Zář 142015
 

Prázdniny jsou fuč a Vánoce za dveřmi… malá prázdninová svodka

Taky vám to tak uteklo?? Letním vedrům jsem se přizpůsobila a zvládli jsme to dobře. Moji letní společníci a já. Už mnoho let jsem neztrávila tolik času ve vodě jako letos… Zážitků hafo, ale tady nic! Mám dobrý úmysl to napravit. Od konce května mám manko, ale fotografie jsou. Tak se to sem pokusím do konce roku nasázet. Zdá se, že literárně to už bude chudší, ale fotografie mi doufám alespoň některé zážitky připomenou.

3 týdny v srpnu jsem byla chůvou a starala se o malou Emmu. V těch časech jsem fotila jen velmi zřídka.

První týden jsme prožili s Emmou u miláčka v Rožnově v paneláku, ale jen jsme tam přespávali. Bylo to úplně netypické trávení dovolené. Stihla nás ta šílená vedra, a tak Miloš celý týden plachtil na letišti a my jsme s Emmou měly jen jeden úkol. Vypátrat v Rožnově bydliště párku bezdomovců, které jsme před časem vyfotili před bývalou kostnicí a slíbili jim dodat fotku. Byli to takoví zvláštní bezdomovci, měli adresu, ale domek byl už na spadnutí a tak nějak mimo centrum… našli jsme si ho na mapy.cz a pak vytipovali za řekou kousek od našeho domu. Mohli jsme sice fotky poslat poštou, ale my jsme jim je chtěli donést. Bylo to velmi dobrodružné putování, které nám zabralo 3 dny, ale nakonec jsme se spoustu věcí naučily – třeba přejít Bečvu po kamení – a poznaly – například budhistický vestibul pivních lázní a jednoho školníka stejného jména – Zuzaňák a nakonec jsme opravdu fotky předaly tomu pravému. Ovšem pozvání na návštěvu obydlí jsme se nedočkaly…
A každý den jsme také pokaždé jinou cestou jezdily veřejnou dopravou do Hranic na letiště, kde miláček plachtil a byl zde malý bazén na plavání a většinou jsme tam byly skoro samy až do večera, kdy miláček přistáll, vykoupal se s námi a odjeli jsme společně domů. Prostě mnoho nových sociálních kontaktů, klid a velké koupání. Nezapomenutelné bylo setkání v autobusové nádražce v Hranicích a náš rozhovor s hosty a výčepním. Tu scénku se Emma naučila nazpaměť a byl z toho hit týdne. Máte něco jiného než pivo??? – Máme nealkoholické pivo. – A taky máme něco mnohem lepšího – dobrá srdce -  atd…. Velké obveselení nám přinesli veselí pánové v domácím bazénu, kterých jsme se ptali na cestu a oni nás zvali do svého bazénku, ovšem pokud nám nevadí že jsou bez plavek… a pak také mě překvapil řidič cyklobusu, který se mne pokusil sbalit, ale dala jsem mu košem. Nezlobil se, jen to zkoušel a měl na to asi 5 minut :) .
Pak nějaké smutečky doma a zase 2 týdny s Emmou, jeden v Maštalích a druhý v Rakousku. Ale nejlepší byl ten Rožnov. Zítra sem vysadím několik fotek, které nebudou ilustrační, ale budou se týkat fakt toho, o čem píšu. Není jich moc, ale dá se vybrat.

Rožnov pod Radhoštěm 2

Rožnov pod Radhoštěm – KOSTNICE, později márnice a dlouhá léta skladiště je po rekonstrukci v roce 2014 proměněna v GALERII. Kostnice je součástí farní zahrady u kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm. Teď mě napadá, že fotky zbrusu nové farní zahrady jejíž součástí je i křížová cesta, jsem také ještě nezveřejnila, to musím napravit. Ach jo, samé resty…
Součástí snímku je i dvojice kterou jsme v Rožnově hledali, neboť u kostnice se již nezdržovala.

Rožnov pod Radhoštěm 3

Vestibul Rožnovských pivních lázní je laděn do sluníčkové východní filosofie. Dva buddhové a různé příbuzné atributy hrající na city konzumní společnosti svou tajemností a příjemnou vizáží ve spojení s českým pivem – to je to pravé. Ve městě pusto, ale na dvoře pivovaru alias pivních lázní bylo v restauraci narváno!

Rožnov pod Radhoštěm 1

Buddha evokuje svou protékající vodou desku valchy a vedle květinový oltáříček se svíčkou

Rožnov pod Radhoštěm 4

Jo! V těch vedrech požehná rožnovskému pivu i sám Buddha!

IMG_6257

Rožnovské prázdniny v bazénku na letišti. Za týden se z Emmy stala vodnice.

Nové Hrady u Skutče 1

Nová úprava kdysi zanedbané části zahrady u zámku. Neuvěřitelné, jak zámek a jeho okolí každým rokem krásní – obrázek si můžete kliknutím zvětšit, stejně tak i panorama níže.

Nové Hrady u Skutče 2

Pohled od zámku směrem ke vstupní bráně, vlevo restaurace.

Nové Hrady u Skutče 4

Abstraktní umění v zahradách zámku. Povídali jsme si s Emmou o těch kovovývch sochách a dohadovali se proč se tak jmenují. Na tohle přišla Emma sama, napadlo jí, že je to známá trojice s Ježíškem a sklánějícími se postavami jeho rodičů – Marie a Josefa.

Nové Hrady u Skutče 3

Hudba – také lze trochu primitivně přirovnat k harfě nebo stupnici… měla jsem radost, že Emmu to hledání smyslu a pozorování jednotlivých prvků tak baví. Byla dokonce schopna později všechna tři díla z hlavy docela přesně nakreslit a napsat i jejich jména bez moji pomoci.

Roudná 1

Fotka, kde je všechno. Holá stráň po jarním tornádu, Emma se svítící slunečnicí, kterou mezi tou lesní holinou zezdola objevila, a dole „naše“ chatička. Zcela vpravo nahoře zahlédne pozorné oko na protějším břehu údolí rýsující se fungl novou stavbu malé chatičky. Tu původní chatku tornádo a padající kmeny stromů zcela zlikvidovaly.

 Posted by at 19.28

  8 Responses to “Už je po nich!”

  1. Ta vedra byla pekelná, trávili jsme je na jižní Moravě a pak v kolbence:-((( Místní koupaliště napůl vyschlo a tak ani nebylo kde se smočit. Ovšem je třeba dodat, že navečer jsme byli s ženou oba tak vedrem ubití, že už se nám do vody ani nechtělo.

    • Máš pravdu, ta vedra byla strašná! Nedalo se nic většího podnikat a noc se pro mě stávala noční můrou, protože jsem nemohla usnout. Takovou dovolenou nepamatuju, kdy jsme skoro celé dny se pinožili u chatičky a pozorovali brouky, pavouky, likvidovali vosy a jedinou větší akcí byla cesta pořes les do Nových Hradů na zmrzlinu… Ale Rožnov u bazénku byl skvělý!!

  2. Kdybyste k těm drátěným sochám nepodala výklad, nepochopil bych je.
    Ale i s tím výkladem – se mi nelíbí.
    Naděje je uzavřená, což je absurdní.
    Hudba je lineárně stoupající, což jest rověž absurní.
    Ne, nelíbí se mi to.

    • Mně se také nelíbí, proto neuvádím ani autora ani odkaz na jeho web, má-li jaký?! Ale na první seznamování malého děcka s uměním to je docela dobré, umět z těch čar a názvu něco vyvodit. Vnímat, sdělit, zapamatovat si, později nakreslit a ukázat mamince a pochlubit se. Jako názorná pomůcka ta díla posloužila velmi dobře. A není to zase taková hrůza co by kazila vkus dítěte.

      • Mně nevaděj. Působí na mě dynamicky – že to je zachycení tématu v určitý moment. A později se to pohne dál. Třeba ta naděje (mně evokuje spíš péči, právě kvůli tomu, jak připomíná rodiče a dítě) – u té se mi zdá, že až povyroste, nebude už potřebovat takovou péči a ochranu a ty dva uzavírající elementy se rozestoupí a dají jí naplno vyrůst, přesáhnout je.

      • Na té Hudbě nic lineárního nevidím, vidím vlnění s různými amplitudami, v podstatě, a to tóny jsou.

        • Ale je pravda, že jsou spíš v jedné rovině, jakoby dvojrozměrné, a to je škoda. To je mi divný. I ta Naděje, jakje udělaná, by se dala nakreslit ve 2D, není na to potřeba dělat 3D sochu.
          Jo – to je na nich divný. Že jsou spíš dvojrozměrný než troj-.

          • Ano, jsou v jedné rovině, všechny 3, co jsme objevily, třetí se jmenuje Ztráta a jsou tam tři malé děti, nad nimi skloněná matka a otec míří do vesmíru :) . Já jsem nad nimi nijak dlouho nehloubala, jen že to bylo jednoduché vysvětlit nebo navést Emmu na nějaký význam. Bavilo ji to, a to bylo hlavní. Nemyslím si, že skrývají nějaké hluboké myšlenky a podle mě se s tím autor nijak nepáral :) . Je to přijatelné umění pro člověka, který se s uměním setkává náhodně. Je to něco „moderního“ ale ještě se na to dá koukat. Žádný šok a hrůza. Příjemný doplněk zahrady, interiéru…

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>