Led 082013
 

se strýcem a tetou z Kolína

Den před Silvestrem jsme si domluvili s Kolíňáky společný výlet. Strýc nikdy nezklame a výlety pod jeho taktovkou jsou vždy nejen velmi rozmanité a vzdělávací, ale i patřičně veselé. Jak se to vezme, říkám si nyní. Na nás, Miloše a mne, začalo to výletové fluidum působit už cestou. Navigace nás zavedla do jakési obce, kde jsme byli zatlačeni  policejním vozem do zámeckého dvora. Vypadalo to špatně. Kromě několika přestupků si Miloš navíc poprvé ve svém životě, jak mi sdělil, zapomněl doma všechny doklady, dokumenty, peníze, zkrátka vyrazil jen velmi nalehko. Trvalo dlouho, než si pánové ověřili jeho totožnost a zda nejedeme v kradeném autě. Chtěla jsem mírně zdrceného Miloše podpořit, a tak jsem vyšla z auta na vzduch a začala se ho zastávat. Dočkala jsem se však pouze legendární věty: “ To jsem jako neslyšel“.  Nebudu dále uvádět podrobnosti. Vlastně to nedopadlo při vší té smůle (Miloš byl do této doby stavěn pouze 3x) vůbec špatně. Ještě jsme kupu peněz ušetřili!  Mohli si nás hoši pěkně opíct na rožni!

Na náměstí v Polné jsme dojeli se zpožděním a bez velkého otálení jsme se začali dobývat do místního děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie, který je  odborníky hodnocen jako jedna z nejnádherněji vyzdobených církevních staveb v České republice. Nepodařilo se, a tak jsme  zatím zamířili na místní židovský hřbitov (zdokumentováno) a posléze na nedalekou Kalvárii.

Není to křížová cesta, ale první mnou spatřená kalvárie v Čechách podobající se kalváriím v Rakousku v Solné komoře. Pár kapliček cestou a na kopci kaple s kalvárii, případně boží hrob. Zde v Polné přiměřeně strmou přístupovou cestu lemují čtyři jednoduché klasicistní kapličky – zastavení,  ukončena je pak kalvárii v podobě tří kamenných křížů a kaplí Božího hrobu z roku 1894.  Kalvárie byla vystavěna zásluhou děkana Františka Pojmona (1817-1902) na místě starší dřevěné. A stejně jako tam i zde Kristus zahalen v zácloně. Proč netuším.

Vracíme se zpět na náměstí a znovu se pokoušíme vniknout do chrámu. Podruhé voláme faráři, ale opět se nám nedaří. Náhodně klepám klepadlem na zavřená vrata, kdosi otvírá a zase jsme odbyti. Vlichocujeme se, žadoníme, ale dovnitř vpuštěni opět nejsme. My ještě okouníme, ale Miloš hrdě opouští „bojiště“ a pronáší směrem k imaginárním polenským větu: Ať si ho nechaj, my se bez něj obejdem! Přemísťujeme se k autu a dáváme malou svačinu.  Teta připravila vaječný koňáček pěkně hustý a linecké košíčky s ořechovou náplní. Je zima. Za námi nedobytný chrám.  Velký jak sviňa, ale v kontextu náměstí, kam se vešla i lipová alej, se ztratí.

Popocházíme do hospody U Hilsnera, nyní pizzérie, a občerstvujeme se. Později nasedáme do auta, popojedeme, a obcházíme zdejší bývalé zachovalé židovské ghetto i s opravenou synagogou.

Všímám si domácké atmosféry náměstíčka se sušákem, popelnicí a lavičkou a Běhalovi upozorňují na typické litinové průduchy pod střechou.

Jedeme dál. Pátráme po jednom tajemství rodu Běhalů a po smírčích křížích. Na ně narážíme jen tak náhodně cestou a jsou jako vždy uchvacující.

Na kameni je reliéf kříže.  Stojí na místě smrti sedláka pod převráceným vozem. Ještě zezadu.

Na cestě ze Stáje do Arnolce, asi čtvrt hodiny od posledního domu, stojí kamenný kříž na všech čtyřech stranách hladce otesaný s končinami rozšířenými, dosti dobře zachovaný asi 1 m vysoký. Domnívají se, že tj. snad cyrilo-metodějský, čemu ale ani ráz, ani zachovalost nenasvědčuje. Ráz jeho jest latinský, výška asi 100 cm, znak žádný.

Ještě jeden, narazili jsme na něho v Polné.

Původně stával tento kříž na místě dnešní škrobárny u rybníka, kde upytlačený úhoř zardousil pytláka.

A to je všechno. Ještě židovský hřbitov ve Stříteži (zdokumentováno) a odkaz na více fotek na rajčeti u zuzi a kdo chce další fotky nalezne na albu hadce. Hadec je strýc z Kolína.

 

 

 Posted by at 21.20

  27 Responses to “Výlet do Polné”

  1. Co se týká smírčích křížů četl jsem knihu pojednávající o Smírčích křížích na Jihlavsku a dvě knihy pověsti z okolí Polné. Náměsti u synagogy v Polné je pěkné a též synagoga, kdysi mívali v hotelu Slovan dobré jídlo a domácí bramboráky, také dobré. V Polné je zámek s expozicí lékarénství, a myslím, že na náměstí je školní třída a byt učitele ze starých dob, také na náměstí bydlela Božena Němcová. A co Anežka Hrůzová? V září zde mívají slavnosti na kterých se prodávají koláče s mrkví.

  2. … upytlačený úhoř zardousil pytláka….? Jak to udělal?

    • Také nás to udivilo, strejda nám přímo na místě sdělil co se o tom kameni traduje. Je to velmi podivné a záhadné :).

  3. Ten ouhoř se normálně namotal na krk a škrtil. Co je na tom podivného? Když zamezíš přívodu krve do mozku,.. není to žádná záhada.

    • Možná ho uškrtil již ve vodě. Ve vodě je ouhoř jako doma. A není ouhoř jako ouhoř, některý je třeba škrtič!

  4. Na chaloupce ve dvoře škrtí dědek úhoře,palici prý doma nemá.Jenže úhoř?Ten se nedá!Svíjí se a smeká se,plác dědkovi do tváře.Zleva,zprava ta mu sedla,dědkova tvář rychle zbledla.V záškubech se vrhá k zemi,úhoř letí na kameny.

  5. Drželas někdy úhoře ve vodě? Ne. Úhoř své schopnosti vždy plně manifestuje, když „je v ouzkejch“, tedy na břehu. Pak dokáže i zaškrtit pytláka. To dokládá třeba ten kamenný křížový pomníček v Polné. A dědky fackují spíš kapři a tolstolobici.

  6. Ještě že jsem se zeptala, nikdy jsem nedržela úhoře:-)

  7. Já také ne; aspoň že víme, jak je úhoř smrtelně nebezpečný. Na suchu. Nikdy bych na něj nesáhla ani kdyby mě mučili!

  8. Úhoř se třímá mokrou rukou namočenou v písku. A drží se v předpažení, co nejdál od krku.

    • Tak tahle informace je velmi závažná, děkujeme. Hned se cítím ve větším bezpečí, když vím čeho se mám ve styku s úhořem vyvarovat a jak lze jeho útoku čelit. Tohle nám ve škole nenaučí, tohle naučí člověka jen skutečná praxe. Jsem ráda, že zasáhl do této odborné debaty odborník a vysvětlil nám, laikům, jak jsou úhoři nebezpeční. Mám obavu, že úhoř si ve své nebezpečnosti nezadá s krokodýlem!

  9. Co víc, úhoří krev je jedovatá.

  10. I kuš, strýče! Tohle je moc silný kafe! Uber…

  11. Neuberu. Tady je výňatek z atlasu ryb:
    Zajímavostí je i fakt, že krev úhoře obsahuje vysoce jedovatou látku silně toxickou zejména vůči organismu savců. Už půl gramu úhořího krevního séra vpraveného injekčně pod kůži dokázalo v laboratorních podmínkách zabít během 4 minut menšího psa (vydry se s tím nějak dokázaly vyrovnat – možná i proto, že jed se účinkem trávicích šťáv celkem rychle rozkládá).
    Účinek jedu připomíná intoxikaci zmijím jedem a nelze ho rozhodně podceňovat. Velmi nepříjemné a bolestivé je zejména zasažení oka kapkou úhoří krve a není rovněž žádoucí, aby se tato krev dostala do otevřené rány. Protože je tento jed bílkovinné povahy, je teplotně nestálý a rozkládá se již při teplotách kolem 60°C.

  12. Jménem všech čtenářů tohoto blogu ti děkuji strýče za překvapivé a seriózní informace. Tato debata je opravdu velmi vzdělávací a obohacující. Více takových výletů a následných rozborů!

  13. Rádo se stalo. Kdybys opět potřebovala s něčím poradit, rád se ozvu.

  14. A věděl toto vše Ota Pavel? Menšík střet s úhoři přežil. Jak vesele si je domů nesli. Já vím, už končím.

  15. Ne, to je Marci naprosto v pořádku, je potřeba znát odpověď na všechny otazníky, a strýc je připraven na ně odpovědět, a rád. Napadá mě jen jedno vysvětlení … že o tom tehdy ještě nevěděli… když o něčem člověk neví, nestresuje se zbatečně a přežije. Ovšem tenhle názor koliduje s uškrceným pytlákem. Zde jsem v rozpacích.

  16. Ahoj, Zuzi!
    Právě jsme ti blíž než jsme kdy byli, na dovolené v mezi Pecí pod Sněžkou a Velkou Úpou, asi 125 km. Kočička shlédla tvé fotografie, říkala, že jsi hezká. To jen tak na okraj a pro radost.

    • Ahoj Evi, tak to je dobrá zpráva, že jsme si na čas o něco blíže :). Koncem března to vypadá, že ti budeme zase nablízku my, ještě to však musím upřesnit. Kočička mě hodně potěšila, pozdravuji ji. Její vkus je jistě vytříbený! Tím více to těší – to jen na okraj. Přeji všem příjemné zimní radovánky!

  17. Pytlácká příhoda z Polné se nepochybně donesla i k mladému Otovi Popperovi – Pavlovi a úhoře pak třímal bezpečným způsobem.

    • Dík za vysvětlení, ano, je to logické, takové příhody se jistě tradují mezi rybáři po staletí. Pro výstrahu budoucím generacím.

  18. bz – právda. A zuzi tvrzení o nevědění a z toho plynoucího klidu pak platí absolutně.

    • Marci, zdá se, že kausa úhoř je již vyčerpána a my jsme zase o něco chytřejší. Ano více takových podnětných témat k zamyšlení i pobavení. A nejvíc k poučení!

  19. zuzi, zdravím, přečetla jsem si o Polné, což je kousíček od nás – přeju, abys se při příští návštěvě dostala do chrámu. I při další návštěvě se nebudeš nudit – je toho tam ještě hodně k vidění 🙂

    • Ahoj Mišo, už jsem pátrala myslím před týdnem na tvém webu a dostaly se ke mně i další informace, chceme se tam vrátit. Nejen tedy kvůli kostelu a zavřené synagoze. Vše kromě židovského hřbitova ve Větrném Jeníkově, jsem u tebe našla, tedy zatím, o čem vím kam bychom se chtěli podívat. Zámeček Aleje, moderní kaplička v Jestřebí, považovaná zdeňkem lukešem za druhý v pořadí klenot současné sakrální architektury. Těším se.

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz