Zase ten virtuální vztah …

Milé Modré oko, děkuji za zprávičky, je milé, když mi tu někdo zanechá pár slov. Děkuji všem. Já jsem na tohle ale zatím trochu nesystematický lajdák a mám sice dost velkou radost, že si mne někdo přečte, ale zatím jsem ráda, když se mi podaří tu zanechat stopu a nijak moc se po svém okolí nekoukám a neobjevuji, spíš jen tak zatím nakukuju.

Dnes jsem pracovala pilně celý den od rána až do 18ti hodin a večer jsem si udělala doma dobrý salátek. Myslím, že to není nic objevného, ale než odsud dne odejdu, zvěčním ten improvizovaný recept do rubriky k tomu určené, ani nevím teď jak jsem ji nazvala … a jak nazvu ten salát.

Moje virtuální láska měla tento minulý a tento týden zvláštní zážitek ve spojitosti se mnou. Na jeho pracoviště zcela neočekávaně přijela dvojice mužů, a jak se ukázalo, byli to moji zaměstnavatelé – na vedlejšáku". Tak nejdřív byl šokován on, a pak i oni, když jim řekl moje jméno a pak i ukázal moji fotku na čestném místě plochy PC. A dnes se opět ta situace opakovala… napsal mi: 

No a tak jsme Tě trošku zdrbli, teda ve slušnosti a hodně pěkně o Tobě mluvil.

Odepsala jsem mu:

Hmmm, moc se mně to nezdá, když mě propírají dva chlapi, z nichž jeden mě viděl jen jednou, ale ví toho o mně možná víc než ten druhý, který mě sice vidívá častěji, ale zase toho o mně tolik neví…

 Večer mi ještě poslal roztomilou zprávičku, kterou jsem ale právě teď vymazala, protože je příliš osobní. Kdo ji ještě včera zachytil, má štěstí …

.Jsem v tom až po uši. Chtěla jsem vehementně chlapa z masa a kostí a už sedmý měsíc mám platonický vztah. Viděli jsme se jednou. Je ale těžký si s ním přestat psát. Zpřízněnou dušičku najít velmi těžko a stále posouvám lhůtu, kdy s tím skončím a najdu si nějakýho živýho. … Když tenhle je opatrný a nechce mě. Jo, život není peříčko, ale i tohle virtuální lehtání má svůj půvab,  a naděje, že se sblížíme i intimně, mě neopouští. Sestřenice dělala o chlapovi 3 roky (oba měli známosti), než se zcukli a stálo,  a stojí to za to. Ale já jsem o 10 let starší než ona.

Ještě, že člověk neví co bude, jinak by ztratil jiskru… Zuzi