice nevstane, ale půjdu nakoupit. My tomu jídlu sice moc nedáme, ale včera odpoledne dcera česala jablka a máme nějaká na spotřebu a nestačíme to sníst, tak budeme péci koláč, tak musím koupit komponenty a také jedeme pro Honzu, a to se musíme stavit na rozcestí Štěstí na svačinu. A vypadá to, že budeme muset dvakrát, nejdříve s dcerou a pak všichni 3. Jsem moc ráda, že tyhle moje podivné potřeby lidé okolo mne respektují a nejen to, sami takové potřeby i mají. To je štěstí. No, ty jsi mi napsal hezkou chvilku z tvého života. a představ si, že my s dcerou jsme odpoledne zažívaly něco podobného, jenže o hodně déle. Bylo tak krásně a jeli jsme do lesa Hesiny na houby. mimochodem, našli jsme koš a ještě záložní plátěnou tašku. Budeme dělat polévku kulajdu 2x, jednou pro sebe a podruhé dceři domů pro Manfreda ten ji má rád. Musím někde pohledat bandasku, nebo si říci o sklenici s uzávěrem, už mi všechny ty největší (3 litrovky???)odvezli… Ale zpět, v Hesinách je lesní rybníček a má od břehu takovou dřevěnou lávku na jedné straně s kovovým zábradlím a končí to nějakým betonovým udělátkem, snad stavidlo? Tak tam jsme se uvelebily a vyhřejvaly se jak kočky. To máme rády a dělíme to i doma odpoledne na té podlouhlé lavičce… jednou šly kolem 2 mladé cikánky odvedle a spontánně jedna řekla nahlas druhé hele vyhřejvaj se jako kočky, to se mi moc líbilo, protože to byla pravda … živočišná potřeba … štěstí … ale u toho rybníka to bylo ještě o něco malinko lepší, protože tam šplouchaly ryby a byl takový podtón živé přírody. Víš co bylo zajímavé?, pálilo to tak, hezky, že jsem šla do prádla a lehla si na to dřevo, když jsem se zvedala chytila jsem se kovové trubky zábradlí a ona byla studená, jak je to možné, dcera si musela také sáhnout a obě jsme dumaly a nepřišly na to, proč … snad jak píšeš, že to slunce nepálí ale hladí, je podzimní slunce jiné než to spalující letní?? To nevím… Dopoledne jsme byly v Proseči v sekáčích a nakoupily si za málo peněz spoustu krásných kousků… Já třeba černé šaty s jemnými bleděmodrými puntíčky z kvalitní tenké pleteniny až na zem a ještě další specialitky, které nikde jinde neseženeš … však jsem si je vzala večer na sebe, na ně džínovou bundu a indiánské náušnice s bleděmodrými kuličkami a nadělala vlasy odcházíme a dcera na mě koukla a najednou slyším… mami ty vypadáš tak mladě ….. no, může mě potěšit něco víc, no mohlo by, ale teď momentálně to potěšilo velmi.. ale dost řečí, koukám už bych měla se jít umýt, upravit a nakoupit. Pojedeme do Ústí kolem 9. hodiny, abychom se zastavily na Štěstí a prohlédly si město a navštívily také Andrlův chlum za městem. Prostě bude to takový výlet… s nakupováním hadrů už jsme skončily, už se nebudem rozptylovat, jen příroda a kulturní krajina a architektura města… Zdraví Zuzi
�
To je moc hezké a milé povídání.