Kvě 042018
 

za Jurkovičovými vojenskými hřbitovy 

Jsme milovníci slovenského architekta Dušana Jurkoviče. A bylo jen otázkou času, kdy se na jeho hřbitovy do západní Haliče vypravíme.

Začínali jsme nenápadně… Pustevny, Luhačovice, Jurkovičova brněnská vila a samozřejmě křížová cesta na Hostýnku. O jeho hřbitovech jsme zprvu nevěděli, až v brněnské vile jsme narazili na jejich fotky a později jsem si „na ně“ zajela do Luhačovic – v roce 2015 na podzim do Muzeu luhačovického Zálesí, na jejich panelovou výstavu… a byla jsem zcela unesena.

Od té doby jsem si pohrávala s myšlenkou je všechny navštívit, ale jen tak lehce. Znáte to.. chceme hodně, chceme všechno, ale napnout síly do jednoho bodu a sen uskutečnit není snadné. Chce to vůli, soustředění, nadšení a tah na branku. A ve víru dnešní doby nahrávající povrchnosti, chaosu a fragmentálnosti se na cokoli zapomene pro něco jiného a tak to jde den po dni a staré sliby skončí v propadlišti minulosti. Nenamlouvejme si, že jsme jiní, ale někdy stačí jeden podnět a vše je jinak.

U nás sehrála tuto roli kniha – sprievodca Matúše Dully Vojenské cintoríny v západnej Haliči – Dušan Jurkovič 1916/1917 (VŠVU Bratislava 2002). Geniální ve své zkratce a přehlednosti a  přitom tam nic podstatného nechybí. Knihu jsem si vypůjčila z pražské vědárny, ale chtěla jsem svou, abych s ní mohla stále pracovat, mít ji kdykoli poruce.  Díky panu Dullovi se mi to nakonec podařilo a bylo rozhodnuto. Začali jsme vážně pracovat na přípravě výpravy.

Hřbitovů je 32 ( info Matúš Dulla), všechny se zachovaly, nyní jsou ty nejvýznačnější postupně opravovány nejen z peněz EU, jiné, ty malé a prosté, dále pustnou. Na hroby s kříži se vracejí i jména padlých z obou válčících stran (Rakousko-Uhersko + německé regimenty a Rusko).

Hřbitovy jsou ze dřeva, kamene nebo kombinace, nacházejí se na kopcích i v údolích, ale najít je není vždy snadné. Největším adrenalinem je výstup na strmý kopec, po kterém následuje odměna v podobě prvního pohledu na objekt hřbitova, ale to jsme poznali až na místě, dopředu jsme se o hodnoty převýšení vůbec nestarali…  a tak to bylo vlastně se vším. Byli jsme připraveni skvěle, ale neznali jsme místní reálie a ty hrály v tomto případě roli největší. Záhy jsme si ale na vše nezvyklé a pro nás nové zvykli, přizpůsobili se a byli ve svém živlu. Improvizace a komunikace s místními lidmi byla však nenahraditelná. Internet v tomto případě není to nejdůležitější co člověka spasí.

Výprava za Jurkovičovými hřbitovy do Haliče byla nejen pastvou pro oči vnímavého ctitele architektury v krajině, ale také hluboce uspokojila milovníka vzrušení, překvapení, sportu, sebezapření, krásné krajiny, místního koloritu a vůbec všeho neobvyklého co přináší odlehlost pohraniční krajiny (Halič je dnes příhraniční součástí Polska, hraniční přechod na Slovensko poblíž Bardějova), kam zatím jen  ztěžka docházejí podněty a podpora z civilizace a člověk si musí pomoci hlavně sám.

Tolik krátce úvodem, několik fotek a pak jednotlivé hřbitovy. Zaslouží si každý z nich, aby byl představen. A nejen kvůli jejich architektuře, samozřejmě také kvůli utrpení a obětem první světové války.

Set163from__DSC3726

[ 4.] Grab

Set553from__DSC4848_panorama

[ 48.]  Regetów Wyżny

Set223from__DSC4749

[ 51.]  Rotunda

Set1163from__DSC5031

[123.] Łużna-Pustki

Set1403from__DSC5103pan

[123.] Łużna-Pustki

 

 Posted by at 14.45

  11 Responses to “Velká výprava do západní Haliče”

  1. Fascinující.
    Velmi Vám, paní, děkuji.

    • Díky, máte pravdu. S ničím podobným tak podmaňujícím jsem se velmi dlouho nesetkala. Půjde to ale pomaleji se zveřejněním, nevím co dělat dřív.

  2. Nádhera!
    Dobrodružný, tajemný….a poklady. :-)

  3. O tom jsem u Jurkovice vubec nevedel.
    Uz se tesim na pokracovani!

  4. Jurkovič a hřbitovy? To jsem netušila.
    Bardějou – tam jsem byla na puťáku, když mi bylo 11.
    A v údolí Smrti a na Dukle. Ale tu asi Jurkovič nedělal :- ))

    • Duklu jsme Liško nestihli, ale my se tam ještě vrátíme, teda doufám, slíbili jsme si to… tos ale byla pěkně daleko. Já jsem si psala z Kralovan se školačkou, vzpomněla jsem si dokonce na její jméno a příjmení při průjezdu obcí. A setkali jsme se až když jsme obě chodili na střední. Ale byla jsme každá úplně jiná, bylo to rozčarování.

  5. Jako pocta padlým je to dobrej počin, ty hřbitovy, i jejich návštěva.
    Líbí se mi, že nejsou tak kýčovitý a barevný – nejsem totiž velký obdivovatel Jurkoviče. Asi začnu díky těm hřbitovům.

    • Já jsem mu přišla na chuť až když jsem začala jezdit do Rožnova a postupně poznávala jeho stopy. Hřbitovy jsou pro mne nejkrásnější a je vidět, že si s ni i dal práci. Fascinující jsou detaily, navrhoval vše, i náhrobky. nic není stejné, ale o tom v textech. Musím se teď ale učit na zkoušky, nechci říkat na jaké. je to záhul.

Leave a Reply to Saul Cancel reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>