Srp 082012
 

Už jsem jindeMálokdy se mi stane, že si tak nárazově a masivně uvědomím změnu svého vkusu a pohledu na věci. Tedy na věci krásné. Ve velmi dávných dobách jsem se se zalíbením dívala na laskavé obrázky Ivy Hüttnerové (ano, obrázky, tak je nazývá ona sama). Přísámbům, dnes je mi z toho laskavosladka poněkud šoufl a ten pocit je zcela fyzicky zřetelně pociťovaný. Drsnost života dávající člověku zabrat a množina shlédnutých výstav nejen „obrázků“ včetně nahlížení do internetu a časté seznamování se s rozmanitými ukázkami čehokoli (design, užité umění, architektura apod.) člověku časem pozvolna pozmění možná i vytříbí vkus aniž by si to uvědomoval.  A po tom pásl. Ale když přijde příležitost a ukáže se, pak si řekne. To je ale skok! A přitom to šlo jinam nejspíš opravdu jen po malých kouskách. Tyhle útěšné předměty jako jsou například i různé keramické a dřevěné symboly sluncí, slunečnic a „směšné“ a „krásné“ deformované sošky pohádkových potvor spolu s dalšími „uměleckými“ kousky se nikdy nevymýtí ze světa zcela; krásný prostor pro představení krásných kýčů tu zůstane i nadále. A tak je tomu i v osvícené Litomyšli. Tváří se to vstřícně ale pozor! Nepřehlťme si tím byt a nemysleme si, že tento prostor oplývá dárky nejvhodnějšími pro všechny. Léty se toho nashromáždí a byt se stává smetištěm, které je nutno včas vyklidit. Čím dál víc mám ráda volnost, čistotu a prázdné stěny. Už mi doma nevisí ani jeden obraz. A stejně. Aniž bych po tom programově šla. Ale kdoví, čím to je.  Možná mám raději pohled do volného prostoru zahrady.

Strašné, promiňte, …   veselá keramika, slunečnice, horkovzdušné balóny, parníky, andílci, motýlci, kočky, pejsci… to vše soustředěno na jednom místě tvářícím se tak laškovně ve mně vyvolává ne nadšení, ale pocit hlubokého odcizení a znechucení. Ještě než zmizíme, pár odstrašujících záběrů.

Čeho je moc, toho je příliš.

Vážení fanoušci, ne že bych z Litomyšle neměla i jiné fotky a jiné poznatky, ale jak jsem uvedla, došlo k vyčištění nejen mého domácíhom interiéru od zbytečností, ale i počítače. To byla ale nečekaná nárazovka, a tak jsem přišla o fotky z Litomyšle. Přišla jsem o zkrátka všechny fotky. Mrzí mě to, ale co nadělám. Nafotím si nové.

 Posted by at 5.00

  4 Responses to “V Litomyšli”

  1. Xakru. Ještě, že zůstaly aspoň tady: http://zuzizuzi.rajce.idnes.cz/ .

  2. Tak tak, alespoň něco…

  3. čistění počítače: systém a programy jsou nainstalovány na rozděleném disku na c:, veškerá osobní data leží jen na d: – ne na ploše, v profilu, u win7 v jejich „knihovnách“ – to je furt c:
    když spadne systém tak že ho nejde ani obnovit, zformátuje se c:, ale data na d: zůstanou nedotčena.
    a počítač se nečistí, není důvod.

    Čeho je moc, toho je příliš.“ – jo, asi tak. snesu jednu takovou věc v bytě, dvě už znamenají úchylku. děsivé jsou nefunkční zcela zbytečné „dary“ divných barev. věci jsou pěkné právo proto, že jsou použitelné – a když k tomu mají nějaký nápad, tím líp. krámy patří do popelnice – a tímto jdu vyhodit jeden blbý hrnek s „vtipným“ uchem, za které se nedá držet.

    • Dík za praktickou poznámku, mladej mi však moje věci vymazal zcela cíleně, abych se nasrala a přišla o část svého života bez náhrady, ještě jsem to nestačila řešit, žene se to všechno dopředu jako splašenej kůń.

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz