Čvn 252012
 

podruhéObec Římov, proslulou svým loretánským komplexem a neobvykle rozsáhlou křížovou cestou (nikoli vzdáleností, ta je předem dána jeruzalémskou topografií, ale počtem zastavení, postaru štací), nalézajícímse zhruba mezi Českými Budějovicemi a Českým Krumlovem, jsme navštívili v krátkém časovém intervalu podruhé.  Hlavně jsme se těšili, že si projdeme tu křížovou cestu, které se zde říká pašijová (pašije = utrpení). Typická křížová cesta v české barokní krajině sestává ze 14 obvykle přesně daných výjevů, zde však je v Římově a okolí rozmístěno kapliček 25.  Nevím, kde jsme ten údaj vzali, ale obě jsme se domnívali, že zdejší pašijová cesta měří cca 22 km.  Záhy jsme však s podivem zjistili, že správný údaj je 6 km.  A to nás potěšilo, protože s námi vyrazila na pouť i malá Emma a ta by rozhodně 22 km nezvládla, a myslím ani tu půlku…

Zážitků máme za ty tři dny moc a vlastně jsme z Římova a nedalekých Braníšovic nevytáhly paty. Jo, jednou jsme učinili pokus vyrazit do Českého Krumlova, ale Emma unavená z kapliček usnula v autě jak pařez, a tak jsme nakonec dvě hodiny prospaly všechny tři ženy v autě na parkovišti ve stínu před obchůdky u supermarketu a po probuzení jsme se vrátily zase do svého dočasného domova k bazénu a stromu se žebříkem plnému zralých křupek, což také nebylo k zahození… ale ne že bychom se tam vydržely povalovat a očesávat celý podvečer. Vyrazily jsme ještě později na průzkum okolí a zmokly jsme na kost. To byla sobota.

V neděli jsme absolvovaly, my tři nedovzdělaní neznabozi, co máme tak rády sakrální památky a barokní krajinu s drobnými architektonickými prvky povzbuzujícími lidovou zbožnost, mši svatou v Římově, dokončila jsem poslední trasu křížové cesty v Římově a už abychom se pomalu vrátily zpět, bazén a třešně, a odjezd do Budějic na autobus.

Tolik ve zkratce. Budu-li mít zítra čas, rozvedu to na jednotlivé kapličky a rozmluvím se. Rozhodně bude o čem, to si pište. A pokud to nevíte, tak poutní cesta římovská je svým významem a důležitostí hned za tou jeruzalémskou! A ta informace pochází přímo od pana faráže z římovské farnosti. Jen jedna věc je móc smutná. Jak už to tady v tom našem státě zlodějů a necitů chodí, kapličky jsou ochuzeny o dřevěné skulptury svatých v životní velikosti. Vydržely tu staletí, ale naši vyzvoněnou demokracii nepřežily! Naštěstí už jich chybí „pouze“ 6, jak jsem pochopila, ale do kapliček se už asi nevrátí. Mám krásné fotky, ale bohužel některé jsou bez „panáků“…  zuzi

 

 Posted by at 20.10

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz