Tak a jsem tady!

totodalo.

Ráno jsem nejprve trochu odpočívala u kávy a kokosek (už podruhý jsem napekla zkušebně vánoční kokosky), ale pak jsem se zase rozjela a konala pravidelné udržovací domácí práce, které nejsou skoro vidět, ale když se ošidí, hned vyplavou ty nepořádky na povrch. Pořád dokola. Pak jsem si sedla k velké křížovce a odpočívala před další domácí šichtou. Z rozjímání nad slovíčky mě vyrušil mobil – kamarádka mě zvala na procházku. Hned jsem byla pro, sama jsem tu svoji sobotní lenost nedokázala překonat, ale byla jsem si vědoma, že jít ven a udělat nějaké kilometry bych potřebovala asi ze všeho nejvíc. A také si popovídat, protože se poslední dobou dějí kolem mě samé smutné věci. Je toho už na mě moc a zrovna když je tu takovej podzimní až zimní čas a slunce je fuč, tak to před pár dny vygradovalo. Chůze pomáhá, musím zase obnovit ty své pravidelné pochody lesem do Chrasti. Tak jsme se prošli v té sněhové břečce a na krokoměru mi to ukázalo 8,5 km. Je mi dobře.

Dostala bych se k blogu dříve, ale nedokázala jsem stáhnout fotky z mobilu. Nejdřív jsem se s tím babrala sama, pak si s tím hrál m. a nepodařilo se mu to. Že prej mám bordel v počítači. Tak jsem se uklidnila a po čtvrthoďce jsem to nakonec k jeho údivu sama zprovoznila.

Chtěla jsem ukázat mých pět nových husarů a něco povědět o jejich zdobení. Tohle je výsledek. Jednoho husara zvládneš hravě. Nespěcháš si a vyhraješ si. Ale pět kousků, to už znamená problémy, které se musíš naučit vyřešit, aby práce odsejpala a nestrávila jsem u husarů celé odpoledne. A aby byli kluci pořádný fešáci a líbili se a prodali se.

Jsem za to náhodné setkání a nabídku práce vděčná. Návrat do starých časů, dělali jsme s manželem dřevěné lidové hračky, ploché nesoustružené:

Text zde na blogu, fotky se nepřenesly ale jsou na rajčeti:

https://zuzizuzi.rajce.idnes.cz/Manzele_Vlastimil_a_zdenka_Skrochovi_-_drevene_hracky/

Měla jsem štěstí, že jsem se nezbavila štětců a různých dalších pomůcek. Dostala jsem od pana D. jen nabarvené panáky a barvy a mým úkolem bylo husary a panenky vyzdobit. Zatím začínám v malém, ale v pondělí prý toho přiveze hodně, jede do Skutče na rehabku.

Používám Balakryl – ekobarvu, lesklou, ředitelnou vodou. Balakryl jsme používali před lety i my. Nejsem si ještě tak jistá v kramflekách, ale když něco zvorám, okamžitě se dá opatrně celý tah štětce nebo tečka smazat vatovou tyčinkou navlhčenou vodou. Jde to dolů dobře. Stala se mi ale nehoda, že se mi tečka roztekla a všimla jsem si pozdě. I tuhle pohromu jsem dokázala odstranit, ale dalo to o hodně víc práce. Použila jsem místo vaty zvlhčenou nanohoubičku. Některé jemné tahy – knír a ústa – jsem nakreslila malinko nedokonale, ale usoudila jsem že udělám líp když to nechám tak – než mazat a riskovat likvidaci dalších prvků. Následně jsem ale zauvažovala a tyto podrobnosti jsem po zaschnutí barvy jemnými tahy a tečkováním opravila. Neměla jsem originální barvu podkladu, tj, růžovou do běla, ale bílá barva zajistila ten samý efekt… však se podívejte na fotku. Linie knírů a pusinky vypadají “dokonale”, alespoň si to myslím já a jsem ráda, že jsem to tak sfoukla. Myslím si, že v pondělí přiveze pan D. panenky. Nelíbilo se mu, že jsem nazdobila klobouk. Panenky ale zkusím krášlit jemněji. Můj první pokus je trochu hampulácký a prý mám tvářičky dělat růžové a ne červené. Barvu snad přiveze, když ne, zkusím růžovou namíchat z červené a bílé. To snad zvládnu :).