Čvc 132015
 

ve zkratce co je nového

Už jsem doma! Minulý týden jsem strávila sic bez miláčka, ale zato s partou oldčundráků, v Lužických horách na chalupě u křížku, nacházející se  v obci Krompach, pod vrchem Hvozd, poblíž hranice s Německem.

Bylo to pro mne po delší době naprosté vybočení z mého životního standardu. Hlavně tedy po té společenské stránce, ale také jsme navštívili v průběhu několika dní mnoho krásných míst a ještě více jich na nás čeká. Lužické hory jsou oblastí s obrovským turistickým potenciálem. A na své si samozřejmě přijde i postarší čundrák s  artrózou, co má kromě divočiny rád i historické a sakrální památky.

Vofce s Buldokem se pro mne stavili minulou sobotu dopoledne a hned první den jsme cestou absolvovali letmou návštěvu Jinolických rybníků s obědem v bufetu, kde se zastavil čas před 25 lety. A vůbec… v celém tom omšelém kempu vládne atmosféra let předrevolučních, ačkoli to má určitě zcela jiné důvody než se zuby nehty držet oblíbeného stylu RETRO nebo VINTAGE :). Kdyby to byl obchodní záměr, vypadalo a fungovalo by to podstatně jinak. Toto byl spíše úpadek…. možná vyhovující nenáročným a méně solventním klientům.

Další zastávka prvního dne byla na zámku Sychrově. Na prohlídku komnat jsme rezignovali a potulovali jsme se v rozsáhlém ale přehledném anglickém parku s nemnoha kašnami a působivou oranžérií na jeho konci. Otravovalo nás úmorné vedro a byli jsme rádi když jsme se ocitli u konce naší cesty na chaloupce u křížku. Záhy dojeli i Vánek s Vánkovou a byli jsme skoro komplet. Poslední člen výpravy, Lůďa, se dostavil v pondělí.

Neděle se vyznačovala výletem do Německa. Šli jsme pěšky, naše cíle byly nedaleko hranic. Mákli jsme si, ale také jsme se vykoupali a mezi dvěma německými městy jsme se přesunuli historickým vlakem s parním pohonem na úzkorozchodné trati.  Tak tedy pěšky přes kopec, kde nás překvapila velká německá veselice se stánky, hudbou a cyklisty kroužícími kolem areálu, do obce Hain a klimatických Lázní Oybin.  Městečku dominuje mohutná pískovcová stolová hora s ruinami stejnojmenného hradu a kláštera. V 14. století nechal hrad výrazně přestavět král Karel IV. Hrad byl jeho oblíbeným sídlem a navíc v dohledu Žitavy demonstroval moc českého panovníka nad celým Žitavskem. Rozhodnutím Karla IV. zde byl později vybudován klášter celestýnů.  Pod hradem jsme nakoukli do velmi malebného lutedránského kostelíku, který se zvenčí nesl velmi nenápadně.

Oybin je konečnou stanicí Žitavské úzkorozchodné dráhy, dodnes obsluhované historickými parními lokomotivami. Tato dráha začíná v Žitavě, má dvě větve, z nichž jedna končí v Oybinu, druhá v Jonsdorfu. A právě tam jsme jí dojeli. Jonsdorf také sluje přízviskem klimatické lázně, a protože bylo opět pekelné vedro využili jsme jeho horského koupaliště. Cestou zpět jsme se pohybovali v nedaleké oblasti zdejších proslulých dolů na mlýnské kameny. Pak jsme se na chvíli odloučili od turistického značení, ale správný směr jsme si udrželi a domů zničeni dorazuili.

V pondělí jsme absolvovali tak náročnou trasu s mnoha zajímavostmi a dominantami, že už další líčení zážitků nechám na zítra. Dorazím tento text a následně zveřejním fotky a jednotlivé mapky. Zase nás cestou provázelo příšerné vedro, a stejně tak i v úterý. Dorazil Luděk, veselý chlapík a neúnavný kytarista a musím přiznat, že jsme se celý týden věnovali nejen turistice, ale i jídlu a pití. Nešanovala jsem se a přestože jsem podávala velké sportovní výkony, přibrala jsem díky mnoha kofolám a opulentním snídaním, obědům a večeřím 2.5 Kg. Ale už to zase leze dolů.

