Srp 172015
 

Rožnov pod Radhoštěm – domy, domky, vily

 

Rožnov pod Radhoštěm je malebné městečko v údolí řeky Rožnovské Bečvy na úpatí drsných beskydských hor. Skoro každému z nás se při pomyšlení na Rožnov vybaví jeho slavný skanzen a vzdálenější Pustevny a Radhošť. Ale už díky své první procházce městem jsem měla možnost poznat i jiná kouzla tohoto bývalého lázeňského letoviska a Rožnov jsem si zamilovala.

A jaké to bylo POPRVÉ? Kouzelné. Přijela jsem vlakem do Rožnova, odložila kufr u miláčka a hned jsme vyrazili na dlouhou procházku. Začátek v ulici Revoluční (díky, že ulice se zde asi-doufám s poslední změnou režimu nepřejmenovaly), a pak už Tyršovým nábřežím proti proudu Rožnovské Bečvy, po jejím levém  břehu k mostu, kde se přejmenovává na Nábřeží Dukelských hrdinů, až někam hodně dozadu k hotelu Eroplán. Cestou mne neustále udivovalo množství prvorepublikových rodinných domků, na které bylo radost pohledět. Všechny byly tak nějak podle jednoho mustru – jednoduché a pohodlné k bydlení, lehce štrejchnuté valašskou tradicí. Zpět jsme šli po druhém břehu řeky a kombinovali jsme lázeňský park se skanzenem za plotem a rožnovskými ulicemi.

Pak už to šlo jako po másle a návštěvu po návštěvě jsem byla stále více a více nadšenou Rožnovačkou.  Chtěla jsem ale vědět o Rožnovu více, a tak jsme jeden den naší dovolené věnovali rožnovským slavným domům a také oblasti pod Kozincem, kde z Karlova kopce naproti (Jurkovičova rozhledna) nás upoutaly dva obrovské hotelové ? komplexy.

A tak jdeme nato!

Při internetovém pátrání po slavných rožnovských vilách jsem objevila text Adama  Štěcha o rožnovské vilové architektuře. Svolil k jeho použití, i když už se mu po čase zdál poněkud naivní. Ale pro můj účel je skvělý.  Přístupný nadšencům, co obdivují, ale nemají hlubší  povědomost o architektuře města a souvislostech.  Štěchovy postřehy a úvahy jsem odlišila od svých KURZÍVOU.

IMG_2167_8_9_tonemapped

Skanzen – Dřevěné městečko – kostel s valašským Slavínem

Valašské muzeum v přírodě vznikalo v první čtvrtině 20. století  jako pokus o záchranu starých valašských tradic, nejenom těch stavebních.

A díky bratrům Jaroňkovým bude mít své místo pořád.  Zaprvé jako memento již zmíněných místních tradic a řemeslných i duševních dovedností našich předků a zadruhé jako velká studnice pro inspiraci architektů.  A nejen těch z minulého století, kteří už do vývoje moderního stavitelství v tomto odlehlém koutě naší země zasáhli.

Set383from_DSC05184

Obnovený hudební altán z let 1884–1973 v městském (lázeňském) parku. Otevřen roku 2009. V altánku probíhají přes léto hudební pořady.

Městečko v údolí řeky Bečvy se už od konce 18. století stávalo poměrně známým a vyhlášeným turistickým a rekreačním centrem. Příjemná krajina, zdravý čistý vzduch a touhy dávných romantiků přilákaly do těchto míst mnoho lidí. Rožnov se stal ještě slavnějším, když jistý fyzikus František Kročák zjistil, že město a jeho horské okolí jsou vhodné k léčbě plicních chorob (tzv. klimatické lázně – léčilo se zdravým vzduchem, procházkami a teplou ovčí syrovátkou- žinčicí).

Největší turistický a rekreační boom nastal na počátku 20. století. Rožnov se stal oblíbenou víkendovou destinací pro příslušníky středních a vyšších vrstev. To vše se pak ještě zdvojnásobilo za samostatného československého státu. Městečko bylo prázdninovým zázemím průmyslové severní Moravy, ale i jiných oblastí naší vlasti. A začalo se stavět!

Set303from_DSC05642

Tyršovo nábřeží – jeden z typických valašsko-secesních domečků. Mnohé již ztratily pozdějšími úpravami svůj dívčí pel. Někteří majitelé se však snaží, aby jakási kontinuita s minulostí byla zachována.

S rychlým rozvojem a ruchem města souvisel i nebývalý rozvoj stavební, a to především vilové a turistické architektury. Od počátku 20. století se tak začaly pomalu formovat vilové čtvrti, zejména na pravém břehu řeky Bečvy dále od městského centra. Dalo by se říci, že dnes je tato strana řeky jednou velkou vilovou čtvrtí, nebo jakýmsi zahradním městečkem. Při procházkách ulicemi narazíme na všechny možné stylové proudy v architektuře minulého století, které jsou zhmotněny v jednotlivých vilách a menších rodinných domech. Od historizujícího slohu přes architekturu meziválečnou, pokleslou výstavbu druhé poloviny 20. století až k novostavbám posledních let.

Na počátku minulého století začali místní stavitelé vytvářet jakýsi specifický stylový proud, který je jednoduše charakterizován prolnutím moderních secesních prvků s místními tradičními architektonickými postupy, které už byly dobou prověřeny. Zděné secesní stavby tak byly doplňovány dřevěnými štíty a dalšími lidovými prvky, které můžeme vidět například u střech jednotlivých staveb. Ve štítech se objevovala tradiční slunce s paprsky vyskládanými z dřevěných palubek. Směšování tradičních lidových prvků se secesní architekturou však není nic výjimečného. Dělo se tak téměř všude, i ve velkých městech. Vždyť předchůdci secesní architektury v hnutí Arts and Crafts měli tento postup míšení starých a nových prvků téměř v programu. Oživení starých tradic, stavebních principů a především dokonalého řemeslného zpracování poté ještě více vyniklo v krajích, jako je právě například Valašsko, kde je sklon k tomuto fenoménu naprosto přirozený. Architekty, kteří tento postup využívali, byla například dvojice místních stavitelů Karel Barabáš a František Bayer. Ti vytvořili v Rožnově mnoho staveb na přelomu 19. a 20. století. Ve své tvorbě byli dosti různorodí. Postavili zde vily ve stylu neobaroka, secese, dokonce ve dvacátých letech vedli stavbu funkcionalistické vily podle návrhu Víta Obrtela

Set313from_DSC05645

Funkcionalistická vila na Tyršově nábřeží. Zaujal mne původní plot. Domnívám se, že se jedná o vilu Emanuela Vencla od valašskomeziříčského architekta Bohumíra Kupky; jednopatrový dům s pultovou střechou a velkým devítidílným oknem v přízemí Objekt byl postaven v letech 1928–1933.

Set083from_IMG_4292

Ulice nazvaná podle architektů bratrů Šlapetových. Nebo jen podle jednoho? Lubomír nebo Čestmír?? Který z nich se v Rožnově „zařídil“ více?

Za poměrně velký počet památek moderní architektury v Rožnově pod Radhoštěm můžeme vděčit frýdecko-místeckému architektovi Lubomíru Šlapetovi. Ten společně se svým bratrem Čestmírem pracoval už od dvacátých let na prototypu moderního bydlení, především pak v rodinných domech. Během své praxe vytvořili několik typů rodinných domů, které se pohybují od čistého funkcionalistického pojetí přes organičtější formy až k domům-chatám. Bratři pracovali především společně, ale v Rožnově svá díla zanechal hlavně Lubomír Šlapeta.

Set133from_IMG_4312

Funkcionalistická vila Walburgy a Josefa Žantových, Javornická ulice – 1932 (bratři Šlapetové), už Žantovým nepatří a v současné době prochází rekonstrukcí. Nemáme ji dobře nafocenou a máme pocit, že její dominanta – vstupní široké kamenné schodiště – je fuč!

