Pohlazení na duši, pravda někdy trochu drsné, ale i to je pohlazení …
Klub Modrý trpaslík, festival Literáti na trati …. Dobrodružné hledání, nakonec jsme klub objevily. Před klubem postávala Tereza Boučková a na schodech seděl Bedřich Ludvík. Pozdravili jsme se a šli modrým světlem do podzemí. Interiér prostý, podél zdí zelené koženkové lavice z vlaku, včetně opěrek hlavy (no a co, jsme v České Třebové!), bar, nízké pódium. Z programu vypadla Irena Dousková (Hrdý Budžes) pro nemoc a Tereza Brdečková, která se zasekla na jakémsi italském letišti, protože ji v rámci protiteroristických opatření objevili v zavazadle nějaké lahvičky s léčivými tinkturami a bylo podezření na komponenty výbušniny… Ale nakonec to programu nějak výrazně neublížilo, zážitků bylo tolik, že více bych snad ani nevstřebala …
Začínala Tereza Boučková.a Bedřich Ludvík http://bedrich.ludviku.cz/ a začali písní. Byla jsem překvapena, že spisovatelka Boučková zpívá, a jak výborně. Nelíbila se mi nikdy na fotkách, ale ve skutečnosti se opět ukázala pravda, že kouzlo osobnosti a vůbec člověk naživo se svými gesty, úsměvem, barvou hlasu a tak … je něco úplně jiného než nehybná fotka. A krása ženy je v něčem jiném než je nám prezentováno v ženských časopisech a bulváru. Křehká jemná žena. Četla několik svých fejetonů o cyklistech, tedy o tom svém, kterého má doma a aby byla někdy s ním, tak se na to dala částečně taky, ale nerada… Chvíli trvalo, než jsem se plně zaujala, ale bylo to čím dále lepší. První dva fejetony však neokouzlily. Písně ale naopak. Nejvíce mě chytla píseň Jsem ničí (před domem žena křičí …), úplně stejné téma jako má moje nejoblíbenější píseň sester Steinových: Volná jako pták. …
Dále Jiří Děděček http://www. dedecek.cz/. Začínal písní Dilema a hned od první chvíle jsem se do něho vpila a nevnímala nic kolem sebe. Četl nejdříve fejetony své ženy, pak se věnoval sobě. Střídal písně, nehrál moc ty komické, ale spíše překlady šansonů z francouzštiny (líbila se mi píseń, která končila: Je to tak snadné, je to tak snadné … předstírat ). Text písně Dilema jsem objevila na webu, tak ho vrhnu za chvíli do příslušné rubriky. Četl velmi krásně, zaujatě, kultivovaně, herecky, byl na něho i hezký pohled jak provázel četbu mimikou, gesty. A člověk měl pocit, že jsme všichni v sále na jedné lodi. I on určitě vnímal tuto atmosféru, protože kromě pečlivě vybraných úryvků z překladu Bernard Emond: Ulice Darling 20,17, otevřel i knihu básní Věci po mrtvých. Řekl nám, že ukázky z této knihy vůbec běžně nečte, ale dnes má pocit, že to ta atmosféra zde unese … Já jsem ale podlehla hned první básni a rozplakala jsem se a nepřestala až do poslední ukázky. Ale plakala jsem ukázněně, neslyšně a nenápadně. A pak se s námi pan Dědeček rozloučil a jak šel kolem nás poděkovali jsme mu s M. a chvíli jsme hovořili. Řekl nám několik postřehů o nás.Všiml si, že jsem vytahovala z tašky nějaké fety a M. bylo zle, kýchala a potahovala a pak také zaregistroval, že jsme se o přestávce ohřívaly u teplometu na pódiu. Zajímavé, ovšem logické. M. totiž věděla, že seděl za námi, když před ním vystupovala spisovatelka Irena Dousková. Vida, na tu bych zapomněla, byla trochu nudná. Moc neuměla číst a asi to věděla, proto volila atraktivní ukázky – tři mejdany, z toho ten třetí byl sprostý, ona to říkala, ale mně se to zdálo adekvátní tématu, žádná senzace. Jak souložil tajemník s pošťačkou na záchodě…
A nakonec lahůdka – Sestry Steinovy http://www.sestrysteinovy.cz/ (jsou tam všechny jejich texty) – co dodat??? Pečlivě vyladily zvuk a pak na nás vychrlily cca 20? písní. Něžné křehké dívky, texty které jsou mi tak moc blízké a hudba – nářez jak prase nebo taková do nálady textu, třeba Podzimní nebo Polední slunce … Nevím přesně jak se písně nazývají, ale pocit, imprese tam byla cítit. Dědeček umí a ony umí též. Ach, vzpomenu-li třeba na Lucii Bílou mám pocit že je to něco jako od kolotoče, něco afektovaného, vyřvaného, tohle je autentické, lidské, osobní, dělané pro sebe pro svoji radost a tím také pro radost naši… zeptala jsem se před produkcí, jestli mají v plánu zahrát Volná jako pták, a ony mi ji na přání zahrály. Měla jsem z toho radost a tak jsme ještě udělaly radost i jim. Pochválily jsme je, když jsme se s nimi střetly při odchodu….
A to je snad všechno o pátku, přijely jsme domů po druhé hodině v noci. Trochu se to oproti programu protáhlo, a to je dobře.
Zítra napíšu o dnešku, byl neméně zajímavý…. Znáte tuhle píseň: … Kudrnatá začne sama, začne sama, pošimrá tě kudrnama, kudrnama ….
