– a nějak mi to nevadí.
O co jsem přišla … o svůj původní ostrý blog , který jsem zde někdy v červnu vymazala a schovala si ho v synově PC, měl cca 150 stran. Syn spálil harddisk a tak si představuji, že ty moje myšlenky jsou schované v sarkofágu, který nejde otevřít, protože by se na vzduchu vše co je schováno v jeho útrobách rozpadlo …
Nemrzí mě to tolik, stejně se nevracím k minulosti, život je stále pestrý a zajímavý a pak … jsou to jen věci, nejsou to lidi, tak o co jde … čím méně člověk má a potřebuje, tím je život přehlednější, jednodušší a bohatší. Asi to zní jako klišé, ale já to tak intuitivně cítím, i když jsou chvíle, kdy mi udělá neskonalou radost když si pořídím něco pěknýho na sebe, nebo se ještě našlechtím a vyrazím si koupit třeba jen Nedělní noviny … no nevím, život je pro radost, ale asi nejdůležitější je ten duchovní rozměr , ale jen si to nepřipouštět a na to nemyslet, vznáší se to nad vodami tak samozřejmě, je to v nás, věřit v to, věřit v sebe …
Dnes trochu filozofující Zuzi
