Led 142015
 

Průvodce

Jste-li pozornými čtenáři Výletů s překvapením, jistě si vzpomenete, že jsme se s hraničními kameny rychmburského panství Thurn-Taxis již setkali v osmnáctých a také okrajově i ve dvacátých Výletech. Určitě neudělám chybu, když vám právě teď několik základních informací o nich připomenu. Není mi sice přesně známo, kdy došlo k označení hranic panství TT, ale lze vycházet z data koupi rychmburského panství knížetem Karlem Alexandrem z Thurnu a Taxisu – bylo to 8. března roku 1823. Tento údaj naznačuje alespoň přibližně stáří těchto hraničních kamenů – ohraničení bylo provedeno tedy zřejmě někdy v devatenáctém století.

S hraničníky se můžeme dnes již setkat jenom v lesích nepoškozených necitlivou těžbou dřeva nebo na hranici lesa. Ve volné krajině jsem na ně ještě nikdy nenarazila. Jejich postupné mizení je zaviněno jednak zcelováním pozemků a jednak rozšiřováním polních cest pro potřeby těžkých polních mechanizmů – kameny tak byly postupně zatlačovány do země nebo vyvráceny a odstraněny. Je veliká škoda, že tyto drobné kamenné památky na naše předky, na naši minulost, nepřetrvaly do dnešních dob v neporušené podobě. Náš pohled na tuto věc může být ale také opačný – můžeme být rádi, že alespoň v některých místech jsou jejich souvislé řady zachovány a hranici panství lze chůzí podle nich sledovat po relativně dlouhou dobu. Tak je tomu ve zhořských lesích směřujících přibližně od obce Brdo k obci Hluboká, a právě tam se dneska společně podíváme. Jak jsem již zmínila, terenní průzkum byl opravdu dobrodružný, zajímavý a časově velmi náročný. Vám se však již půjde dobře, musíte být jen velmi soustředění a všímaví. Budeme se totiž většinou pohybovat mimo lesní cesty a pouze letité, ale stále ještě zachovalé, průseky vám budou napovídat kudy jít dál. Celou trasu jsem pro větší přehlednost rozčlenila na několik ucelených úseků a velmi bych si přála, aby vás právě tento výlet zaujal a místa, která budu popisovat, jste navštívili. Zatím zde kameny ještě stojí, ale kdoví, jak to s nimi bude dál. Nejsou památkově chráněny a nikoho vlastně nezajímají. Stačí jedna, dvě lesní těžby a toto putování již bude také minulostí…

1. Od Zhoře k prvnímu hraničníku (19)

Jak se dopravíte do Zhoře nechám na vaši úvaze. Já jsem tam jezdila na kole a kolo jsem si nechávala ve vesnici u toho, koho jsem prvního uviděla na zahradě. Můžete také využít autobusový spoj. Pro návrat je ale vhodné pouze pondělí a pátek. Autobus odjíždí ze Zhoře o půl šesté večer. Musíte být však velmi trpěliví, někdy se na linkový autobus čeká poněkud déle. Vždy ale nakonec přijede.

Náš výlet začíná u autobusové zastávky Zhoř. Silnice míří dále do obce a hned za zastávkou odbočuje doleva široká prašná cesta. Po ní se vydáme. Zanedlouho narazíme na odbočku doprava, která pokračuje dále podél luk do polí a směřuje až k vísce Brdo. Že jsme na „dobré stopě“ nás upozorní i sloupy elektrického vedení lemující naši cestu. To už jsme se ale stočili obloučkem doleva a ocitli jsme se na vyježděné polní cestě, zprava sevřené polem a zleva loukou. Vpravo bezprostředně vidíme zalesněný hřeben, kde se zanedlouho budeme po vrstevnici pohybovat. Zatím ale pokračujeme plynule dále a dáváme pozor. Budeme totiž brzy odbočovat. V místě, kde končí jedno pole a začíná druhé. Také se zde mění prašná cesta na travnatou. Nemůžete se prostě zmýlit a po mezi mezi dvěma pozemky půjdete k lesu, který zde u paty svahu tvoří velmi znatelný výběžek do terénu. Jsme u lesa a čeká nás trochu námahy – přímý výstup na vrchol kopce. Možná se vám bude stoupat líp, když vám prozradím, že hned nahoře, na místě domorodci nazývaném Hospoda (prý zde také kdysi opravdu stávala), uvidíte náš první hraničník s číslem 19. Prohlédněme si ho.

Výška nad zemí asi 25 cm, ale pozor, tento údaj je velmi proměnlivý, nahoře zaoblený tvar, na čele vyryto TT (Thurn-Taxis), na boku popisné číslo. V tomto případě materiál červená žula, ale později se setkáme i s pískovcem. Tyto pískovcové hraničníky nejsou tak zachovalé jako ty žulové, ale mají překrásně vyrytá čísla, všimněte si sami. Nahoře, na zaoblené hlavě kamene, se můžeme setkat s vrypem znázorňujícím pokračování směru řady. Buď vidíme vodorovnou čáru, nebo vingl (pravý úhel nebo prostě jenom úhel). Na našem prvním kameni jsme zaznamenali vingl, tedy změnu směru. – Jsme u prvního postupného cíle a konce první etapy. Doba trvání 15 až 20 minut.

foto_21_01

2. Lesním průsekem po levém okraji hřebenu – hraničníky číslo 22, 24 – 35

V tomto lesním úseku nacházíme stopy poměrně snesitelné těžby dřeva, ale hned zezačátku nám stejně budou tři kameny do počtu chybět. Sejdeme neprodleně k levému okraji hřebene a velmi nevýrazným průsekem pokračujeme po jeho okraji stále kupředu. Nenechte si ujít ani jeden kámen. Hraničník pod číslem 34 je až po hlavu zabořený v zemi a velmi lehce přehlédnutelný. Tudy už se opravdu nechodí, hlavní cesta na hřebeni vede po jeho pravé straně a v cíli této druhé etapy se obě spojnice střetnou. Po chvíli chůze zaznamenáme po levé straně hlubokou brázdu, která se bude postupně srovnávat, až se z ní stane jen velmi mělká terénní rýha. To už jsme ale téměř u hraničníku číslo 35, a na jeho hlavě zaregistrujeme záhy změnu směru. Průsek končí, terén je po této levé straně hřebene zcela srovnán s okolní krajinou a před námi je lesní cesta mířící z pravé strany hřebene doleva, směrem k východu z lesa. Tato cesta pokračuje dále rovně, volně mezi polem a okrajem lesa. Druhá etapa zabere asi 15 minut našeho času.

3. „Územím nikoho“ – hraničníky číslo 42, 43, 45 a 47

U hraničníku 35 se na chvíli zastavíme, vysvětlíme si celou situaci a seznámíme se s naším dalším postupem. Máme několik možností. Dostali jsme se totiž právě tak trochu do úzkých. Další kameny teď budou nějakou chvíli chybět. Domnívám se, že následné pokračování hranice TT vede právě po okraji lesa v souladu s naznačeným pokračováním hlavní cesty v předchozí etapě. V lese jsem totiž přes veškerou snahu žádný hraniční kámen neobjevila a cesta podél lesa se mi zdá právě tak upravena, aby veškeré stopy po kamenech zmizely. Zde si tedy můžeme vybrat kudy jít dále. 3. etapa.

3_etapa

Jedna z možností je pokračovat podél okraje lesa. Moc hezky se tam tedy nejde, lesem je to příjemnější, ale po chvíli se zase můžeme potěšit pohledem na křížek, stojící v zátiší dvou vzrostlých lip, ke kterému nevede žádná cesta. Stojí poblíž okraje pole. Půjdete-li až k němu, přečtete si tento text:

Pochválen buď Pan Ježíš Kristus – Ke cti a chvále boží věnovali František Nešetřil a Jan Havel občané z Hluboké 1902. – Kriste Tebou vzešla spása, Tobě budiž chvála čest. Přiveď nás kde nebes krása, chraň nás bludných žití cest. F.B.

foto_21_04

Stále kopírujeme okraj lesa, zabočíme podél něho doprava – vlevo vidíme za hustou vegetací zahradní domek – a za malý okamžik dorazíme k širší lesní cestě, která vybíhá z lesa vpravo. Tento bod je důležitý pro naše další pokračování /na kresbě označen písmenem A/

Další možnost jak pokračovat od hraničníku číslo 35, tentokrát lesem, nám skýtá lesní pěšina jdoucí hned za hraničníkem pozvolným obloukem doprava. Záhy se napojí na širší cestu vedoucí doprava, která nás zavede k okraji lesa – na kresbě bod A. Zde se tedy stýkají obě volitelné trasy našeho postupu. Velmi blízko kraje lesa odbočuje z naší lesní cesty doprava stezka, která nás povede dál. Jde přímo, nekopíruje zakřivený okraj lesa, ale máme ho stále vlevo na dohled. Věnujte pozornost levé straně stezky, kde asi 150 metrů od odbočky uvidíme po delší době zase jeden hraničník. Má číslo 42. Další hraničník (43) spatříme hned vzápětí nato co vyjdeme z lesa. Stojí na polní cestě lemující pole. Pokračujeme po této cestě vpravo a než se trochu níže stočíme spolu s okrajem pole doleva, objevíme v lese napravo kámen s číslem 45, a hned po avizovaném stočení doleva nás upoutá velice nápadný hraničník 47 s vyrýpnutým vinglem. Tento kámen byl evidentně vyvrácen a znovu zasazen. Bohužel obráceně. Vingl na kameni nesouhlasí s úhlem našeho dalšího postupu. Uvidíte dále. Na tuto etapu nám stačí odhadem 20 minut.

4. Cesta přes les a dále podél pravého okraje hřebene až k výspě nad Zhoří – hraničníky 48, 47, 46 – 40, 38 – 35 (34?), 33, 30 – 27

Stojíme u kamene 47 a hned za námi u kupy drobného kamení vidíme lesní průsek a ve směru pohledu i další hraničník (48). Půjdeme tímto směrem stále dolů, vlevo míjíme lesní světlinu, až narazíme na pravý okraj zalesněného hřebene. Zde zabočíme doleva a stále pokračujeme rovně podél spadající stráně (vpravo vidíme žleb), zatím nikam nezabočujeme. Buďte velmi pozorní, brzy po pomyslném přejití žlebu uvidíte asi 5 metrů vpravo hraniční kámen (47). Velmi snadno ho můžete přejít, ale věřím, že vám neunikne.

foto_21_02

Teď trochu odbočím. Procházeli jsme krátce územím kde chyběly hraničníky, i když se to podle posloupnosti čísel možná na první povrchní pohled ani nezdá. Přesto je tomu tak. Hraničníky v této části se počítají do čísla padesát vzestupně a poté pokračují sestupným počtem. Chybí nám tedy čísla 49, 50, 49, 48. Možná budete mít více štěstí než já a některá z těchto čísel objevíte. Trasa, kterou vás v tomto úseku vedu, nemusí totiž nutně souhlasit s hranicí panství TT, a nakonec tomu i odpovídá směrový oblouček na hraničníku 47- a jím nebylo evidentně dlouhá léta hnuto.

Stojíme tedy u „čtyřicetsedmičky“ a oblouček napovídá kam dále – lesním průsekem podél pravého okraje hřebene. Míjíme hraničníky 46 – 42, vpravo nás provází další terenní výmol, hraničník 43 vingl, 42, a „čtyřicetjedničku“ nalezneme u okraje procházející lesní cesty. Kousek popojdeme po cestě doprava a objevime „čtyřicítku“ s vinglem. Také ten nás zavádí do průseku podél okraje hřebene. Jdeme dál, chybí hraničník 39, ale „třicetosmičku“ již neminete. Pokračuje 37, 36. Tady začíná problematický úsek cesty – zde se kácelo. Ale i přesto pár kamenů dohledáme. Následný hraničník jsem nedovedla identifikovat. Nevím, má-li číslo 35 nebo 34. V každém případě mi ale jeden do počtu chybí, protože „třiatřicítku“ jsem našla vyvrácenou ve svahu. Objevila jsem i „třicítku“ – ta je pěkně schovaná ve vegetaci u velkého pařezu a kupy roští. Zde končí vykácený úsek cesty a zbývá nám opravdu málo a budeme na výspě nad obcí Zhoř. Cestou nás provázejí kameny 29 a 28. Kámen 27 s tečkou a vinglem zakončuje tuto etapu. Její trvání odhaduji tak na 30 minut.

5. Procházková trasa po pravém okraji hřebene – hraničníky 25 – 15, 13

Naše putování pomalu končí. Čeká nás už jen nejkrásnější část cesty, která bude pomyslnou odměnou pro ty, kteří se mnou došli až do těchto míst. Vingl na hraničníku 27 nás navádí doleva a budeme kráčet po lesní pěšině kouzelným lesem, který mi tolik připomíná svou atmosférou bukový les „V Paletíně“ u Luže. Určitě nejsem sama, komu zde bylo dobře – našla jsem opodál pobořenou lavičku. Kdoví, kdo zde za klidných teplých večerů sedával…

foto_21_03

Ale dosti poezie. Po pravé části cesty, v místě nazývaném Lámanina, ve svahu, nacházíme stopy po těžbě opuky. Možná právě proto zde postrádám kámen s číslem 26. Ostatní jsou však zde, pravidelně navlečeny jako na šňůrce – 25, 24, 23, 22, 21, 20, 19, 18, 17, 16, 15. „Patnáctka“ má vingl a cesta se lomí svahem dolů. Ještě objevíme „třináctku“ a pak už nic. Skončíme na silnici, kterou se dáme doprava a dojdeme do obce Zhoř. Jsme na konci cesty.

Poznámka: Putování „ze Zhoře do Zhoře“ odhaduji přibližně na 2 a půl hodiny. Možná více, možná méně. Nikdy jsem vlastně celou trasu neprošla plynulou chůzí. Záleží na vás, jak budete pozorní a budete-li chtít objevit opravdu všechny hraniční kameny. Závěrem jsem spočítala ty, které jsem sama objevila. Je jich přesně 48 a považuji za veliké štěstí, že jich tolik zůstalo na tak relativně malém prostoru zachováno.

 Posted by at 15.12

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz