Zář 252015
 
Set063from_DSC05430

Výplaz na Lysou podle Bezruče – 12.6.2015

 

Tak už poosmé….Valašský týden byl parádní. Celý týden nezapršelo, ale nezvyklá vedra byla strhující. Není divu, že jsme si ty největší valašské lahůdky schovávali na konec týdne a doufali v ochlazení. Což se nestalo. Jedna z posledních šancí, doplazit se na tu Lysou, se naskytla v pátek. Vstali jsme neobvykle brzo a vyrazili na Ostravici, kterou jsme si symbolicky vybrali s ohledem na Petra Bezruče, našeho oblíbence, po jehož stopách zde často putujeme.

Měli jsme v plánu se cestou stavit ve srubu Petra Bezruče, ale protivný dědek ze vsi, básníkův památník spravující, nás tak odradil a nebojím se použít slovo nasral, že jsme okamžitě jednomyslně prohlídku odmítli a jeli dál za svým. Průvodce byl zřejmě vyrušen ze své každodenní domácí činnosti a jít s hosty přes cestu do Bezručova  srubu bylo pro něho značně obtěžující, a tak ukrutně prudil ohledně parkování na neoznačeném parkovišti. Vytočeni jsme byli už předtím, když jsme dvakrát zajeli do slepé uličky. Nakonec jsme auto umístili na příhodném místě, ale tomu dědkovi se stále něco nelíbilo. Posledním „bonusem“  byl jeho nesmyslný požadavek obrátit auto čumákem dozadu. To stačilo. Nemuseli jsme se vůbec mezi sebou domlouvat. Nasedli jsme a odjeli. Ke škodě Petra Bezruče a jeho památky. Určitě sem moc návštěvníků nezavítá a když jó, tak je ten mrzout zcela jistě vytočí jako nás. Nepochybuji, že si operativně vždycky najde něco, čím lze bezručomily bez problémů nasrat…

Na Lysou se vypravujeme už tři roky. Tak dlouho spolu chodíme a celou tu dobu miláček básní o Lysé a prosazuje společný výstup. Dnes tedy konečně stojíme pod kopcem připraveni kýžený výstup uskutečnit.

Autem jsme zajeli z Ostravice na poslední parkoviště k lanovému parku a po červené stoupáme nejoblíbenější trasou, nejen Petra Bezruče který výstupem na Lysou každoročně testoval svou dědkovskou kondici, přes Butořanku (730 m) a Lukšinec (953 m) na vrchol Lysé hory (1323 m).

Teď, po výkonu, mohu celé naše úsilí shrnout. Po sportovní stránce se nejednalo, pro mne, o zrovna lehký úkon. Ač kilometrů na vrchol nebylo mnoho (kolem 6,5?), převýšení podstatné a kondice nevalná. Připočteme-li haprující pravé koleno a patu, ozývající se obé při delším zatížení celkem pravidelně, mám radost, že jsem akci v pořádku zvládla. I když sestup už se zaťatými zuby. Mimochodem na obnovení funkcí kolene a paty již pracuji.

Problém mi dělala zprvu pouze kamenitá část cesty, nově štětovaná stezka pod vrcholem byla naopak pro došlap příjemná. Počasí optimální – slunce pálilo tak akorát, co si lze více přát… vše nám hrálo do not.

Příroda, panoramata… to vše mne bohatě uspokojilo. Oceňuji rozmanitost výhledů, nejvíce potěšily partie výstupu, kde se už objevil jako pozdrav putujícím a předzvěst konce cesty – vrchol Lysé.

A společenská stránka výstupu na Lysou? Tak to bylo na celém „lysém dni“ to nejlepší. Jsem ještě dnes nabita dojmy a těším se, že se s vámi o ně podělím.

  • celý den jsme se potkávali se smečkou teambuilding-stů kteří neúnavně tmelili kolektiv. Chvíli jsme byli napřed my, pak zase oni, ale v podstatě od rána do večera jsme měli možnost pozorovat, co taková akce obnáší… a jak se členové kolektivu chovají a činí. Trochu to pod fotkami rozvedu…
  • fenomén LYSAŘI!!! Fantastické! Jsem zde poprvé a cítím se tady jako stará známá. Samý úsměv, ahoj a dobrý den – už  samotné pozdravení těší a navíc neslyším ani jednou DOBREJ! Strašný pozdrav. Rozlezlo se to po Česku jako infekce. Nejdříve jsem to zaznamenala u cikánů z ulice, ale rychlostí meteleskublesku si ten ledabylý a neuctivý pozdrav osvojili i další skupiny obyvatel. Hlavně ti, co mají pocit, že pozdravem Dobrý den si s druhým moc zadávají. A to je dnes hnedle skoro každý. Mám problém se s tím příšerným „DOBREJ“ ztotožnit… jak na trakový pozdrav reagovat, když celý život zdravím zřetelně, dívám se do očí a ještě se samozřejmě poukloním. Už jsem na to přišla. Pohled neodvracím, ale neklaním se a odpovídám hezky česky těm prznitelům dobrých mravů slovem „BREJ“. Abych si nepřišla jak idiot…

Fotky z Lysé hory nejsou tématicky z nejtypičtějších. Náš výběr se zabývá leckdy okrajovými záběry a to hlavní, jako je například Bezručova chata na vrcholu, chybí. S tím se ale nedá nic dělat. Něco jsme opominuli a ledacos nám nevyšlo.

