Zář 202020
 

vadí nevadí a podobné hrátky

Člověk si hraje po celý svůj život. Každej po svým. Myslím, že hravost patří i k nám „starejm“. Nemyslím tím zrovna nějaké hračky, ale jak píšu v nadpisu a pod ním. Třeba o dovolené na chatičce v Roudné jsme s Emmou a miláčkem procházeli dost často chatovou oblastí a hrníčky na plotě mě inspirovaly k hádance, okamžitému odhadu, „kolik jich je“. Ploty s hrníčky jsou trendy, haha. Hned první odhad 45 jsem trefila přesně a nešvindlovala jsem. Fakt.

Sama pro sebe si pak hraju na to, jestli něco dokážu a za jak dlouho. Špatně se to popisuje, jsou to okamžité nápady. A dávám si dost ostré limity. A protože se snažím, tak i tyhle hry většinou vyhraju. A to se mi rozleje po tělě blažený pocit, že TO půjde, že zase bude dobře.

Nejlepší hra je ale na zvláštní znamení. Ta se hraje vlastně pořád, jen někdy jí přikládám větší význam. Jako teď, protože mi není zrovna akorát a cítím se proklatě osamělá. Tak jsem asi také na tyhle nenadálé dary vnímavější. Anebo se snášejí „z nebe“ pro moji radost? Abych na chvíli zapomněla na to, co mě drtí? Těch hezkých chvilek a okamžiků je poslední dobou víc než obvykle. Je tak krásně, chodím na túry a tak jim jdu vstříc.

Poprvé jsem potkala značkaře. Moji radost sdíleli i oni, pán vlevo přiznal, že se s ním ještě nikdo nikdy fotit nechtěl.
Najít křemenáče, když je nehledáš, je zázrak. Tyhle dva krasavce jsem našla náhodou na zarostlém svahu u cesty, když jsem spěchala na vlak, na starou dráhu. Nevěřila jsem svým očím.
Nevybírám koše, ale došla jsem brzo a z koše na mě koukal nějaký obskurní časopis; teda nic moc, samý prošlý televizní programy, ale tohle mě rozesmálo. Pod Halinin ideál se podepisuju. Safra, zdá se, že by se mi možná i šiknul…
Zuzi, neboj se…..Horoskopy nevyhledávám, ale občas nahlédnu, co kdyby potěšil. jako tenhle
Kde se vzal tu se vzal v kuchyni na zemi brouk. Nikdy jsem takového neviděla, je trochu jako kobylka, ale drobet těžkopádný, snad i zraněný. Snad se mi podařilo ho identifikovat – mohl by to být cvrček, tajemný brouk, kterého je hodně slyšet, ale málokdo ho viděl…

Je svátkem, když se mi podaří načapat ne květu českého kolibříka – dlouhozobku. Viděla jsem ji letos dvakrát. Před pár týdny s Emmou na chatičce a předevčírem doma na plamence. Je to jak ozvěna tropů v české zahrádce..

Při důkladném úklidu jsem včera našla ve staré pohovce s dezénem třešní zapadlou minci – jeden cent. Kdoví jak dlouho tam ležela a čekala na osvobození..

Minulý čtvrtek jsem měla smolný den. Ocitla jsem se v Moravské Třebové a místo užívání si jsem zjistila, že jsem si zapomněla u miláčka v autě klíče od domu. Čas tak akorát zajít na střelnici pro ně a zpět na autobus do Svitav a vlakem domů. V tom kalupu to odnesly paty. Dva velké rozedrané puchýře z bot, které jsou hezké ale ne na túry… Cestou zpět jsem ve vlaku objevila v kapse tři zapadlé svatební lístky. Už ani nevím odkud jsou..
A další tři jsem si pro štěstí sebrala včera v zámecké zahradě v Chrasti. Třeba zase někdy potěší, až to budu nejméně čekat a hodně potřebovat.
Chvíle, které jsem strávila s houslistou Vildou v lázeňské cukrárně a zahradě v Luži, byly osvěžující. Chvíli klid, prosím nerušit. V pondělí, cestou do muzea zdravotnictví, kam jsme byli pozváni, jsem objevila i druhý nápis, který zde Vilda obnovil a nepochlubil se s ním. Byl hodně skrytý. A tak si ta hesla zopakujeme, abychom se jimi řídili:

I STATNÝ MRE KMEN
I KVÍTEK MÁJOVÝ,
KDYŽ KOŘEN OTRÁVÍ
 MU NÁPOJ LIHOVÝ.
 
KDE VADNE STATNÝ KMEN,
KDE STŮNĚ MLADÝ KVĚT,
TAM MLÉKO PŘIVOLÁ
ZTRACENÉ SÍLY ZPĚT.
 
MYSL ČISTÁ,
MYSL PŘÍMÁ,
NĚHOU ŠEPTÁ,
SILOU HŘÍMÁ.
 
ZNÁTE K ZDRAVÍ
CESTY JISTÉ?
TĚLO PŘÍMÉ,
TĚLO ČISTÉ.

Už se vám někdy stalo, že jste dostali v autobuse jen tak pro radost bramborák? Mně jó. Jela jsem do Luže s paní Pešlovou. Pracovali jsme společně v Botaně a dlouho předlouho jsme si nepovídali, až teď jsme si sedli vedle sebe úplně samozřejmě na sedačku a zavzpomínali a komentovali dění a tak, bylo to hezké, milé. Paní Pešlová vystupovala dříve a dala mi dárek evidentně určený pro někoho jiného, pro její sestru… Dva pečlivě zabalené bramboráky s nastrouhanou mrkví, ještě vlahé. Ten dar bych chtěla někomu vrátit… předat poselství jako v tom filmu, který jsem zapomněla jak se jmenuje..

A včera v noci se mi ozvala na blog Muris. Ta legendární Muris u které jsem se učila blogovat, když jsem začínala.. špatně spím, ale tohle virtuální setkání mně teda brzo ukolíbalo…

 Posted by at 10.56

  4 komentáře to “Zvláštní znamení,”

  1. Tak někdo nikdy žádného pohádkového dědečka v lese nepotká a ty hned dva!
    Akorát jsi evidentně neměla sebou žádné buchty.
    To už bys psala někde z Baham.
    Ale tam zase nerostou tak ukázkoví křemenáči, takže dobrý .:-)

    A kdybyste na svých toulkách zavitali na Hanó, toš se nezapomeň stavit u nás na zámku.
    http://www.vecernikpv.cz/kultura/39479-na-zamku-vystavuje-vytvarna-skupina-olomoucti

    • Kruci…až teď mi vlastně napadlo, co dělají Čechy pod moravsko-hanáckým Mount Blanckem ?
      To si ještě budu muset dohledat …:-)

      • Tak Saule netuším kam míříš a nevěděla jsem ani co je to ten moravsko-hanáckým Mont Blanc, a on Velký Kosíř…tam jsme také někdy chtěli vystoupit, ale jak bude na jaře …. jó to nikdo neví… jak říkal okřídleně starý pan Suchý z hranického letiště..
        mimochodem ten film se jmenuje Pošli to dál a přišla jsem na to, když se ke mně dostala informace, že slavice LB píše knihu Poslala jsem to dál. Ach jo, to bude zase doják…

    • Ahoj Saule, tak dlouho jsem hledala až jsem tě našla, ale kdybych do toho dala rozum, objevila bych tě dřív a hned. Jsi mimo dav a ještě tak fotogenicky u tmavého pozadí :). Netuším člověče, jestli ještě pojedu na Olomouc, došlo celkově v rodině ke vztahovému zemětřesení a už měsíc jsem totálně a brutálně sama..

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php