Čvn 112015
 

6. června 2015 – Soláň, regionální osobnosti Miroslav Srostlík Moravský a M. Kurt

 

V soláňské zvoničce, kulturním a informačním centru oblasti, měl dvě výstavní patra pro sebe Hanák od Prostějova řezbář a dřevosochař Miroslav Srostlík Moravský.

DSC04553

Toto je plakát na jeho výstavu, kresbu Srostlíka Moravského z roku 2000 vytvořil jeho žák Bob Pacholík, ale to není důležité, důležité je dílo umělce.

Přiznávám, že horní patro mě nezaujalo ani za mák, vlastně jsem ta drobnější díla jen tak maně zaznamenala, a tak vám ani nemohu sdělit, zda to byla tvorba Srostlíkova nebo jeho žáků. Už jsem se chystala proběhnout stejným způsobem i spodní patro, kde výstava pokračovala, ale to už nešlo. Přes malé cedulky s citáty jsem se chytla drábkem a dostala se na kloub i umělci. Zaujala mne jeho munumentální díla lineárního charakteru a zatoužila jsem se na něho podívat blíže…

Miroslav Srostlík Moravský (1946), jak jsem se dočetla a předávám dál, pochází z Kostelce na Hané. Jeho cesta vedla od drobných bytových plastik a figurální řezby až po monumentální díla, která dnes zdobí řadu veřejných i neveřejných prostor. Posledních deset let se také věnuje práci na replikách sakrálních děl, které odráží jeho duchovní zaměření.

Vitální umělec každý svůj den začíná už mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní. Říká, že když dílnu opouští některá z jeho plastik, cítí smutek, jako když odchází dítě z domova. V jeho dílech převažují motivy z přírody, která je jeho velkou inspirací a hned za ní se dere do popředí ŽENA..

Uvádí:  „Inspiruje mě zásadně příroda. Příroda, a potom nejsilnější tvor na světě, a to je žena. Žena, to je první tvor po Bohu, kdepak chlap,“ dodává. A s tím se dá souhlasit, dodávám já.

Srostlík, již takřka 10 let  žije v hájence u zámku v Čechách pod Kosířem na Prostějovsku. Dlouho předtím byl učitelem, z té doby hraje na vícero nástrojů a zpívá (též učitel hudby),  a teprve později se přes hrubou manuální práci se dřevem dostal k té umělecké, která ho už více než 3 desítky let živí.

13 let jsem opravoval hanácký grunt. „Tam jsem si dělal sám okna, dveře, stropy, podlahy, zdi, všecko. Tak jsem se dostal ke dřevu jako takovému,“ říká umělec.

DSC04550

Jeden z artefaktů na výstavě viděných

DSC04556

Další výtvor,s duchovní tématikou, je mi sympatický bílkovským ohlasem, na boku je vyryto poselství Miluji tě

IMG_4039_postcard č b

Citáty, které mě bezezbytku zaujaly a souzním s nimi, .. vlastně v tom „jedeme“ oba dva …

DSC04555

Články z tisku

.. A tak jsem se přes citáty dostala k dílu a pak i k panu Srostlíkovi, který si říká Moravský. Není to žádný velkohubý mediálně z námý David nebo Milan, ale já si ho cením. Pro jeho celoživotní poctivost, pracovitost a určitě i upřímnost v životě i jeho umělecké tvorbě. A právě to ho vyneslo tak vysoko, že může mít ze svého života velmi dobrý pocit. Neznám ho osobně a s jeho jménem a dílem jsem se setkala prvně. Nevím toho tedy o něm moc, přesto si ho velmi vážím. Kdyby takových lidí bylo víc…

odkazy: http://prostejovsky.denik.cz/zpravy_region/chci-vytvorit-misto-pro-milovniky-umeni-a-kumstu-rika-miroslav-srostlik-20130712.html

http://prostejovsky.denik.cz/zpravy_region/chci-vytvorit-misto-pro-milovniky-umeni-a-kumstu-rika-miroslav-srostlik-20130712.html

************

Kopec Soláň, a nejen on,  je prošpikován dřevěnými plastikami Valachů. Také dřevěnými totemy nazývanými kdovíproč…Polními Znaky (autor Slovák Vladimír Kompánek, tato díla podle informačních materiálů prezentují československou vzájemnost).  Příjemné ale je přečíst si na několika zastaveních informaci a pověst vážící se k určitému místu. U tradiční krčmy Čarták nás příjemně překvapila báseň. Maxmiliána Kurta:

Set503from_IMG_4183

Jak vidíte, vandalové se dostalibez námahy až na Soláň. Kdo sem dojde pěšky z Rožnova, už mu síly na podobné excesy nezbývají…

NA SOLÁNI ČARTÁK

Na Soláni Čarták,-
černá krčma nízká,
jako hnízdo orlí
mrakům už je blízká.
Večer jsem tam došel
a v duši tesknice:
těžko jsem opouštěl
drahé Karlovice;
ještě moje oko
v dáli kdes je hledá:
sbohem už, buď sbohem
má Vsacanko bledá…

Na Soláni Čarták,
v krčmě okna svítí,
cimbál zahřměl tichem…
Kdo mne v tanec chytí,-
Děvče krčmářovo
u dveří se smálo,
– troják jizbou zvoní…
Jaj, nač by tam stálo;
v pasu už ji svírám,
ruce se mi chvějí,
dech mi v prsou krátí
plná ňadra její…

Na Soláni Čarták
v tmu už stopen celý,
cimbál v jizbě ztichnul,
na nás zapomněli…
Beskyd v bílých mlhách,
hvězdy planou tiše
les spí a noc voní;
v náručí mi dýše
děvče krčmářovo…
Jak žhnou její líce –
Daleko, daleko
Moje Karlovice…

Autorem je pozapomenutý valašskomeziříčský rodák Maxmilián Kunert, píšící pod pseudonymem M. Kurt. ….Byl váženým občanem, jako právník působil v řadě měst, převážně na Moravě a po první světové válce také v Bratislavě. Druhou světovou válku prožil v Praze, v roce 1939 odešel do důchodu ve funkci ministerského rady, roku 1958 se vrátil do Bratislavy, za dcerami a vnoučaty, a tam také roku 1960 zemřel.  Byl pohřben v centru Bratislavy na Ondrejském hřbitově..

Informace o jeho životě, které se ke mně dostaly díky internetové síti, jsou velmi zajímavé, některé až bizarní, ale vzhledem k lokální důležitosti „básníka“ je uvádět nebudu.

Jen snad zajímavost, jež svědčí o nenaplněných literárních ambicích právníka:

Kromě několika neúspěšných jednoaktovek a jedné ztracené divadelní hry vytvořil také několik básní (Hostýn, Radhošť, Kotúč, Na Soláni, Čarták). Jeho jedinou sbírkou poezie je kniha Básně (1908), která byla soudobou kritikou příznivě hodnocena, avšak odsouzena tehdy nejuznávanějším kritikem F. X. Šaldou, který Kurta označil jako Bezručova epigona. Šaldova kritika Kurta hluboce zasáhla, a jako básník se na dlouho odmlčel. … více zde

A to je dnes vše, ještě se podívejte na vizi malíře Františka Podešvy, který již dávno chtěl na Soláni vytvořit kulturní valašský stánek, ale tehdy ještě na to nedozrála doba…, a pak na na současnou skutečnost

DSC04562

zvonice-solan-2

Informační a výtvarné centrum Zvonice je nejmladší stavbou na Soláni. Vzniklo rozvedením původní myšlenky malíře Františka Podešvy vytvořit v horském prostředí architektonickou dominantu upozorňující na kořeny duchovního života Valachů.
Více zde: http://www.zvonice.eu/zvonice/

příště návštěva Velkých Karlovic

  2 Responses to “Valašský týden 3.”

  1. Ahoj Zuzi, myslím, že nakonec se M. Kunertovi může ležet v hrobě docela spokojeně, když si jeho báseň vybral Leoš Janáček ke zhudebnění zkomponoval svou známou kantátu pro mužský sbor a orchestr Na Soláni Čarták. Pamatuji se, když jsme se to učili na základce, nevěděla jsem dlouho, co ten Čarták je 🙂
    To je zvláštní, jak se k člověku během života dostávají různé informace, já mám Soláň spojený především s Janáčkem.
    Pana Srostlíka znám osobně, to by bylo na dlouhé psaní, je to úžasný člověk!

    • Ahoj Báro, to máš pravdu, ještě bych si měla tu kantátu poslechnout :). Abych měla zážitek kompletní :). Janáčka mám spojeného s Brnem, když jsem byla mladší pamatuji si, že jsem o něm slyšela nějaký pořad a mám v hlavě, že bych se mohla podívat někdy na tu jeho chaloupku, kde v Brně bydlel.. ale také jsme ho viděli před pár dny v Luhačovicích :).
      S panem Srostlíkem ti ráda věřím a tak trochu tu známost 🙂 i v duchu závidím…

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz