Bře 202016
 
_MG_7423

Luhačovice 2

Není to ode mne fér, ale Luhačovice 2 řadím opět do Valašského týdne. Týden se nám už pěkně nafukuje, z Valašského týdne se časem stal fenomén tohoto blogu, přátelé! Proto je tam opět zařazuji a nedivte se, že dnešní Luhačovice budou bezlisté. Odehrávají se totiž o více jak půl roku později.

Popadla jsem příležitost za pačesy a odjela na víkend s miláčkem do Rožnova. Ubytovali jsme se v příjemném a přijatelně levném hotelu Bečva. Žádný luxus, ale vše co potřebujeme máme (sprcha, wc, lednička a konvice – to vše je na pokoji) a je tu čisto a neošuntělo. A bonus balkón. Ale my tu stejně jen přespáváme, tak si ani ten balkón ve 4. patře neužijeme…

V pátek jsme si oběhli naše oblíbené štace (já všechny sekáče a společně bio Mandragora pro mouku od Šmajstrly a sojový nápoj) a miláček mne zavedl do podivuhodné drogerie na náměstí. Toulala jsem se v uličkách mezi regály a valila oči! Sortiment neobvykle široký a vedoucí v modrém nažehleném keprovém plášti jak za starých dobrých časů!! Být Rožnovákem, jinam nechodím! Byla jsem z toho tak rozrušená, že jsem si koupila 4 papiloty, a ani nevím proč… V sekáčích mne tentokrát nezaujalo nic. Pak na velmi pozdní oběd do restaurace POEZIE a šup do postele…

Miláček na celou sobotu zmizel do Hranic na letiště a já vyrazila autobusem do Luhačovic. Hlavním bodem výletu bylo Muzeum luhačovického Zálesí a výstava věnovaná Jurkovičovým vojenským hřbitovům v polské Haliči. Další podle okolností a času.

Autobus měl přímý směr a v Luhačovicích jsem vystoupila na nestandardní zastávce poblíž muzea. Domácí příprava se vyplatila, orientovala jsem se dobře. Naproti místu výstupu jsem zašla okouknout Ičko, kde na dveřích viselo několik informací, co všechno nedělají. Uvnitř zrovna slečna grilovala jednoho zákazníka, který se dožadoval služby, která tam sice jmenovaná nebyla, nicméně  ji nenabízejí. No prostě UNIKÁT!

Přestože jsem si byla zatraceně jista, nepodařilo se mi později dohledat na plánku města bod výstupu z autobusu. Mrzí mě to, protože jsem na tom malém náměstí zpozorovala i lety zašlou vilu dosud neopravenou, a to mám ráda. Jako kdyby se vyloupla z časů Jurkovičových… nerozumím tomu, ale další návštěva města mi snad vše vysvětlí.

V muzeu jsem strávila více jak 3 hodiny. Kromě výstavy, kvůli které jsem přijela (plánujeme dovolenou v Haliči zasvěcenou Jurkovičovým hřbitovům) jsem neplánovaně prozkoumala celkem důkladně i celé muzeum a byla jsem nadšena. Luhačovice se mi zamlouvají čím dál tím víc.

Po prohlídce jsem chvíli korzovala po pěší zóně, pozorovala frkot, návštěvníky, a vybírala si restauraci ke spočinutí. Zaujal mne hotel Litovel. Po konzumaci jsem ještě chvíli korzovala po městské části lázní a raději dříve než později jsem vyrazila na nádraží, abych se odsud dostala „domů“ bez problémů spojem přímým, což se mi povedlo. Na autobusáku jsem objevila místní fenomén.  Nejen lázeňští hosté, mnoho starších párů i žen ve dvojicích či partě sem vyráží jen tak na výlet. Třeba ze Zlína :) . Je tu fakt i v zimě docela rušno a obchody jsou otevřené o víkendu až do večera. A večer se tu každý den tančí. Včera, dnes i zítra se bude tančit všude! I v hotelu Litovel. Ale beze mne!

_MG_7408_09_10 panorama

Panorama ze skromné panelové výstavy Jurkovičových vojenských hřbitovů v Haliči

_MG_7365

Jeden z nich.. Krempna. Fascinující. Už jsem celá nesvá a kdyby mělo být po mým, vyrazila bych do Haliče hned…

_MG_7403_4_5

V muzeu jsem se velmi ráda seznámila s historií Luhačovic a lidmi, kteří založili jeho slávu. Netušila jsem však, že mne zaujme i výstava Jehla příze, pokličky, hračky každé babičky aneb Čemu se učily a co vytvářely ženy v minulosti.

Zbrusu nová expozice Známé i neznámé Luhačovice, umístěná v nových prostorách kulturního domu Elektra, je expozicí životního stylu, která v sobě spojuje tři pohledy na Luhačovice počátku 20. století. Představuje návštěvníkovi Luhačovice jako centrum tradičního národopisného regionu, který nazýváme luhačovické Zálesí, jako místo s výskytem léčivých vod a rozvíjejícím se lázeňstvím a za třetí jako specifickou městskou část, vyrůstající mezi vesnicí a lázněmi.

_MG_7394_5_6_panorama

Ale ani výstava Jehla. příze, pokličky, hračky každé babičky v panoramatickém pohledu, není k zahození

_MG_7397_8_9

Malebná instalace na podélný způsob

_MG_7400_1_2

Koupila jsem si krásnou knihu: Příběhy domů a vil: o stavbách, jejich architektech, stavitelích, obyvatelích a návštěvnících Luhačovic. Jsem strašná. Zajímá mne a okouzluje tolik věcí a lidských osudů, že přeskakuji z jednoho do druhého a nic nedotahuji do konce… Raději ani nezmiňuji, co už jsem takhle prokaučovala…. Teď mám Jurkoviče, snad vyjde na co myslím…

Pro Luhačovice byly z hlediska vzniku architektonických památek stěžejní dvě období. První můžeme datovat od roku 1902 do počátku první světové války, kdy se v Luhačovicích plně rozvíjela secese reprezentovaná svérázným až folklórně laděným stylem Dušana Jurkoviče a dalšími objekty (Dům B. Smetany, vila Dagmar). Druhé období můžeme zařadit do 20- tých a 30- tých let, kdy byly mimo jiné postaveny budovy Městského úřadu, Bílá čtvrť, plovárna, pošta a Společenský dům.

_MG_7421

Ve stylu funkcionalismu: autorem návrhu budovy luhačovické pošty, původní městské plovárny a urbanistického řešení Bílé čtvrti i je brněnský architekt Bohuslav Fuchs (1895–1972), pozdější student pražské AVU u profesora Kotěry. Zajímavé je, že mezi mezi 34 zdejších kulturních památek byla zařazena z Fuchsových staveb jen budova pošty. Stalo se tak v roce 2006. Je úžasná…škoda, že jsem se nedostala dovnitř..

REZ3cebf5_historicke_5

Bílá čtvrť – Plovárna a kaskáda odpočinkových teras a ustupujících podlaží penzionů od architekta Fuchse. Snímek ze 30. let minulého století

_MG_7423

Ještě loni rozkopaná, dnes skvící se v plné kráse! Kompletní obnova ulice Dr. Veselého (novodobého zakladatele lázní) za 30 milionů korun přinesla vznik malé kolonády a stěny se jmény osobností spojených s lázeňským městem.

_MG_7429_tonemapped

Nejzajímavějším prvkem této hlavní spojnice centra s lázeňským areálem je nová opěrná zeď rozčleněná na 3 části. Toto je jedna její část, Stěna paměti, na níž jsou metodou grafického betonu napsána jména významných osobností spojených s Luhačovicemi.

Luhačovice uspokojí kulturně a společensky založené návštěvníky. Kultura, hudba a tanec patří do Luhačovic stejně jako léčivé prameny.

_MG_7424

A už jsem v taneční kavárně Litovel. Myslela jsem na hotel, ale v plánku města to stojí takto. Však není divu. Obrovské prostory a uprostřed taneční parket… Všechno si projdu a usedám k oknu s výhledem na malou kolonádu… ještě v městské části Luhačovic.

_MG_7425

Fascinující menu za 65 Kč a polévka se roznáší v mísách. Mladé slovenské číšnice i vrchní. Velmi úslužní a rychlí. Je plno a každý si dopřává v klasickém lázeňském interiéru s červeným sametem levné menu. Pití je už dražší a všímáim si, že leckdo pouze baští ale nepije. Zajímavá strategie. Asi se to srovná u tanečního večírku. Vzpomínka na bezprostřední úsměv po štědrém tringeltu

_MG_7426

Stěna paměti a to co mne nejvíce zaujalo. Krásní muži, luhačovičtí vzduchoplavci.. Fenomén prvního desetiletí minulého století. Sportovní a kulturní (viz pěvecký sbor Brnčál) spolek pánů v plavkách. Excentrické a svůdné… a svou pobočku měli chlapi i ve „vedlejším“ Rožnově (sic!)

_MG_7377

Vše dovedeno k dokonalosti ..přijímání nových členů a jejich třídění do skupin podle obvodu břicha

_MG_7427

Spolek velmi půvabný, zabývající se hlavně provozováním kolektivních speciálních vzduchoplaveckých cvičení. Bohužel jsem se o těchto předchůdcích spartakiádních vystoupení nedozvěděla více, tak příště…

_MG_7428

Vzduchoplavci na výletě. Jsou zde i ženy, děti a jeden civil.. Proč se nazývají vzduchoplavci, nelétajíce v balóně, je mi zatím záhadou, ale příště snad se dopídím… půjdu za tím tvrdě. Možná se jednalo o módní fyzickou aktivitu pohybu na čerstvém vzduchu provozovanou v nezbytně nutném oblečení. Tak, aby co největší plocha těla byla vystavena slunečnímu záření a poctivému neředěnému vzduchu.

_MG_7430

V Luhačovicích hledalo a dodnes hledá inspiraci mnoho významných umělců a osobností. Zcela nahoře manželé Heydukovi a Macharovi. Básník Adolf Heyduk se narodil v nedalekém Předhradí…. a další osobnosti. Luhačovice si cení asi nejvíce hosta Leoše Janáčka, který navštěvoval lázně se svou milenkou Kamilou.
Kamila Stösslová byla přítelkyní a pozdní láskou Leoše Janáčka. Seznámil se s ní v roce 1917 právně v lázních Luhačovice. Stala se inspirací pro řadu jeho hudebních děl a z jejich vztahu se zachovalo několik stovek dopisů.

_MG_7431

A zase Heydukovi a Macharovi…

Básník Heyduk s manželkou Emilií zanechal po sobě v pamětní knize Slovácké búdy (původně Slovenské búdy, dnes neexistující) 26. srpna 1909 tento zápis:

Na búdě, kde víno čepí statný Blaho,

Slovák výtečný, je útulno, ne draho,

Slováci tu tráví mnohou chvíli

a ti vždy jsou upřímní a milí,

ó kéž by už lid ten, naši bratři,

dosáh od Boha už, co mu patří.

Svobodu, již lítý Maďar drtí,

Pokud síla práv jej neuškrtí!

 

Zdráv buď pod Tatrami, lide jarý,

Pomsta boží přijde na Maďary,

Zahlaholí písně tvé i naše,

Jak za Trenčanského Matiáše,

Jen až bude každý, co nám draho,

Zastávat a bránit jako dr. Blaho!

_MG_7432

Malíř Antonín Slavíček.. tato fotka mi připomněla obraz: Dobrý den, pane Courbete

120

Dobrý den, pane Courbete, obraz francouzského malíře 19. století Gustave Courbeta

Antonín Slavíček: Slunce v lese / obraz z Luhačovic

Antonín Slavíček: Zahradni zed v Luhacovicich / obraz z Luhačovic
Antonín Slavíček pobýval v Luhačovicích nejednou, a toto je pouze ukázka jeho obrazů z této lokality

_MG_7422

Luhačovice, náměstí 28. října, foceno od pošty. BINGO!!! Jsem doma. Vidím to, co jsem neviděla při svém prvním spočinutí na luhačovické půdě!!! Ten starý dům s oranžövou fasádou! Já nepozora, ta fontána, pošta, všechno, všecičko mi uniklo díky tomu, že jsem se soustředila na budovu kina Elektra, kde je muzeum…

_MG_7434

Navštívila jsem i nový kostel sv. Rodiny (v pozadí). Moderní kostel byl postaven v l. 1996-1997 po více než stoletém úsilí o výstavbu nového kostela v Luhačovicích. Výstavba byla opakovaně přerušena světovými válkami nebo sovětskou okupací r. 1968. Až po r. 1989 byl kostel konečně postaven podle projektu architektů Michala Brixe a Petra Franty.

_MG_7435

Městská část, poblíž nádraží pohlížím na protější svah a identifikuji penzion PLZEŇ, žlutý nezajímavý „činžák“ s červenoiu střechou z roku 1911 s věží Daliborkou. Možná byl revitalizován, ale žádná sláva…

Tak to je dnes vše, příště se vydám do Bílé čtvrti a prozkoumám blíže budovu pošty…

 

 

  4 Responses to “Valašský týden 10.”

  1. Jak se nám to hezky propojuje, Slunce v lese v Luhačovicích, které „bydlí“ v Galerii v Roudnici, o které jsi psala nedávno :)
    Mimochodem, ty vzduchoplavce jsem poslala dceři, ať se koukne, jak vypadají pořádní chlapi :-) SUPER

  2. Máš pravdu Báro, visí v Roudnici, nezkoumala jsem to, a s Roudnicí je také spojene Modona… kde jsou ty časy bloguje.cz. Minulý týden se stal takový malý zázrak. Navštívil mne/nás jeden spřízněný blogger z té doby. Nikdy jsme sedo té doby neviděli a přerušili spolu kontakt. Bylo to krásné setkání, napíšu o tom. Ale neprozradím kdo to je. To bude hádanka..

  3. Setkání z Bloguje… to by bylo na román. To je prima, že ti to setkání vyšlo, ne vždy se to podaří! Tak nás pěkně napni a my budeme hádat :)
    P.S. Já to Slunce v lese miluji, mám doma od Slavíčka kopii Na podzim v lese. Je tam méně slunce, ale ta atmosféra! Na to se dá koukat roky a pořád se neomrzí.

    • Báro, tipneš si??? Já se nesetkala s mnoha z bloguje.cz, spíš je to výjímkou. Ale tohle nenadálé setkání po letech byla bomba!

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>