Srp 262014
 

Pouť v Heřmanově Městci

Prázdniny jsou v tahu a mě napadlo si je pořádně osladit! Na velké pouti jsem nebyla ani nepamatuju! A vlastně ani na malé!! Objeví-li se ten hlučný tyjátr na našem náměstí obvykle utíkám z domu, ale tohle monstrózní představení v opravdu velkém stylu bych ještě než zemřu zažít chtěla! Chrudim, Žďár nad Sázavou, Heřmanův Městec! Vyhlášené destinace! Mrkla jsem v pátek na net a hle! V Městci se právě koná třídenní maratón bartolomějské pouti, a tak je rozhodnuto. Ještě dnes mám v žívé paměti kritický článek z novin, který hodnotil před několika lety úroveň atrakcí v této lokalitě hóódně vysoko a zejména vyzdvihnul účast živé krajty i s její krotitelkou. Ano, les a houby počkají, v sobotu se jdeme bavit a také něco užitečného i nepraktického nakoupit – jak už to na takových akcích chodí. A někdy se tyto dvě vlastnosti, jen zdánlivě protichůdné, sloučí v jednom výrobku…

Můj okamžitý nápad se setkal s kladným ohlasem, a tak jsme v sobotu dopoledne vyjeli do terénu. Areál lidové slavnosti včetně parkoviště nebylo třeba dlouze hledati. Kdo přijel jako my od Chrudimě, byl hned u „bran města “ , tedy bezprostředně za cedulí Heřmanův Městec, nasměrován a umístěn. Parkovalo se na rozbahněném strništi. První incident jsme zažili hned po snaze zabočit na první volné parkovací stání. Hasič na nás řval a gestikuloval jako že tady né, že o kus dál. Poslechli jsme a trochu vlídného slova a vysvětlení se nám záhy dostalo od jeho kolegy. Tam, kam jsme se v dobré víře zprvu cpali, mají prý místo invalidé. Nebylo to prosím označeno, ale není v našem stylu se o takovou prkotinu hádat s viditelně nasranými hasiči. Ostatně není se jim co divit. Zrovna v tu chvíli jeden invalida hledal své auto zřejmě podle červené barvy karosérie a nemohl se trefit. Ještě že měl hasič přehled!

V anglickém zámeckém parku opodál bylo rušno. Spousta stánků s pouťovým zbožím – ponožkami, prostěradly, medovinou, levnou krásou, perníkovými srdci s žertovnými a sentimentálními popiskami a dalším nevkusným zbožím byla střídána restauračními přívěsy s pestrou nabídkou hotových jídel a nápojů doplněnými posezením pro konzumenty. Zaujal nás zejména velmi dlouhý stánek s takovou spoustou navařeného jídla v obrovských várnicích, že ho snad nebylo možné nikdy zkonzumovat… Ale návštěvníci se snažili! Abychom nekřivdili, byly zde k mání i výrobky vkusné a milé, ale bylo jich méně než těch typicky pouťových. Třeba výrobky ze dřeva a nostalgický sortiment á la Provence.  Uvědomuji si zpětně, že zde zcela chyběli Vietnamci se svým textilem. Nemají to zapotřebí nebo sem nabyli vpuštěni? Nevím..

Celkově vzato nás pouť uvedla v nelíčený úžas. Tolik bizarních figurek jsme už dlouho neviděli pohromadě. Jakoby zde měli svůj sraz! Nejen jauneráci řečení světští, ale i konzumenti této zábavy vynikali čímsi nedefinovatelně nestandardním. Těžko se to popisuje, ..možná i my dva jsme sem se svými „mimikry“ – dvěma foťáky na krku – zapadli. Alespoň se tomu neustále podivoval prodavač bižutérie, u kterého jsem zakoupila velmi levné náušnice (na požádání vyfotím). Miláček na pouti nevyfotil vůbec nic a nic nekoupil. Odolal i nabídce výhodné prodavače prostěradel na slevu v případě koupi druhého prostěradla (to první jsem koupila já). Ano, odcházela jsem s náušnicemi a froté prostěradlem 180 na 200 za 250.

Fotky, zde umístěné, jsou dílem mým.

IMG_2799

Konečně vidíme to, o čemž jsme zatím jen slyšeli. Emmička se v této atrakci vyžívala na pivních slavnostech v Rakousku.

IMG_2800

Parkoviště plné aut, ale v areálu se to množství konzumentů lidové zábavy tak nějak rozpustí..

IMG_2802

Ještě jednou to samé. Malebný záběr!

IMG_2803

Tak řečený vodní zorbing

IMG_2804

Ještě jednou

IMG_2805

Této moderní atrakci jsme neodolali. Když jsem viděla náhlý záblesk záře v očích miláčka, vyslovila jsem jeho přání za něho. Ano, chtěl zažít virtuální realitu a simulovaný let americkou stihačkou. Zaplatil 100 kč za oba a paní se laskavě uvolila a do kokpitu pro 12 osob jsme mohli vstoupit jen sami dva. Na tuto moderní atrakci musí být zřejmě speciální školení. Kabina se doklepala, otevřely se dveře, vysunuly schůdky a ven vyšly dvě osoby. Na můj nedočkavý dotaz jaké to bylo, jedna z nich odpověděla: Dobrý, kdyby se to tak neklepalo… a tak jsme vešli….

IMG_2806

Vevnitř ošuntělý kinosál pro 12 osob a televize. Dveře se zaklaply, schůdky zasunuly a do tmy se spustil krátký filmek simulující spolu s otřásáním promítací kabiny, start, let a přistání americké stihačky. Produkce byla nekvalitní a pravděpodobně, vzhledem k našemu pokročilejšímu věku, bylo naklepávání budky mírnější. Možná to ale k této konkrétní simulaci patřilo. Stíhačka se nemůže klepat jako kleptoman…

IMG_2808

Romantika pouti

IMG_2811

Jen tak..

IMG_2812

Kasino

IMG_2813

Beze slov..

IMG_2814

To pro nás není… my raději něco modernějšího – třeba Virtuální realitu!

IMG_2815

Z tohoto ruského kola se v neděli zřítila a těžce zranila jedna osoba, která předtím gondolu nekontrolovaně rozhoupala.

IMG_2816

Atrakce načančaná takovým způsobem, že připomíná barokní kýč z umělé hmoty

IMG_2817

Tak strašné, až stylové!

Poslední bizarní příhodu jsme zažili opět na parkovišti. Cestou tam nás předjelo tak staré, omšelé, příšerně rozhrkané, s oprýskanou kapotou štětkou ručně políčenou, plně obsazené „auto“, až jsem měla strach, aby se při tom vzájemném míjení zrovna nerozpadlo. To byla „simulace“!!! Samozřejmě chtěl řidič, jako všichni řidiči před ním, zaparkovat na neoznačeném místě pro invalidy; hasič ho ale stejně jako předtím nás posílal jinam, na to rozježděné a blátivé. Řidič otevřel okýnko a zařval neurvale: Tak teda jo, ale to auto si pak umeješ!

Ta reakce mě dostala do kolen, ale miláček ho chápal. Měl přece MERCEDES!

  2 Responses to “Začnu odzadu”

  1. Dobrý den,
    můj komentář patří k Vašemu dávnému příspěvku o dokumentu o Magorovi – byl skvělý a díky!
    Zmínila jste se tam i o SváŤovi Karáskovi. Možná, že nevíte následující informace: Po mrtvici byl na delší rehabilitaci kvůli potížím s mluvením. Nevím nakolik se objevil na veřejnosti, ale na Facebooku je z jeho 70. narozenin – Sváťa Karásek Baráčnická Rychta 2012. Pak vznikla kapela Svatopluk, která hraje jenom jeho skladby a Sváťa někdy vystupuje s nimi. Na FB jsou záběry z dubna a května 2014 – Svatopluk u Prince (I až asi V) a Svatopluk ve Vagonu (I až asi VII) a doufejme, že budou další.

    • Dobrý den, děkuju pěkně za ocenění, jsem ráda, že jste byl s mým textem spokojen :). A děkuji za informace o S. Karáskovi a jeho „revivalu“. Slyším o tom poprvé a ráda se na fotky podívám, jen až je objevím, včera se mi to nezdařilo, asi někde dělám chybu ..?

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz