Srp 032014
 

Hřebečské důlní stezky – 26.7.2014

Není to tak dávno, co jsme se tu kochali výhledem do kraje, a jsme tu zas! Na parkovišti nad Hřebečským tunelem.  Půvabná  vyhlídka s nevšedním přístřeškem láká nejen nás;  stále se zde střídají zamilované páry i rodinky poutníků okouzlených zdejší krajinou.  Je zde většinou nabito. Někdo přijíždí na kole, jiný autem.

IMG_2633_4_5_tonemapped

Dřevěný přístřešek Koclířov – Hřebeč, projektant: Ing. Arch. Roman Svojanovský (projektoval i Fabriku Svitavy), realizace: květen 2009 – červenec 2009

IMG_2630_1_2_tonemapped

U přístřešku, miláček fotí panorama

Také my přijeli autem, ale moc zde neohřejeme, ostatně hostinec U tety má dovolenou, tak jen zaparkujeme a vyrážíme na trasu. Máme vymyšlenu cestu čítající kolem 20 km, ale nakonec jsme délku zkrátili na 14 km a něco. I za cenu toho, že zpět půjdeme částečně po svým stopách. Nechtělo se nám v tom úmorném vedru opouštět zalesněný Hřebečský hřeben. A udělali jsme dobře. Nakonec to uznal i miláček, který má raději volnou krajinu. Tato cesta lesem po červené turistické značce  se vyznačuje několika body dalekého rozhledu  s  pohledem na Orlické hory, Jeseníky a na celé Hřebečsko, to má rád, a tak nakonec s výhradami svolil. Ústupkem se měl stát návrat. Plánovala jsem sejít z hřebene a pak pokračovat volně, oklikou bez značení, bezlesou kulturní krajinou zpět  k výchozímu bodu.

Prožili jsme krásný den, co více říci. Úpalný žár srážel jemný vítr a chůze ve stínu byla příjemná.  Zprvu nás otravovali cyklisté, kteří  si zrovna tento den zvolili pro svůj cyklomaraton. Chtěli jsme je svést z cesty do rokle, ale neměli jsme na to koule. Naštěstí se naše trasy brzy rozešly a pak už byl Hřebečský hřeben jen náš.  Nikam jsme nespěchali a jen se kochali. Pěkně to mají vymyšlené…  stále nějaké atrakce, jen se nesmí mimo značenou cestu, protože je všude poddolováno.   Přes vyhlídku Altán jsme dorazili k lokalitě Nad Doly, zde jsme odbočili ze značky k opravdu nezvykle koncipovanému místu dalekého rozhledu, k vyhlídkové plošině  – paradoxně jsme ještě kus klesli … a dále lesní cestou traverzem hřebene kolem  makety  štoly Josefka z roku 1861 s otevřeným altánem v podobě hornického přístavku, kam jsme museli  také poklesnout, jsme se konečně dopracovali k vyhlídkové věži Strážný vrch.  Zde jsme potkali první a poslední  pěší turisty dnešního dne.  Ale už byli na odchodu, takže věž byla jen naše.

IMG_2637_8_9_tonemapped

Vyhlídka Altán.Dokonalému rozhledu brání solitérní stromy a změť mladých smrčků a břízek deroucích se na svět před altánem. Ale altán krásný, festovní.

IMG_2646

Stezkou provází postava důlního skřítka Huga. Je perfektní, jeho hlášky jsem si zamilovala. Snažili jsme se porozumnět výkladu o geologii, ale po půlhodině jsme to vzdali :) ..

IMG_2655_6_7_tonemapped

Visutá vyhlídková plošina nad strží – Nad Doly.

IMG_2658

Je to nezvyklé, ale k této vyhlídce se klesá. Moc se nám tu líbí a nacházíme zde tři lahve od piva. Prázdné. Fotíme se a jdeme dál. Na síti někteří turisté bez fantazie brblají, že je stezka špatně značena. My jsme však problémy neměli. Rozhodně o hodně menší než pochopit tu „geologii“. Na tu si nikdo nestěžoval, pravděpodobně ji nikdo nečet :)

IMG_2648_49_50_tonemapped

Letní den jako sen

IMG_2665_6_7_tonemapped

Maketa štoly Josefka z roku 1861 s otevřeným altánem. Poutník musí sejít ze stezky a hodně poklesnout, aby se sem dostal. A pak ty metry zase nabrat. Podivuhodné „zapomenuté“ místo, ráj motýlů. Člověk v tom tichu přírody a sluneční lázni pocítí náhlý příval štěstí. A nechce se mu dál… Trochu to tady za těch pár let zarostlo, podívejte se níže..

strazny-vrch-rozhledna3

IMG_2664

Kocháte se, sledujete motýly, nemluvíte, a za chvíli s tím místem srostete a stanete se jeho součástí. Pro mne nejkrásnější místo výletu. Květina, která jim tak chutná, se nazývá Konopáč sadec

IMG_2671

Pokračujeme k vyhlídkové věži a právě míjíme studánku s posezením

IMG_2672

Studánka s prostatickým pramenem, který dokapal…..

IMG_4709_10_11_tonemapped

A copak nám to tam vykukuje?

IMG_2684_5_6_tonemapped

Rozhledna na Strážném vrchu:
Nadmořská výška: 610m
Období výstavby: zima 2009/2010
Oficiální zpřístupnění: 4. červenec 2010
Celková výška: cca 17m
Výška vyhlídkové plošiny: 14m
Počet schodů: 67

IMG_4721_2_3_tonemapped

Tělo rozhledny symbolizuje těžní věž, vyhlídková plošina je překryta polokulovým přístřeškem evokujícím zespodu štolu s výztuží. A zase někteří nespokojení turisté na síti reptají! Rozhledna prý má být na vrcholu kopce. Nás to nenapadlo, protože rozhled je skvělý. Pravda, máme obavy z dalšího vývoje, protože všude kolem to nekontrolovaně bují. Stejně jako u fiktivní štoly a u Altánu. Něco se postaví a tím to hasne. Také tolik vychvalovaná hostinská hájenka u Boršova už prý nefunguje, snad na to nebyly peníze nebo co. Nevíme o tom nic, ale máme takový dojem, že už se s tím rekonstruovala, že se později prodá nějakému papaláši, jak je zde čím dál víc zvykem. Zajímalo by nás, kdo ji koupil. A také kdo tuto krásnou rozhlednu projektoval. Tato informace je na internetu nedohledatelná.

IMG_2681_2_3_tonemapped

Nádhera.. následují panoramata z míst dalekého rozhledu na trase

IMG_4686_7_8_tonemapped_panorama

IMG_4712_3_4_tonemapped_panorama

IMG_4698_699_700_tonemapped_panorama

Zpátky jsme se podle mapy odhadem trefili zpět na červenou značku a bez problémů se dostali k výchozímu bodu cesty; měli jsme toho v tom vedru dost. Našli jsme dokonce při cestě pár hub na smaženici, suchohřiby a růžovky. A hafo hřibů žlučníků. A pak že nerostou…!

Chceme toto místo dále zkoumat,  zaprvé, jak jen to bude možné, vyrazíme na vlak! Jedenáct kilometrů dlouhá mladějovská úzkokolejka o rozchodu 600 mm byla vybudována na sklonku první světové války pro dopravu lupku, šamotu a místního uhlí. Svému účelu sloužila až do zrušení dolů a uzavření šamotky v roce 1991. Po celou dobu provozu sloužily na této trati převážně parní lokomotivy. Tak na to se moc těšíme.

Snad jsem na nic nezapomněla… zuzi