Jednoduchý funkcionalistický domek vyznačující se velice úspornou kubickou formou. Tento typ je v Rožnově zastoupen ve dvou příkladech. Jednak dům právníka J. Žanty a pak téměř minimalistický dům K. Kristýnka v ulici Zahradní, který je o rok mladší než vila Žantova. Vila J. Žanty je pojata jako krychle, ke které se přimyká přízemní rizalit vstupní části. Ten je ze všech tří stran prosklený. V prvním patře je na něm umístěna terasa.

žanda1

Takto by měl vypadat impozantní příchod do vily manželů Žantových. Je-li tomu tak, se přesvědčíme již brzy. 3 říjen je Dnem architektury a v devět dopoledne vyrazíme na architektonickou procházku s historikem Danielem Drápalou a architekty Michalem Nejezdchlebem a Danielem Barošem.
Sraz: so 3. 10., 9:00, u Společenského domu

Set073from_IMG_4289

Vila Zenobie Vítězové, Rožnov pod Radhoštěm, Šlapetova 1936-37, arch. Lubomír Šlapeta. Původně rekreační sídlo rodiny přerovského továrníka se stalo později místem trvalého bydlení nejen paní domu, ale i obou jejích dětí.

Set123from_DSC05106

Krásná vilka, spíše chata, v mimořádně příjemném prostředí, jde z ulice nesnadno nafotit, je celá obklopena vzrostlou zelení, viditelně opečovávanou. Za své peníze požadovala Zenobie nejvyšší kvalitu, a tento požadavek dokumentuje i pohled do zahrady, kterou navrhl vyhlášený zahradní architekt Horák z Bystřice pod Hostýnem. Skalka, vzácné dřeviny, ale i ty běžné..

Tento dům bychom mohli typově zařadit  do organické architektury. Definice organické architektury nebo její rozdělení se však objevuje pouze ojediněle, asi záleží na pocitu a individuálním posouzení. Obecně můžeme dům nebo stavbu nazvat organickou, je-li inspirovana přírodními vzory (živočichové, rostlinstvo, člověk, nebe, voda, vzduch, vesmír a další) a duchovní sférou. Organická architektura se snaží dosáhnout souznění s přilehlou krajinou.

Set053from_IMG_4283

V neobyčejně umělecky vnímavé osobnosti paní Zenobie Vítězové nalezl architekt stavebníka, citlivého pro jeho ambice. Zenobie Vítězová (1901–1987) – kromě záliby v květinách, k níž jí poskytovala prostor zahrada rožnovského domu – byla velkou milovnicí české poezie a literatury a vedla po celý život přátelskou korespondenci s Jakubem Demlem. Max Švabinský vytvořil v roce 1943 její portrét.

Její dům od svého vzniku na přelomu let 1936–37 až do roku 1981 prošel řadou přestaveb a přístaveb, které vždy směl navrhovat pouze původní autor, Lubomír Šlapeta (1908-1983). A tak se dům stal němým svědkem nelehkých osudů rodiny i sociálních změn, když se z letního sídla postupně stalo místem trvalého bydlení nejen paní domu, ale i obou jejích dětí. Dům tak rostl na základě trpělivého dialogu majitelky a architekta přirozeně jako strom více než čtyři desetiletí… Poté, co byl na konci osmdesátých let dům prodán, napsala dcera Zenobie Pellarová o jeho historii a osudu rodiny knihu „Nechtění, neptaní, nezbytí“. (zdroj)

zenobie1

Historická fotografie domu-chaty se skalkou, která byla chloubou paní domu.

zen3

Dům jako na talíři a můžeme se dohadovat, která z obou dam je Zenobie..

V komentářích se mi ozval pan Vladimír Šlapeta, prof. Ing. arch., DrSc., syn architekta Ladislava Šlapety, a k fotce dodal vysvětlení… díky!! –

„Jen pro doplnění – na fotografii domu Zenobie Vítězové je nalevo moje maminka Ludmila Šlapetová. Je to z dovolené, kterou tam moji rodiče trávili asi v létě 1941.
Není jisté , zda je ta druhá dáma paní Zenobie, spíše si myslím , že jde o nějakou odpolední návštěvu – paní Annu Jelínkovou nebo paní Fricovou z Olomouce.“ – Fotografoval Lubomír Šlapeta

zen4

Interiér domu

zenobie2

Zenobie Vítězová

zen5

Kresba Maxe Švabinského, Zenobii bylo v té době 42 let, Švabinskému let 70.

Poslední do počtu – vilu JUDr. J. Vondráčka, Rožnov pod Radhoštěm, 1933 – spol. L. a Č. Šlapetové, nafocenou ještě nemáme.

Set153from_IMG_4318

Dům manželů Urbancových, Slezská, arch. Vladimír Kalivoda, rožnovská vilová čtvrť Rybníčky.
Stavba rodinného domu začala roku 1968 a byla dokončena až někdy v první polovině sedmdesátých let, jejich dcerou. Vila působí monumentálně. Její obdélný půdorys směřuje svou užší stranou k ulici. Průčelí stavby je v přízemí tvořeno stěnou z lomového kamene, který domu, podobně jako dřevo, kterého je na stavbě užito, dodává horský charakter. Mohli bychom dům zařadit do organické architektury? Ano nebo ne? Já říkám  ANO.

Když se Jaroslav Urban (1928–2007), předseda zemědělského družstva v Bystřičce, rozhodl postavit v Rožnově pod Radhoštěm neobvyklý rodinný dům, objednal si projekt u svého známého, význačného regionálního architekta Vladimíra Kalivody (1927–2005). A v roce 2011 prošel dům, se změnou majitele, novou rekonstrukcí, citlivě provedenou ateliérem Kamil Mrva Architects.

Sám autor, Vladimír Kalivoda, zařadil dům do škatulky Experimentální skulpturální rodinný dům. Experimentální jistě, v době svého vzniku (konec 60. let) se značně odlišoval od tehdejší československé produkce. Skulpturální značí umělecký, umělecky modelovaný, důraz kladen na takřka sochařskou modelaci vnější formy.

Mně osobně silně připomíná domy amerického architekta Franka Lloyda Wrighta, klasika organické architektury, a myslím si, že  byl jimi nspirován.

A z jiného soudku:

Na Karlově kopci v Rožnově, kde stojí nová Jurkovičova rozhledna, jsem na protějším zalesněném svahu Kozinci zpozorovala mezi stromy dva „komplexy“ připomínající monumentální několikapatrové námořní výletní lodě. Tož jsme se tam zašli na to nadělení podívat!

relax

Set243from_DSC05142

První na řadě byl hotel RELAX – tento tříhvězdičkový beskydský hotel je situován na kopečku uprostřed lesoparku asi 20 minut pěší chůze z centra města Rožnov pod Radhoštěm. Hotel je skvělým místem, jak pro relaxační pobyty a rodinné dovolené, tak pro pořádání různých společenských a firemních akcí.

Nevím, zda se mi podaří zjistit jméno architekta, který hotel projektoval; jediná jistota je, že hotel funguje od roku 1978. S doprovodem nám laskavě dovolili fotografovat z posledního patra.

Set253from_DSC05145pan

Panorama beskydského hřebenu z hotelu Relax směrem jižním

Set173from_IMG_4324

Pohled na hotelová bazén. Právě se natírá. Za poplatek se může vykoupat i náhodný návštěvník.

Druhou budovou stojící opodál a vzbuzující svou hmotou oprávněný respekt je polyfunkční dům Bečva.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Set323from_DSC05166pan

Bývalé rekreační středisko OKD HORNÍK.
1984 – započala stavba
1988 – zakonzervováno
1995 – převedeno z OKD na Město Rožnov, následně upraveno na byty a prostory pro podnikání

Set373from_DSC05181

Architekta pravděpodobně také nezjistím :(, ale mám to částečně ošetřené. Záleží jen na vstřícnosti úředníka.

