a dalšími produkty a kolem dokola.
Existuje několik důvodů, proč jsem se v určitém smyslu stáhla do pozadí a mám o mnoho více intimních zážitků než těch velkolepých, které jsem dříve zažívala na vzdálených místech. Už jsem se o tom zmínila, jdu spíš do detailu a vůbec mi nevadí výpravy za známým cílem. Mluvím hlavně o přírodě. Vždy jsem ráda pozorovala změny na staré známé trase a teď k tomu začínám tíhnout ještě více. Ale tak trochu je to z nouze ctnost. Uvědomuji si to a potřebuji se zase vrátit do starých kolejí a vyrazit za pořádným dobrodružstvím. Ale zatím to nevychází, a tak jsem v jistém klidu ve svém prostoru. Nenudím se, jen mi je někdy líto, že ten zadek z toho svýho placu nezvednu a neexpanduji do pořádnýho světa. Aspoň na nějaký koncert nebo do kina nebo někam jinam. Daleko. Tak to potřebuji. Jako prase drbání. No, ale jak říkám, jsou jisté překážky atd… A tak mi musí stačit třeba cesta za vejci, kterou dnes zmíním.
Pro vejce jsme dříve jezdili do Lučic a v posledním roce jsme je vozili z Hranic. Nejezdilo se tam kvůli vejcím, vejce byla přidaná hodnota. Ale Hranice jsou už také pasé, tak jsme hledali zdroj v blízkém okolí. Nabídky jsou tu i onde a nás zaujala ta z Morašic. Ejhle!! příležitost s nadstavbou. Morašice jsou hned u Litomyšle a našeho oblíbeného Růžového paloučku, měli jsme tam mimochodem naše první rande! Letos to bude už 10 let. Tak to bereme. Budou vejce i kultůra! Aspoň jednou za měsíc!! Zavolala jsem na uvedený telefon a dostala číslo domu, které jsme vložili do navigace.
Hurá, už jedem a užíváme si staré známé trasy a těšíme se na palouček a na vejce. Jsme na místě. Poslední dům na silnici do Vidlaté Seče. Vystupujeme z auta s platy a skořápkami a branka u domu je pootevřená, tak zvoníme a jdeme rovnou dál. Jsme u domu a už vychází pán, zdravíme se a že jsme si přijeli pro ty vejce. Pán je viditelně zmaten, neví o ničem a jde se zeptat domů ženy. Přichází a směje se. Napadlo ho, že jsme v jiných Morašicích a také vzpomíná, že to není poprvé, co k tomu omylu došlo. Aha! Tak nový pokus. Objevujeme Morašice poblíž Chrudimi. Tak to zkusíme tam.
Na druhý pokus jsme se konečně strefili a po telefonickém upřesnění kde a jak a co si od sympatické mladé paní se zlomenou rukou a koněm na zahradě odvážíme to nadělení.
Prožili jsme docela milé odpoledne. Projeli jsme se, poznali dvoje Morašice a vesele poklábosili s milými lidmi. Co si více v tom mým současným módu přát??? Příště cesta za brambory a neuvěřitelná jízda pro červenou cibuli s náhodným setkáním s vysockým sochařem po cca 15 letech?!
