ať už jsou milovníky umění nebo ne
Německo má své dálniční kaple ( ale už i my – první u Plzně) a my dálniční sochy. Nikdy jsem o ničem podobném neslyšela, a tak jsem je chtěla na vlastní oči spatřit.
Už jsem o nich psala, ale minulou sobotu jsme je s miláčkem konečně uviděli zblízka a mohla jsem si na ně sáhnout! Splnil se mi další malý sen!
Obě sochy jsou dílem sochaře Maria Kotrby a není lehké se k nim dostat. Pro dálničního nomáda jsou prakticky nedostupné. Ale dáte-li si už tu práci a rozhodnete se na ně podívat zblízka, rovná se úspěch velkému vítězství. A to mi věřte.
Naštěstí se nemusí za nimi cestovat daleko. Ocitnete-li se u Olomouce, vaše šance se k nim dostat stoupají. Ale jak říkám, je to pořádná křížovka, najít tajenku kudy kam.

Máte navigaci? Pak věnujte pozornost domácí přípravě. První ze soch, sv. Kryštof , už má své místo i na mapách a vložit lokaci do stroje rovná se vítězství! Nejprve po silnici, pak vyasfaltovanou polní cestou a nakonec se musíte smířit s tím, že vylezete z auta a poslední etapu dojdete po svých.

Už!! Ano ano, mírně vyšlapaná stezka v trávě nás navádí k prvnímu monumentu Mária Kotrby. Socha má opravdu velmi hezkou vyhlídku. Svatý Kryštof je robustní, bez velkých detailů, a tak to má být. V rozjetém autě není čas na ne jejich zkoumání.

Ježíšek na rameni světce řidiče zdraví a současně jim žehná. Paradoxně právě Mariu Kotrbovi nepomohl… Tragicky zemřel při služební cestě na Slovensko 17. 5. 2011; v autě dostal infarkt a boural.

Druhá z Kotrbových soch, Dobrý pastýř, nám dlouho unikal, přestože jsme přibližně věděli, kde ho hledat. Ale na síti jsme se nechytili, protože tento Kryštof není medializován a na mapách prostě chybí. Nekonečné bylo doptávání se místních… Byli rozpačití a nejednotní v názoru. Nakonec nezbylo než zmizet z vylidněných vesnic na vedlejší komunikace a zastavovat projíždějící cyklisty. Až napočtvrté jsme se jakžtakž chytili, protože se nám podařilo v poslední slepé uličce objevit dědu, který nám několikrát předříkal kudy k soše a my mu to museli zopakovat. Teprve pak nás s požehnáním propustil.

Konečně! Vidíte ho taky??? Ale ještě není vyhráno, protože stojí za dálničním plotem. Čeká nás strastiplná cesta oklikou, než budeme u na místě!

Sladké vítězství… pokochejte se spolu s námi. Ve dlani mu chybí petka, má ji pro ni připravenou, ale máme pocit, že tu velmi dlouho nikdo nebyl… i když.. Pokoseno je.

V linku nahoře můžete objevit rozbor gesta pravé ruky Ježíšovy. Ježíš je znázorněn jako dobrý pastýř a ta ovečka, to jsme my, lidé. Více o této ikonografii zde
A jedeme dál… směrem ke slovenské hranici, kde máme v Horní Bečvě třídní sraz. Sraz kožařů, a bude nás celkem deset, dorazí-li všichni, kteří účast slíbili….
Výborně – ještě žiješ! A snad se tady ještě někdy podělíš o své zážitky.
Ano, žiju, ale zrovna jsem nemocná, proto mám víc času na blog. Doženu to, zima je dlouhá.
Omlouvám se za dezinformaci, socha č. 2 představuje Ježíše, v rouše božího pastýře a v roli ovečky jsme my sami – děkuji za upozornění Heleně z Českého Krumlova, co nevidět texty opravím.
Nevadí, stejně je ten Kryštof mnohem lepší a ten Pastýř brzy zanikne ve stromech, které tam vysadili, jak se zdá podle fotek.
[…] http://rozvedena.blokuje.cz/unikatni-dalnicni-sochy-oslovuji-miliony-ridicu#more-932415 […]
[…] nazvané Brána slunce – podle obrovské dálniční sochy, monumentálnější než sochy Kotrbovy, dominanty […]