A přátelé … na následujících snímcích vidíte unikát! Kolonii rodinných domků BUČISKA . Poslední dílo Jana Kotěry, které dokončil jeho žák Bohuslav Fuchs.

V letech 1922–1924  vytvořil  Jan Kotěra v Rožnově pozoruhodný urbanistický počin. Vypracoval projekt kolonie deseti jednopatrových dvojdomků pro penzionované zaměstnance Vítkovických železáren. Po jeho smrti jej Bohuslav Fuchs dovedl ke zdárnému konci.

Domky nejsou stejné, ale vždy rozvíjejí podobné téma použitím stejných prvků a tvarů. Jan Kotěra se rovněž nechal ovlivnit místní architektonickou tradicí. Používá lehký dekor, který je variací na valašské dekorativní umění. Domy jsou rozmístěny kolem jedné ulice, která na konci vytváří malé oválné náměstíčko. Kotěra tak vytvořil příjemný odpočinkový prostor k životu v těsném vztahu s místní přírodou.

Set353from_DSC05657pan

Bučiska vám představuji jen okrajově, protože se k nim vrátím. Zúčastnili jsme se s miláčkem později architektonické vycházky do Bučisek (cyklus vycházek pořádá rožnovská knihovna), kde jsme se dověděli mnoho zajímavostí o tomto líbezném, takřka zapomenutém koutku Rožnova. Jako důkaz vyvěšuji poslední fotku tohoto textu, určitě nás tam poznáte.

Set383from_DSC05666

Set373from_DSC05663

Set343from_DSC05654

Set323from_DSC05648

Set333from_DSC05651

 Uhlíska vycházka (3)

Ráda bych nějaké vily přidala, vím ještě nejméně o 5 nepřehlédnutelných objektech!!! Tak zase příště!!!

Zdroje:

http://slavnestavby.cz/?s=ro%C5%BEnov&t=stavba

http://www.archiweb.cz/architects.php?type=arch&place=cr&action=show&id=418

http://www.artservis.info/archiv/unor/pages/genius_unor.htm

 

 

  7 komentářů to “Valašský týden 7.”

  1. Krása!

    A v tom kraji mají lidé dost zvláštní jména.

    3.října budeš vědět víc ovile Žantových, hurá. Ta se mi líbí.

  2. […] dům jsme sami nedávno navštívili a o jeho osudu jsme napsali rozsáhleji zde. Tak si ten příběh […]

  3. Dobrý den,

    mohla bych se zeptat, z jakého zdroje máte informaci o vile Eduarda Vencla od Kupky? Nikde jinde jsem tuto skutečnost zběžně nedohledala a chtěla bych jen vědět, do jaké míry je to jen Vaše domněnka…ráda bych s tímto faktem pracovala ve svoji seminární práci 🙂

    • Je to tak! Kde jsem to vzala už fakt nevím, ale informace je pravdivá. Potvrdili jsme si to ve skanzenu v expozici věnované městu Rožnovu, na panelu o architektuře. Posílám vám na e-mail fotku toho panelu.

  4. Jen pro doplnění –
    na fotografii domu Zenobie Vítězové
    je nalevo moje maminka Ludmila
    Šlapetová. Je to z dovolené, kterou
    tam moji rodiče trávili asi v létě 1941.
    Není jisté , zda je ta druhá dáma
    paní Zenobie, spíše si myslím , že
    jde o nějakou odpolední návštěvu –
    paní Annu Jelínkovou nebo paní
    Fricovou z Olomouce.
    Fotografoval Lubomír Šlapeta
    Zdraví VŠ

    • Díky za ohlas pane Šlapeto, to musím vstřebat… já snad neusnu :).. zítra doplním Váše informace pod fotku. Vaše návštěva mě hodně povzbudila, už jsem tady trochu skomírala… díky moc!!

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php