Výlet do Hluboké

literární inspirace

V Lidovkách vyšla Peňázova recenze na knihu Hluboká, jejímiž autory jsou Martin C. Putna, Štepán Bartoš a Aleš Roleček. Kniha se zabývá Rolečkovou Hlubokou – domem na Vysočině, ve kterém se scházeli v devadesátých letech muži všelijak poznamenaní “moderním světem” a vytvořili, po jistou dobu fungující, skrytou kulturní komunitu.

“Samota” Hluboká se nachází nedaleko Trhové Kamenice, a tak jsme tam v neděli vyrazili na výlet. V plánu jsme měli  navštívit nejenom legendární Hlubokou, ale i další zajímavé lokality, které jsme si předem vytipovali. Bylo jasné, že všechno nestihneme, ale to nás nikdy netrápí. Dáváme přednost klidu a pohodě před nervozitou a spěchem. Pravda, někdy to jde trochu ztuha.

Fotíme již cestou, krásná lipová alej poblíž Srní u Hlinska

První zastávka byla na hřbitově u Trhové Kamenice. Krása nesmírná! Úhledný upravený hřbitůvek s dalekým rozhledem je ze tří stran zastíněn vzrostlými smrky a nachází se zde několik zvláštností. Především Šebkova hrobka.

Chudý kraj má chudý hřbitov, a přece se honosí takovou památkou, jako je Šebkova hrobka. Jde o první unikátní dílo českého architekta a mecenáše Josefa Hlávky. František Šebek byl vídeňský stavitel a poslanec Království českého. V roce 1857 si nechal zhotovit ve Vídni podle návrhu Josefa Hlávky krásný pomník umělecké práce pro zemřelou choť. Hrobka byla roku 1897 převezena na hřbitov v Trhové Kamenici a v roce 1998 byla prohlášena za kulturní památku. (Zde pochovaní mají souvislost s nedalekým zámečkem ve Svobodných Hamrech), Ale objevili jsme zde i jiné pozoruhodnosti. Hrob muslima na křesťanském hřbitově (zda by to šlo i obráceně??) a pak velmi neobvyklou mozaiku. Nikdy jsme nic podobného nespatřili! Cestou mezi hroby nám neušel ani pomník rodiny Rolečkových z Hluboké! (sic!)

V Trhové Kamenici na náměstí je také co prohlížet. Mineme zavřený kostel sv. Filipa a Jakuba, prohlížíme víceúčelovou kamennou kašnu z roku 1850 se sv. Janem Nepomuckým (používala se nejen jako zásobárna vody na vaření a praní, ale i jako napajedlo pro dobytek) a obdivujeme vedle kostela dům s patinou, mající č.p.1. Je to nejstarší dům obce – bývalá tvrz, později fara a nyní městské muzeum strašidel, výstavní síň a obřadní síň. Zkrátka takové multifunkční centrum. Jeho patina ostře kontrastuje s bývalou vlasteneckou radnicí v barokním stylu, nyní hostincem. Ten doporučujeme. Je tam čisto a útulno. Vyzkoušeno.

Původně nízká stavba v barokním stylu (byla obnovena po velkém požáru města) sloužila pro potřeby radních. Nacházela se zde i šatlava. Na pilířích ve štítě jsou umístěny busty M. Tyrše a J. Fügnera (zakladatelů Sokola) a na „zrcadlech“ sloupků plastiky mistra Jana Husa a Jana Žižky. Tato informace ale již zřejmě neplatí, ať se dívám jak chci, ony pány nikde nevidím..

Na radnici jsme skončili po výletě a došli jsme jen tak tak. Celou cestu zpět nad námi visel déšť ale milostivě počkal až se usadíme v hospodě a pak spustil. Dali jsme si polévku, hlavní jídlo, zákusek a vídeňskou kávu.  Ale zpět k výletu, ještě jsme nevyrazili!

Jdeme po zelené směr Hluboká a prales Polom. Toto je první zastávka – rozhledna Zubří.

Nedaleko rozhledny jdeme cestou necestou přes louku vstříc malebnému kostelíku sv. Jana Nepomuckého. Spíš je to tedy kaple. Velmi spirituální místo. Jsme tu sami a nespěcháme. Fotíme oblaka a na lavičce před kostelem dáváme společnou meditaci. Místo obvyklých lip jsou zde vysazeny javory.

Nádherné místo kulturní krajiny.. Poutní kaplička sv. Jana Nepomuckého stojí na Zuberském kopci ve výšce 646 metrů. Byla postavena v letech 1704 až 1705. Podle papežských bul z první poloviny 18. století získávali návštěvníci na tomto místě odpustky. Vpravo od vchodu do kaple se dosud nacházejí zbytky vzácně umístěné venkovní kazatelny, která bohužel nebyla zachráněna. Kapli nechal na návrší nad svou tvrzí postavit zbožný zuberský zeman Ladislav Kapoun. Pouť se tu koná vždy na sv. Jana v květnu.

Procházíme utěšenou krajinou, fotky se nám bohužel nepovedly, a podle rady pana Aleše Rolečka nacházíme na konci osamělé vsi Hluboká dům, kde se scházeli radikální katolíci, kteří svou víru nazvali mahajanovým katolicismem. Pamětní deska na domě ještě nevisí. S úctou se blížíme blíže, ale za plotem nás vyštěkává “Alík”  (v záběru) a starý pán seká dříví. Raději odcházíme, abychom nebyli moc nápadní a pes nebyl vypuštěn mimo dvůr.

Kříž u dvou kaštanů před domem. Také je zde zvonička. Obracíme se zpět a jdeme po silnici k lesu. K pralesu Polom. Našim cílem není obdivovat prales, ale nalézt skrytý lovecký zámeček knížat Auerspergů, kteří již v roce 1896 nechali vyloučit zcela z hospodaření 14 hektarů tzv. dekoračního lesa.

Neuvěřitelné štěstí. Podle velmi kusých rad intuitivně nacházíme lovecký zámeček hned na první pokus. Máme štěstí! Miloš rozpumpoval pumpu a jsme si jisti, podle jistých indicií, že v roce 2013 byl prvním, kdo tak učinil. Jsme zde zcela sami, klid, ticho, slunce svítí a lavička nabádá k odpočinku. Co si přát více??

Zezadu je chata také velmi malebná.

A to je vše. Jdeme zpět do Hluboké a po žluté značce procházíme překrásnou krajinou, kterou tak věrně zachytil Slavíček a Kavan, zpět do Trhové Kamenice. Večeříme či obědváme, je to zkrátka naše druhé  dnešní jídlo, tak si na něm dáváme záležet, už už se stmívá, a cestou zpět se nám dostává zvláštního bonusu. Ojedinělé světelné poměry nám odhalují na vzdáleném osvětleném obzoru Kunětickou horu u Pardubic a za ní v pozadí Sněžku. Sváteční zážitek.

Další fotografie na rajčeti