3. den – Do terénu vyrážíme v kompletním složení. v Z centra Krompachu po zelené turistické po silnici k odpočívadlu zvanému Babiččin odpočinek, dále po modré do Mařenice. V hospodě U tří lip (Sparta) si dáváme dnešní první občerstvení.

Mimochodem …hospody a restaurace zde nesplňují ve většině případů moje požadavky na chutné a čerstvé jídlo. A mýlil by se ten, kdo by myslil, že česnačka se zkazit nedá. Ta hrůza, co nabídli pod tímto názvem ve Sloupu v penzionu U pánů z Dubé, je nepopsatelná. A následoval další chod, u mne plněné knedlíky s uzeným masem a špenátem. Taktéž strašné, na hranici poživatelnosti, navíc bez šťávy. 2x jsem si musela nechat šťávu přidat, poprvé jsem změnu nepostřehla, podruhé nepatrnou. Jediný podnik s vynikající kuchyní, ochotou a příjemným prostředím je prosím pension SPORTTURIA, Polesí 59. Všichni doporučujeme. A mají otevřeno, i když mají zavřeno (tj. v PO a ÚT).

Zpět do Mařenic. Z restaurace se vydáváme po silnici směrem mařenická Kalvárie, ale nevystupujeme na ni, naopak po chvíli odbočujeme po neznačené cestě přímo na jih. Kouzelná část cesty lesy loukami. Míjíme křížek, a dva skalní reliéfy – Utěk do Egypta a Nejsvětější trojice. Nádhera!!! Následují kunratické rybníky s koupáním, kunratický bufet na domácím dvorku, západním směrem kolem Karlovy vyhlídky k lesní kapli, na okraji Cvikova, pod přírodním divadlem přes louku k sanatoriu a už jsme u cvikovské křížové cesty a stoupáme vzhůru. Sbohem a šáteček. Domů kráčíme tou nejkratší cestou po silnici. U penzionu Pod přehradou večeříme, já jen česnačku, muži odcházejí sami a my, vysílené ženy, čekáme, až pro nás přijedou zachránci autíčkem.

4. den – Parkujeme u pumpy v Jitravě a nastupujeme na cestu červené turistické značky. Za malou chvíli jsme u lesa a obdivujeme oblé tvary Bílých kamenů, alias sloních prdelek. Červenou neopouštíme a přes Kozí hřbety, Ostrý vrch a Horní Sedlo sestupujeme do Krásného dolu, kde část výpravy včetně mne po dvou hodinách usilovného pochodu pokořuje Popovu skálu. Vracíme se k našim a po zelené turistické se zchváceni v tom vedru ocitáme v obci Polesí a na radu domorodců končíme v pohostinné náruči penzionu SPORTTURIA. Skvělé jídlo a litr kofoly. Pak nemám tloustnout! Neznačenou stezkou podél lesa zpět do Jitravy k autíčkům a hurá domů.

5. den – Je tu středa a na mne dolehla poprvé únava, protože hodně chodím, hodně jím, málo spím, brzo vstávám. Program byl tentokrát lehký. Skalní hrad a poustevna Sloup (krása podle mého gusta, kupuji si konečně skvělou mapu mpětadvacítku), následovalo nedaleké Cikánské údolí, obhlídka Skalního divadla a krátký exkurz do lesa ke skalám. To beze mne. Já si dala pod hlavu batoh, zalehla na diváckou lavici a usnula. Hitem se stalo úsloví s kterým přišel Lůďa: Tonda dorazil, jdem! Tato věta vypráví zkrácený smutný příběh o pomalém a nešikovném Tondovi, který na výletech docházel vždy poslední daleko za ostatními a jakmile je, na něho čekající, s vyplazeným jazykem na vestě došel, dočkal se této legendární věty…

6. den – To se nám to krátí, máme tu čtvrtek a pohodář a kytarista Lůďa už s námi není.. Den nezačal slavně, prší až leje, přesto tento den pasuji na nejkrásnější ze všech. Byl sevřený, trasa procházela pro mne nejkrásnějšími místy – polní cesty, omamné vyhlídky do kraje, rozhledna, chaloupky atd. atd…  nakonec se vyčasilo a doma jsme byli docela včas. Tedy hrad Tolštejn (v restauraci jsme přečkali déšť), vrchol Jedlové, rozhledna a oběd, po zelené na Křížovou horu ), sestup do Jiřetína a nazpět luxusní polňačkou po žluté a posléze červené do podhradí Tolštejna (setkání s pánem, který si postěžoval a nazval srnečka, který mu ojídá na zahradě květiny, kurvou srnečkem).