Set013from_IMG_4375

Na začátku výstupu nás uchvátila skrytá trampská chatička. Dala jsem si tu práci, sešla pod skálu a pokochala se jí…

Set033from_IMG_4381_panorama

Nádherný výhled…

Set083from_IMG_4396

Chatička mne zaujala více než nová Bezručova chata na vrcholu Lysé. Slavnostně byla znovuotevřena 5.září, tedy před pár dny…

Set093from_IMG_4399

Tato chatičkla přilepená na skalní stěnu se jmenuje Tatranka

Set013from_DSC05415a_panorama

Panorama focené cestou

Set053from_DSC05427

Konečně se před námi objevil vrchol…

Set063from_DSC05430

Ano, královna slezských hor Lysá hora 1323m n. m. je nejvyšší horou Beskyd

Set083from_DSC05436

Když je čas, pracuje se na štětované cestě mířící na vrchol. Je skvělá!

Set273from_DSC05493

Po této kamenité cestě se mi nešlo nejlépe

Již na prvních metrech naší cesty jsme se setkali s nabuzeným pracovním kolektivem. Je to stále stejné. I po sametovce se musí tužit kolektiv. Jen se tomu říká jinak. Pracovníci mladí i starší putovali k vrcholu a cestopu plnili úkoly. Nejvíce angažovaná byla starší ale čiperná a vzorově turisticky vybavená energická žena s vůdčím egem. To se zkrátka vytuší… Nahoru dorazila první a potají vykukovala zpoza chaty Kameňák, kde má své ovečky. Ovečky docházely a soustředily se hromadně u prvního bufetu na pivu. Nejlegračnější byla skupiny 6 mužů, z nichž 4 nesli pátého a před nimi kráčel ten šestý jako předvoj s improvizovaným křížkem. Připomínal mi ministranta na pohřbu. Vedoucí situaci stále  skrytě monitorovala, ale vydržela to a snad se později dočkala. Cestou zpět jsme je opět předešli. Houfovali se vzorně do kruhu a spojovali vzájemně lanem. Zřejmě nějaká sociální hra???

Set193from_DSC05469_panorama

Panorama z Lysé hory

Lysá webkamera.1440

Pokus se vydařil! Kamera na meteorologiské stanici nás nasnímala a doma jsme si záběr našli na webu.

Set123from_DSC05448_panorama

Panorama v vrcholu

Set183from_DSC05466

Ti Lysaři jsou ale umanutí chlapci! A tenhle je nejšikovnější z nich! Traduje se, že pravému Lysaři zabrání v cestě na vrchol jen povodeň nebo smrt.

Lysá hora přitahuje tisíce lidí. Jsou takoví, kteří na ni stoupají i každý den, někdy i dvakrát. Lysá hora v Beskydech je zkrátka kultovní místo. Její vyznavači na ni chodí, kdykoliv mohou. Patřil k nim básník Petr Bezruč, který naposledy vyšel na vrchol v 88 letech.
Klub přátel Lysé hory existuje při Klubu českých turistů od roku 1981. Jeho členové, kteří si říkají Lysaři, si počítají výstupy. Je to sport, zábava, vášeň. A také něco víc. Traduje se, že Lysaři jsou výjimečně zdraví, vypadají mladší, než jsou, a nejsou tlustí. Mají prý veselou mysl. Ve znaku mají zeleného ještěra. Je to podle Bezruče, který si říkal starý ještěr. Podle počtu výstupů si udělují odznaky, nejcennější, za dva tisíce výstupů, je platinový.

Cestou jsme nepochybně potkali i nemálo Lysařů. Byli mladí, krásní, usměvaví a zdravili nás AHOJ. Ny Lysou prý vyrážejí brzy ráno a později k večeru, to aby byli také někdy v práci a s rodinou. Lysař, který je v důchodu a žije sám, tak, ten to má dobrý. Nejlépe se ale má ten, kdo má doma Lysařku a jsou na to dva!!!

Lysé ZDAR!! Více o Lysařích zde

 

 

 

 

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>