Kvě 202013
 

S Jirousem (a Krchovským) v Bio Central Hradci Králové

 

Dlouho jsme pásli po tom vidět film Rok bez Magora (Režisér Oliver Malina Morgenstern, námět František Čuňas Stárek a Jirousova poslední přítelkyně, písničkářka Dáša Vokatá).  O to není, občas ho někde v okolí hrají, ale ne jak my potřebujeme. A my potřebujeme o víkendu. Až tento pátek se poštěstilo, v Bio Central, a víte, to je naše oblíbené kino. Navíc po projekci následovalo ve foajé autorské čtení básní J.H. Krchovského a vystoupení hudební skupiny Krch-off band, kde sám mistr pera hraje na doprovodnou kytaru a zpívá. Nešlo tam nejet.

A tak se stalo, že jsme se tam ocitli. Raději jsem předem rezervovala lístky na film, ale zbytečně. Na dokument se dostavilo doslova pár lidí.  30? Víc určitě ne. Bída.

Film nás zklamal i nezklamal. Byl to takový podivný slepenec rozhovorů, hraných scének s květinovými dětmi a zasahující VB (ta byla natočena velmi sugestivně, na rozdíl od těch „děcek s čelenkama“ ) a hlavně dokumentů s Magorem. Starých i porevolučních. Začínalo se chronologicky v Humpolci a to ještě film vypadal tak nějak učesaně a trochu nudně. Mluvil tuším ředitel školy a paní  – Magorova obdivovatelka. Bylo to hodně školometské, i když vypovídací hodnotu těm pasážím upřít nemůžeme. A pak se to zvrhlo. Střídali se ve svých výpovědích bez ladu a skladu Magorovi kamarádi z undergroundu, jeden se chlubil (Eugen Brikcius, že vymyslel Magora), jeho „ženy“ (Juliána Jirousová a Dáša Vokatá) a velkou část filmu zabíraly dokumentární amatérské záběry Jirousových excesů tu i onde, před i po revoluci, a ke konci nás zaujala zajímavá svědectví o jeho návštěvě USA (bez podstatnějších informací) a pak i studentů v Košicích.

Nejvíce překvapující je rozpor názvu filmu a jeho obsahu. To vůbec nekoresponduje. V té mozaice útržků výpovědí-vzpomínek kamarádů a posbíraných filmových záznamů se nic takového neřeší. Také tam není prostor na souvislejší hlubší úvahu, je to jen takový náhodný kaleidoskop. Na rozdíl od dřívějšího dokumentu o Magorovi od Moniky Elšíkové, zde více než jeho rodina hovoří „underground“ (zavzpomíná i ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, v jehož domě Jirous žil v posledních letech,“ evergreen“ dokumentů o Jirousovi – jeho kamarád kněz Ladislav Heryán, který básníka pohřbíval, socioložka Jiřina Šiklová, novinářka Petruška Šustrová, psycholožka Dana Němcová, spisovatelé Eugen Brikcius, Petr Placák či Jaroslav Erik Frič, Vratislav Brabenec a další členové Plastic People a mnozí další).

Za cenné považuji  autentické záběry Magorova statku v Prostředním Vydří, jeho seknice s legendární „víceúčelovou“ dírou vykopanou uprostřed podlahy a pak i komůrka, kde s Dášou Vokatou láskyplně přebývali (jí pro tuto chvíli otevřenou). Celý dokument nepůsobí bohužel vůbec kompaktně a jde spíš po povrchu. Rodina dostává málo slova a spíše je upřednostňován undergroundový disent.

Ale jak říkám, jsou zde momenty, které potěší a překvapí a divákovi o rozporné osobnosti Martina Jirouse cosi řeknou. V tom smyslu je přesvědčivá epizoda se studenty z Košic, o které jsem se už zmínila. Jirous je velmi zlostný a útočný, když se ho ptají na věci, na které neumí odpovědět, (současné umění) protože již pravděpodobně po revoluci žil z podstaty a nic takového nesledoval (sám jinde zmiňoval, že už čte jen Blesk).  Byl pravděpodobně unavený,  scházela mu schopnost žít soustavně každodenní všední život, a možná mu chyběl i ten rytmus vězení – nevězení, na který byl svým způsobem zvyklý. A možná ho právě to všechno udržovalo v jistém uměleckém napětí.

V knize Petra Placáka Kádrový dotazník Jirous uvádí: Mám jednu výhodu, že vše co je v evangeliích beru doslova. Neberu to jako symboly, což znamená, že když je v Matoušovi řečeno, nestarej se o nic, jen o království boží, podívej se na ptactvo nebeské, neseje, nežne, nesklízí a přesto Pán Bůh nebeský živí je, což si myslíš, že jseš horší? – takže já seru na to, že jsem nezaměstnanej, že žiju hluboko pod existenčním minimem, že neživím své děti, a mám čtyři, že si půjčuji peníze, který nevracím, a tak dále, protože vím, že je to řízený seshora housenkou, jak já říkám našemu Pánu… A to je asi všechno  (… Housenka se zakuklí a pak z ní vyleze krásnej motýl. To je symbol svatý trojice – housenka, kukla a pak motýl).

Po  shlédnutí jsme si uvědomili, že Magorova živelnost tady skutečně chybí. Nikdo nebyl a není takový. Křehký a zároveň nespoutaný – s ničím a s nikým se nesere. Svou „jemnost“, kterou pro nás, vzdáleně zúčastněné, dával najevo jen ve svých básních,  přebíjel chlastem, bujnou divokostí, přímočarým hulvátstvím,  a „obnažováním“  se (i doslovně) až na kost. Tohle je na hraně. Kdo by s ním dokázal žít?? Jeho styl byl sebedestruktivní, ale zároveň jím zřejmě „destruoval“ i své blízké.  Podle jistých svědectví ho ale i přesto nebo proto, měli rádi.  Nedokázal se postarat, ale nebyl falešný. Líbí se mi třeba tohle:

http://instinkt.tyden.cz/rubriky/rozhovor/dasa-vokata-a-magor-jirous-odlisni-jen-pohlavim_26457.html

Malý dodatek. V dokumentu velmi krátce vystoupil i Sváťa Karásek. Vypadal velmi bídně a choře. Sotva artikuloval.  Ty dvě věty ze sebe vypravil s velkou námahou. Zde byl ještě v plné síle (Londýn – exmanžel Dáši Vokaté,..  jak je underground propojen..). Podle informací 16. srpna 2010 prodělal středně těžkou cévní mozkovou příhodu, při které bylo postiženo řečové centrum a pravá část těla. Dle stavu k roku 2010 se již zotavoval v domácím léčení.  (údaj z Wikipedie: Farní sbor ČCE u Salvátora: Oznámení [online]. Praha: Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 1 – Starém Městě, [cit. 2010-12-15]. Dostupné online?)

Další odkazy:

O dokumentu Moniky Elšíkové: http://rozvedena.blokuje.cz/vikendova-svodka

Další její dokument o Magorově veselém funusu: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/211452801240046/

O Roku bez Magora: http://kultura.idnes.cz/dokumentarni-film-zmapuje-jaky-byl-rok-bez-magora-jirouse-p3m-/filmvideo.aspx?c=A120421_091854_filmvideo_ob

(O Krchovském i s fotkami Jindřicha Oplta zítra – zadaří-li se)

 

 

 

 Posted by at 21.24

  6 komentářů to “V hájemství undergroundu”

  1. A Zuzi, další společný rys. Také kupuji v předprodeji lístky na filmy, na které nikdo nechodí. 🙂 Snad, že se mi nechce stát ty fronty u kasy. 🙂

    • To je přesný Evi. Už neriskuji a stále je to to samé. Fronty u kasy… ty bych fakt na ty „naše filmy“ ráda viděla :). V neděli jsme shlédli Big Lebowski, lístky v předprodeji, 11 diváků celkem včetně nás. :).

  2. Tak to je vtipný, já taky vždycky říkám, tam bude narváno, a pak nic:-)

    • .. Kdybychom my tři bydleli poblíž, zvýšila by se v kinech dramaticky návštěvnost, na „těch“ filmech – co máme rády.

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php