7. den – Pátek a zítra se jede donů… Dnes jsme se rozdělili na dvě jednotky. Nechtěla jsem jet na zámek do Frýdlantu v Čechách, místo toho jsem zvolila nedaleké Mařenice a Kalvárii. Připojila se ke mně Zdenka a byl to nakonec moc pěkný den a také užitečný. Po mařenické Kalvárii se skalními reliéfy jsme se oklikou vrátili do vsi a cestou zpět jsme si u Babiččina odpočinku natrhali borůvky pro další domácí použití. Poobědvali jsme a vrazili autem do nedalekého lázeňského městečka Jonsdorfu, kde jsme si prohlédli Motýlí dům a potoulali se v přilehlém parčíku. Již v Motýlím domě jsem si na 3/4 hodiny mezi motýli usnula a doma v této čin nosti pokračovala, takže jsem zanedbala závěrečný mejdan. Byla jsem fyzicky přítomna, ale mimo.

8. den – Sobota a jede se domů! Cestrou zpět navštěvujeme Jablonné v Podještědí, známé svou barokní bazilikou sv.Zdislavy a sv.Vavřince. A pokračujeme na zámek Lemberk a zkoumáme také jeho divukrásné okolí. Po dni šestém další bomba! Škoda, že ne všechny objekty jsou přístupné. Ale svou tajemností tím více lákají…

 

Fotky už jsou zpracovány, teď ještě panoramata a mohu to sem začít sázet.

  10 Responses to “Týden v Lužických horách – aktualizováno potřetí!!”

  1. Tam to mám ráda. Vlhké louky s mou oblíbenou žlutou vrbinou…
    Jó, tam jsme jezdili na tábory (jako vedoucí) na jednu louku u hranice – nad Dolní Světlou, pod Krkavčíma kamenama. Koupat jsme se chodili vedle Horní Světlé, do Naděje, studené. Na Oybině jsem taky byla. A v Krompachu samo (naposledy ale tam před 12 lety…). Dokonce moje kmotřička tam má chalupu.

    • Jojo, já je objevuji pořádně až nyní. I když můj první regulérní chlapec byl z nedaleké Chřibské. To jsme ale chodili zásadně divokou přírodou a neznačenými roklemi. Mlýnská rokle, pamatuji, byla nejromantičtější…

      • Chřibská mi nikdy nepadla do oka, ale okolí jo – Rybniště, ty skály, jedna chata v lese, Jedlová, Studenec.

        • Zdá se mi, že ta místa dobře znám. I tu jednu chatu v lese, ale může to být i jiná :). jak to jen bylo… Jezdili jsme vlakem do Rybniště a bydlel v Chřibské nebo to bylo naopak?? Zviklala jsi mne.

  2. 2,5 kg, to je dost, co. Nojo, to je to sladký pití. Jenže s hořkým pivem by to dopadlo podobně, člověk si nevybere 🙂

    • Jinak to nešlo… popustila jsem uzdu a teď se zase musím snažit, abych v tom trendu nepokračovala. Ach jo…

      • Mně teď asi rok váha šla jen nahoru a nebyl motiv ani chuť to měnit. Až teď mě jídlo nějak přestalo tankovat a už se zas vejdu do jedněch letních kalhot (které na mně dřív plandaly), hurá! Ještě musím pokračovat, abych se vešla i do sukní a dalších kalhot…

        • Je to těžké, když jsem se tak pěkně rozjedla zase začít střídmě a vystříhat se různých kalorických pochoutek, též více cvičit, jde to ztuha…

  3. 2,5 kg – žádný problém. Jedna větší stolička a je to zas dole.

    • Díky za radu, obávám se, že následky nezřízené konzumace nestačil zlikvidovat ani každodenní turistický pochod. Ale já to zase dám do pořádku. Stálo to za to!!!

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz