Led 122015
 
Set033from__DSC2078

vyhlídka Chlum v nové kráse a tři místní restaurace

V sobotu jsme se probudili, a jistě i vy, do neuvěřitelného dne. Přes noc zmizely poslední zbytky sněhu, vítr zuřil a teploměr postupně vystoupal na 14° C nad nulou. Tak toho je třeba využít, řekli jsme si a vypravili se na malou procházku. Malou proto, že jsme „díky“ mým bolavým zádům dlouho nikde nebyli a nejsme tudíž na chůzi zatím dost vysportovaní. Vánoční svátky jsme prožili v domácí izolaci posilováním a protahováním zad a pravé paže.

Vymyslela jsem opravdu jen něco velmi nenáročného, ale objevného. Již přes rok je v provozu obnovená vyhlídka Chlum nad Slatiňanami a my ji ještě neviděli. Bylo jasné, že výhled nebude dostatečný, ale romantika místa tento handicap jistě překoná. A taky jo.

Slatiňany

Trasa pochodu. Parkoviště lesní restaurace Monaco, po žluté spojce na zelenou turistickou značku a po ní dál přes Chlum k Hlubokému rybníku, obcházíme „zadem všechny Kochánovické rybníky a vracíme se spojkou na žlutou a zpět k Monacu

Slatiňany, vyhlídka Chlum

Vypuštěný Hluboký rybník

Cestou kolem Kochánovických rybníků

Rybník Vilém je také vypuštěný… úzkou stezkou mezi suchými travinami a rákosem se proplétáme až k chaloupce na snímku

Kochánovické rybníky

Cestou zpět se kocháme krásnými mraky, ostatně jako po celou dnešní procházku

Kousek od Monaca…

  Večeři jsme si na Monacu nedali, protože „náš“ stůl v kulaté věži byl obsazený. Už tak bychom riskovali… v této restauraci nabízejí instantní polévky a domníváme se, že i vše ostatní bude připraveno ze zmrazených polotovarů.

Pokračovali jsme níže k restauraci U zámku. Už při vstupu nás zarazil strašný smích, který zesiloval, čím blíže jsme se blížili nekuřáckou sekcí k epicentru. Takový silný, jásavý a neúnavný ženský smích jsem snad ještě nikdy neslyšela. Doprovázen byl disharmonickým akordem smíchu dalších žen, které se nechtěly nechat onou údernicí zahanbit. Nebylo úniku, snad jen v oddělené místnosti pro kuřáky v pravém traktu. Ale tam to smrdí. Sledovali jsme vyděšené tváře hostí a miláček zavelel rázně k odchodu.

Skončili jsme se v nedalekém motorestu Bonet. Vybrala jsem si asi to nejhorší, co jsem mohla. Česnačku a kančí řízek s bramborovým salátem. Ne, že by to nebylo chutné, ale salát moje estetické normy nesplňoval. Měl vzezření bramborové kaše s něčím zeleným – okurkou a hráškem. Nesetkala jsem se s poprvé s totožnou konzistencí tohoto pokrmu, a tak soudím, že hospodský salát může takto standardně vypadat. Bylo nám – oběma účastníkům večeře – těžko ještě ráno, neřkuli večer. Takové vydatné jídlo strávíme jen po nejméně 20km chůzi. Tuto podmínku jsme nesplnili, a proto jsme byli po zásluze vytrestáni!

 Více fotek na rajčeti, fotky v textu si můžete rozkliknutím zvětšit.

 

  2 Responses to “Větrná vycházka u Slatiňan”

  1. Zaplaťpánbůh, že už jsi zase v cajku. bz

  2. No, to ti povím, ale ještě to musíme doladit, ty dva prsty ne a ne povolit. Brní a v ruce není síla.

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>