Pro 292018
 
IMG_5522

a ty ostatní

 

Letos jsme si koncem roku mákli. Snad jako ještě nikdy, co došlo k sestěhování dvou samostatných jednotek do jedné domácnosti. Více než 14 dní jsme důkladně uklízeli komplex kůlny, kotelny a sklepa, protože se k nám chystala velká kontrola z Města na udání souseda, že nám někdy… kdysi čudilo z komína… Pak přišla záležitost s poruchou topení, ta nás zaměstnala nejméně na 3 týdny a stihli jsme to jen taktak před příchodem mrazů, a nakonec jsme malovali. Ne celý barák, jen jednu místnost, kde máme klenby, asi zde býval chlév. A při té příležitosti jsme vyměnili bordový koberec za červený s modrými, černými a bílými semínky. Je krásný a celou místnost prosvětlil a rozveselil. Máme zde klasický retro nábytek a červený koberec mu sluší.

Docela jsme se nadřeli, vynosit všechen nábytek a zase ho natahat zpět, to dá zabrat. Spojili jsme úklid po malování s předvánočním gruntováním a měli jsme co dělat, abychom to včas stihli… Přecenila jsem svou pracovní rychlost a nechala si na Jéžíška i plnění vánočního cukroví (mám 9 druhů) a i přesto, že jsem vstávala v 5 hodin, k večeři jsme se dostali až kolem desáté večer a pak už jsem byla tak unavena a přejedena, že jsem požádala o odklad. Bylo mi vyhověno a dárečky jsem si rozdali až další den po večeři, která byla shodná s tou štědrovečerní.  Musím ale přiznat, že na Boží hod vánoční jsme se probudili až po 11 hodině dopoledne. Strašné! Byl to pravděpodobně můj rekord, nepamatuji se, že bych v posledních letech tak dlouho vyspávala. Z toho se dá usoudit, jak moc a pilně jsem na Štědrý den pracovala…

IMG_5524

Klenutá místnost je už skoro v cajku, ještě si chci po svátcích pořídil novou pracovní židli a možná se zamyslím i nad tím počítačovým stolkem, kdy si podkládám noťas krabicí od bot. Betlém je od pana Šifaldy z Rychnova nad Kněžnou, koupila jsem si ho před cca 20 lety..  a výjev doplňuji pohledem k oknu. Mimochodem, všechny kytky v bytě jsem osprchovala, pohrabala jim hlínu a přesadila do malých květináčků asi 15 sazeniček pokojové palmičky – pryšce. Celý rok se vysemeňuje a málokdo ještě pryšec ode mne nemá. Je to vděčná a krásná pokojovka.

Jeden exemplář ode mne dostala i sestřenice Věra z Chrudimi. Před svátky jsme ji navštívili, neboť jsem si chtěla udělat radost a zakoupit si od ní nějakou hezkou hučku pro sebe a jednu pro malou Emmu. Nikdy jsem pletené čepice nenosila, ale když jsem objevila ty její, nedokážu zůstat při jedné….

IMG_5525

A ještě bonus přikládám vánoční zátiší z kuchyňského stolu…

IMG_20181225_214258[1]

Čepice od sestřenice Věrky jsou z ručně předené vlny a vůbec se nedivte, že jsem propadla jejich kouzlu. Loňské jsou ty dvě vlevo nahoře. Letos jsem si koupila tu vedle nich, ale barvy právě u téhle hučky jsou na fotce zkreslené, hlavně ta barva dole je jemně meruňková a od toho se odvíjí i ostatní odstíny, jsou teplejší… pak červený set hučka a šála a Emmě jsem vybrala tu modrou čapku ve stylu mé červené. Musím přiznat, že tu červenou nosím stále, i když je nyní relativně teplo. Ale nedá se.  Strašně mi sluší!!! Mrkněte se na Fler – Siska111 ještě všechno nevyprodala a má tam i tolik oblíbené lněné pánské košile a objevila jsem i bílé lněné šaty, které si plánuju pořídit na léto. Ale asi v jiné barvě než bílé, jsem trochu čuník.

A když nic, tak se rozhodně pokocháte jejími poetickými názvy pletených i šitých výrobků. Ty moje loňské se jmenují BRNČÁLOVÉ PLESO a PŘEDENÁ JAKO OD KOTĚTE.

IMG_5522

A ještě na něco se chystám.. Dostala jsem loni nebo už předloni od dcery takovej malej milej šešítek a uplatnění jsem pro něj našla až teď. Když jsem si přečetla dvakrát po sobě knihu Michala Cihláře Jedna věta – projekt RR (Revolver Revue). Každý den po celý rok jedna věta. Jsem nadšena a jdu do toho taky. Budu psát do sešitku s prasátkem a vždy za měsíc to zde zveřejním. Nejlepší je ale soudím, číst celej rok v jednom tahu…

IMG_5523

A co dál??? Svátky jsme prožili v klidu domova, ještě nejsem na ty nohy docela fit, hlavně ostruha trápí a ten tvrdej došlap jí určitě neprospívá. Jen jednou jsme si udělali vejlet, do Litomyšle, do regionálního muzea na výstavu ilustrátorky dětských knih  - Marie Kvěchová-Fišerová známá i neznámá. Dívala jsem se na ni do této doby s despektem, ale výstava mě hodně zaujala. Hlavně proto, že nebyla jen o ilustracích, ale dostalo se i na fotky z jejího života a další zajímavosti. V muzeu jsme shlédli další výstavu - Vznik Československa očima Quida Šimka (litomyšlské události od května 1918 do uzavření míru s Rakouskem v září 1919, jak je zachytil litomyšlský kupec, kronikář a malíř Quido Šimek). Překvapivé, humorné a nejen pro občana Litomyšle fascinující dílo malíře amatéra… ). Mám fotky, pár jich později zveřejním, ještě jsem je neupravila.

A nakonec jsem si nechala dva výjímečné filmy, které jsme shlédli v teple domova, ale žádná řachanda to nebyla, to vůbec ne. Skoro jsme přestali chodit (tedy jezdit) do kina, protože si tak nějak nedokážeme vybrat z nabídky kin. A to jsme se letos nechytili ani v našem oblíbeném Biu Central v Hradci. Buď nebyl čas anebo když byl, nehráli nic pro nás. Jsme vybíraví a tak jsme zůstali raději doma.

Vybrali jsme si osvědčeného režiséra (scénáristu) Turka Nuri Bilge Ceylana. Před lety jsme v Praze shlédli jeho velmi dlouhý film Zimní spánek.  Zvolili jsme film Tenkrát v Anatolii. Podivný svérázný film, někdo by ho zkraje odsoudil jako jednotvárný a nudný, ale mně držel celou dobu ve velkém napětí. Režisér nedal nic zadarmo a celou dobu jsem měla pocit, že se vše skutečně odvíjí před mýma očima, že to není film. Neuvěřitelně přirozené výkony. Musíme si ho za čas pustit znovu, abychom si všimli všech detailů, protože něco nám určitě ušlo. Každá věta, každá minuta, každý obraz byl důležitý, něco sděloval přímo anebo měl smysl ve vztahu k pozdějším událostem.

Včera večer jsme si pustili ještě větší pecku. Nemohu ten film dostat z hlavy a jsem ráda, že ve mně nezanechal trvalý pocit marnosti a zmaru. A bezútěšného smutku. Něco takového se moc často netočí. Že byl film černobílý jsem si uvědomila až dnes. Film Turínský kůň maďarského režiséra a scénárisy Bély Tarra.

Příběh několika dní odehrávající se v jednom prostoru, jedné, té nejchudší, chatrči, se dvěma nemluvnými bezvýraznými lidmi – otcem a dcerou, a jedním koněm. Na samotě, v pustě, se začíná zvedat vítr a série fatálních událostí začíná a spěje nevzrušeně k neodvratnému zmaru… Film postupuje a divák je čím dále tím více zdeptaný a psychicky umrtvený… není naděje, že bude líp…

Včera jsme zajeli do Hranic na letiště pro baterii ozvučující plašič na myši v hangáru. Nic zvláštního se cestou tam ani zpět nestalo.

Nevím… nezapomněla jsem na nic?, když tak se zeptejte. Ke štědrovečerní večeři jsme měli klasický bramborový salát s majolkou a obalované filety z lososa. Též rybí polévku.

  10 Responses to “Sváteční dny”

  1. Joj,ten pokoj s klenbou moc zavidim,to jsem si vzdycky pral.

    Ja si nechal na svatky knizku o Suzanne Renaud a dobre jsem udelal.
    Uplne na mne ten duchovni klid a hloubka(ale i tiha) jejiho zivota v Petrkove dychla (i jsem si nasel clanek o vasi navsteve tam,tak diky za dalsi tip na vylet)

    A taky jse stihnul Muchovu Slovanskou epopej v Brne.
    https://mucha.brno.cz
    Videlas?
    Skoda,ze to nebylo komplet.
    By se meli parazaci stydet,ze porad nejsou schopni to nekam dustojne umistit,jak si Mucha pral.
    Hlavne,ze si to vydupali odvest z Krumlova,aby to meli smotane v depozitari,nebo pujcovali do ciziny.
    No,nechci se rozcilovat,ale kdyz uz neco takoveho mame,tak mi proste hlava nebere,ze to neni k videni vsechno a nastalo a na miste,ktere si to zaslouzi.

    Tak hezkeho Silvestra i vsechny dalsi dny v po nem.

    • Saule, ano, je to takový jako vznešený pocit, pobývat v klenuté místnosti, i když ve chlévě :) a ten retro nábytek mu sluší. A nyní je to ještě umocněno vymalováním, vygruntováním a novým kobercem. Je to takový vánoční dárek, který těší.
      Tak tu knihu o Suzanne Renaud jsem asi nečetla, i když v té době jsem přečetla o Reynkovi co se dalo… já teď stále po kouskách čtu knihu o Magorovi od Švehly. Koupila jsem si ji loni k vánocům a začala ji číst teprve nedávno. Není to moc sváteční čtení… Asi se do Petrkova zase podívám, vzbudil jsi ve mně chuť tak učinit… ale až se dostanu do kondice, zatím nohy nic moc…
      Muchovu epopej znám jen z obrázků, ani jsem nevěděla, že je k vidění část v Brně. Souhlasím s tebou, že v MK měla zůstat a když ne, tak by měla viset nastálo jinde a nekočovat. Teď jsem procházela knihu o Gustavu Poršovi, malíři ze Skutče, někde jsem o ní psala http://rozvedena.blokuje.cz/img/porsova%20vila.jpg stále není prodaná a pozemek už je rozdělen a na části se staví nový barák. Ostuda města.
      V knize stojí že tento skutečský malíř s Muchou kamarádil, Mucha měl ženu z Chrudimi.
      Saule,děkuji, přeju ti každý den v novém roce inspirující a ať ti slouží zdraví na tvoje výlety za přírodou a kulturou!

  2. Neobjevil se mi koment,ale asi jen skocil do spamu kvuli odkazu.

  3. Pěkný celý nový rok, Zuzi!

    Ty čepice jsou určitě krásně měkké, chápu tvou náklonnost k nim!
    Ten betlém je taky zajímavej a došlo mi při pohledu na něj, že můžu k našemu betlému – od paní Fischerové-Kvěchové – přidělat pozadí! Velký karton s oblohou nebo s palmami, hurá! To bude vypadat líp než jen ta chýše bez pozadí. Díky.

    Na takové filmy, co jste viděli, mi připadá, že mám málokdy sílu se podívat. Takže nic moc extra kvalitního nesleduju. Obdivuju taky, že jste vymalovali včetně stěhování nábytku!

    • Ahoj Liško, děkuji za přání a posílám velký novoroční ranní pozdrav! Ať je každý tvůj den nového roku jedinečný a radostný!!
      Ano, betlém F-K jsme na výstavě také viděli, nepoznala jsem ho u tebe na blogu, je to tím, že jsem ho trochu na výstavě zazdila … pozadí ho vylepší, navíc se angažuješ jako zdatná malířka…
      Jo, nebyly to veselé filmy, spíš depresivní, ale jsou nezapomenutelné. Včera jsem to vylepšila a před půlnocí jsem se dívala na úplně jinou sortu: Nedotknutelní na čt2. To vylepší náladu!!

  4. Blahopřeju k renovaci hnízdečka :-) Mě malování celého bytu čeká letos v březnu (objednala jsem si malíře) Taky se těším na to jak to tu u mě prokoukne. Čepice jsou krásný. Mám (zatím) jen jednoho kulicha růžovýho s šedobílýma sněhovýma vločkama a ve vnitř je podšitý slabým mikroplyšem, neprofoukne. Oblíbila jsem si ho. Zvlášt na kolo je to moc fajn.

    Notýsek a jedna věta na každý den, to je tedy výzva ! Jsem zvědavá :-)

    • Barčo, my malujeme každý rok jednu místnost před vánoci, je to takový maraton… Letos se chystám obměnit záclony a závěsy v celém bytě. Růžovej kulich musí být krásnej, já jdu teď do červené!
      Jedna věta… nebude to snadné, ale člověka to někam posune, říká Michal Cihlář, jehož jedna věta mě inspirovala.. :)

  5. Ahoj Zuzi,
    zdá se mi, že jsem Tě pár dlouhých měsíců nebo let nepotkala. Až zas teď, díky Lišce.
    Od té doby co bydlíme na vsi, nějak nestíhám a všechno flákám.
    Srdečný pozdrav od Kaš.!!!

    • Ahoj Kaš nebo Kasch a Zuzko, posílám Vám pozdrav do Okoře od Zuzi. Je mi líto časů a společenství lidí, s nimiž jsme tvořili na bloguje.cz jednu docela velkou pospolitost. Myslím, že jsem se setkala tehdy jen s Vámi, nebo jste mi utkvěly v mysli jen vy?? Ne, myslím si, že je to tak. Říkala jsem si, že zánik toho serveru nic na tom virtuálním kamarádství nezmění, ale bylo to jinak… Celé se to rozpadlo, a zůstaly jen chabé ostrůvky několika blogerů… Ach jo… Kaš, já to taky tady flákám, žila jsem tím tehdy, drželo mě to nad vodou, teď naštěstí mám spojence miláčka, který se mnou tu káru táhne dál a pomáhá mi. Však to znáš taky… ahoj!!! zuzi

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>