Seč a Slatiňany – navštíveno 25.12.2022
Přijela Zorka a vyrazili jsme na celodenní výlet. V Seči jsem se nechala vysadit na náměstí a Zorka pokračovala kousek dál k bývalému pionýrskému areálu u přehrady. Konečně jsem se jednou chtěla podívat trochu blíž na budovu zámku, kterou jsem doteď znala jen z okýnka auta a pak se se trochu pocourat kolem náměstí.
Bylo to pro mne docela dobrodružné. Neznámé prostředí a teď kudy kam… zjistila jsem, že to s tím zámkem nebude tak horké, protože se stal sídlem městského úřadu a jelikož je svátek, dovnitř se nedostanu. Jsem ale spokojená. Nádherné počasí a já mám nějaký čas jen sama pro sebe a nemusím nic řešit. To jsem se ale záhy spletla. Jak to tak okukuju, zazvonil telefon a nedá se svítit, musím ho přijmout. A tak telefonuju a přitom se volně procházím podél té budovy, která mi zatím zámek moc neevokuje a koukám kolem sebe. Je opravdu krásně, den se vydařil. Ale čas běží. Obdivuji portál s kamennými prvky a radost mi kazí jen ty dva prázdné obdélníky, kde asi bylo kdysi něco vytesáno, nějaká vizitka bývalého majitele. Nemohu se s tím prázdnem nějak srovnat… ani nefotím. Procházím, zatím stojící ruinou kamenné brány, a rozhoduji se impulzivně navštívit sečský hřbitov, kde by mohly být nějaké náhrobky. Možná, pokud nebudou v kostele. Ten vidím kousek od zámku na náměstí a tuším že bude také dnes nedostupný. A taky že jó.
V mobilu jsem si našla kde je hřbitov a jdu tam. Není to daleko. Nachází se na poslední štaci; dál už není nic, jen silnice do Třemošnice. A jeho součástí je další kostel. Už se nepoflakuji, nýbrž přidávám do kroku, abych se stihla včas vrátit zpět na náměstí a mohly jsme zamířit zase o kus dál.
Jsem zde. Otvírám bránu a jdu se kochat. Nádherná atmosféra… hřbitov s výhledem a kostel obklopen starými náhrobky. Samozřejmě převažují ty novodobé šablonovité, ale najde se zde i více krásných kamenických funerálních okras, než je zvykem třeba … třeba u nás. A to navzdory tomu, že jsme město s 2,5x vyšším počtem obyvatel a větší rozlohou. Ale chybí nám zámek a hrad. A nemáme ani žádnou romantickou zříceninu.
Kostel sv. Štěpána stojící na místním hřbitově byl prvním kostelem v Seči. Již v roce 1350 je připomínaný jako farní. Tolik základní informace. Prohlížím si náhrobky a zapomínám na čas. “Zámecké” hroby však hledám marně, asi budou přece jenom v kostele, ale ten je stejně jako ten na náměstí uzavřen. To se dalo čekat, i když já věřím na šťastné náhody. Ale dnes to nevyšlo. Nevadí.
