Zítra už nikam nepudu!

procházky pro zdraví mě unavují

Čas hodování je u konce. Dojídáme poslední sváteční zásoby a připravujeme se na čas půstu. Loni jsme vydrželi o vodě 14 dní, pak náběhový jídelníček šetřící, letos do toho praští M. zítra a já se přidám, snad, ještě nejsem rozhodnuta, později. 14denní půst na mne před rokem zapůsobil rozporně, váha a tlak klesla, ale objevily se mi v obličeji drobné nevratné vrásky a byla jsem taková jako zmámená, zpomalená a trvalo delší dobu než jsem se zase srovnala. Během roku se tlak postupně zvýšil a váha šla mírně nahoru. Teď jsem to ale zase dorovnala. Lednička je po vánocích vyjedena, cukroví zamraženo a mám 3-4 měsíce na to, abych se ukáznila a ten svůj splašený metabolismus  (tlak, váha, cholesterol, cukr) zkrotila. V dubnu se mám ukázat u doktora.

Ozdravný proces jsem zahájila sérií 3 cca 5 km vycházek. Pokaždé jsem šla jinou trasu; včera mi byl společníkem M., jinak jsem chodila a budu chodit sama. Dnes jsem zamířila do lesní a lomařské oblasti Horka, ale ne nijak cíleně, spíš okouknout lokality, kam jsem dlouho nezavítala a ofotit místa zanikající civilizace.

Posledním majitelem této chaloupky na louce poblíž lomu Litická byl svérázný děda Tomášek, co se s ničím nemazal. Pamatuji, jak ještě chodil do skutečské knihovny. V roce 2003 už byla chaloupka zpustlá… nevím kdy přesně děda zemřel, ale vím jak. Cestou z hospody ve Skutíčku spadl do zatopeného lomu Ešnerák a utonul.

Zběžným náhledem do ruiny nenacházím ani stopu po nějakých osobních věcech

Opodál další stopa po bývalém osídlení… ani jsem o těch rozvalinách nevěděla, jsou určitě starší než prefabrikovaná chaloupka dědy Tomáška. Objevila jsem je až nyní, protože jsou listnáče ji obklopující, stromy a keře, holé.

Do Skutče přicházím kolem již potřetí obnoveného Kohoutova kříže. Je dobře, že Město se snaží tyto kříže v okolí města postupně opravovat, mám ale pocit, že ten původní vypadal jinak, ještě to okouknu zezadu, až půjdu příště kolem. Bylo čerstvě usazeno a ač jindy zkoumám ze všech stran, dnes mne uspokojila a omámila přední “fasáda”.

Tak nevím, zkoumala jsem svatého muže podle atributů – lebka, kříž,  mnišská kutna, ale bez kápě, a netroufám si ani odhadnout kdo by to mohl být…

Nedaleko křížku se nachází zahradní oáza pozitivně naladěného človíčka

Zde jistě vládne pohoda a slunečná nálada i když je zamračeno. Nad vchodem do zahrady se houpe srdíčko a visí placka s nápisem Vítej a Zahradní oáza.

Dům s vlajkou visící jako prádlo na šňůře, bez komentáře. Je to druhá celoroční vlajka v tomto městě. Ta první byla na domě v Jiráskově ulici hrdě vztyčena na počest úspěchu tzv. Patriotů v komunálních volbách.