Z dopisů pro L.
Milý L…,
Dovolená na chatičce byla nádherná. Letos mám takovou malou zkušenost, už podruhé, že stačí necelý týden, několik dní a člověk pookřeje, odpočine si, uklidní se, vyjasní si co a jak a nabere síly a dobrou náladu do dalšího každodenního všedního života. Prostě – chvilku se zastavit. Hlavně to ale musí být v dobré společnosti. Poprvé se mi to poštěstilo s kamarády na Broumovkách a teď paradoxně s Honzou. To je pro mě největší klad a překvapení pobytu na chatičce – příjemná a souznějící komunikace s Honzou, vzájemná tolerance, slušnost, pochopení. Větší konflikt jen jeden – když zklamal včera s tím čtením jízdního řádu … to je velmi slušný výsledek, ne?! Přitom jsem se nebála mu někdy velmi otevřeně říci, na co by si měl dát pozor – myslím jeho některé zlozvyky a špatné návyky a hygienické nedostatky. Prostě jsem to zkusila a šlo to. Vlastně jsme po delší době byli ve velmi úzkém kontaktu díky malé chatičce a absenci PC, televize, rádia a okolní společnosti a zjišťuji, že to s ním půjde, ale je to práce , na kterou si musíš zvyknout. Neustále být připravena odpovídat chytře, vtipně a neodkladně na jeho dotazy, neurážet ho, brát ho jako dospělého a zároveň ještě děcko. Musím se to učit – jak s ním citlivě zacházet, stejně jako on se musí ovládat a učit se jak se orientovat v životě, je stejně jako byla Zorka trochu uzavřený a není otevřený a bezprostřední (v tom jsme byli všichni v mládí stejní, myslím já a děti…). Měli jsme v tom smyslu několik zajímavých zážitků…achjooo. jak ti to všechno popsat a napsat, je toho tolik, co bych ti ráda sdělila, jsou to takové jemnosti, drobné postřehy, pro mne důležité a zajímavé, které vím, že bych ti mohla jako jednomu z mála říci, jsi hodně vnímavý na tyhle zdánlivé hlouposti, no budu se snažit ti alespoň něco popsat, teď by se hodila napsat ta TVOJE větička Škoda, že nejsi z vedlejší vesnice … Tolik hezkých zážitků, postřehů a zapadne to za několik dní hluboko do podvědomí nebo se to úplně ztratí aniž bude vysloveno, sděleno…
Ale další poznatek – nic není jistého, co jsem si den předem vybojovala na to se nedá navázat, každý den se musí začínat znovu, bude to chtít dlouhodobou vzájemnou spolupráci a toleranci a slušnost z obou stran … No ale stejně to byl pro mne zážitek roku, myslím ve smyslu, že člověka ještě něco dokáže v každodenním vztahu s jednou osobou mile překvapit, obohatit… nečekaně zaskočit. Ale nebudu se tím opájet, začíná zase všední život…
Čím začít … odešlu ti tenhle dopis a napíšu další.
Zdraví Zuzi
