Říj 102013
 

Jak je komu libo

 

 

Dnes jsem narazila v práci shodou okolností na obě možnosti.  Při každodenní kontrole vrácených Brávíček od dětí jsem narazila na text popisující na příkladu korejského rapera PSY co všechno je potřeba udělat, aby se člověk stal slavným.  A stát se hvězdou není tak těžké, jak by se mohlo zdát, stačí dodržet několik pravidel.

Vzdělávacích knih, radících nám, jak na TO, abychom byli šťastní, slavní, spokojení, zdraví a bohatí, vychází stále více a poznatků z této oblasti nikdy není dost; každý osvícený to s námi myslí dobře a chce se s námi nezištně podělit. Nechce si své poznatky nechat pro sebe.  A vylepšovat je stále co, znáte to.  Tomu nikdy není konec.  Nabídka návodů je široká, jen se z toho člověk nesmí zbláznit. A kdo má méně času na čtení nebo čte pomalu, ten si musí vystačit s  instantní texty v nějakém dobře vyprofilovaném live stylovém magazínu. Na jeden takový, pro mne zbrusu nový, jsem nedávno narazila u doktora. Jmenuje se Bel Mondo.  Ne doktor.  Ale tam bylo to poučení  „Jak se stát hvězdou“ podáno velmi elegantně a jaksi až v druhém plánu.

artworks-000046244350-z35m1x-original

Oproti tomu v Brávíčku se s tím moc nemazali a osobností program růstu hvězdy lapidárně shrnuli do šesti pravidel:

  1. Buď happy
  2. Měj svůj styl
  3. Dělej si ze sebe srandu
  4. Spřátel se s ostatními hvězdami
  5. Střež si svá tajemství
  6. Obklop se profíky

Shodou okolností jsem o polední přestávce popadla ve vyřazených knihách v bedně na chodbě román spisovatelky Javořické V samotách. Chvíli jsem jen tak četla a najednou jsem se začetla a pocítila, v jak jiném světě jsem se ocitla…

Horník ze Samot, to byl člověk, známý po celém okolí svou dobrotou, a Horníková při něm jen kvetla.

Vůbec v Samotách se žilo – jak lidé říkali – jako v nebi! Žádný nevěděl, kdo vlastně udělal lépe. Zdali Nácik Horníků, když se přiženil na Samoty nebo Anda Schrabalova, že si ho vzala.

Jakživo, celého roku tam nebylo slyšet zlého slova, zaklení nebo křiku a práce jim šla, jako by jim opravdu zvlášť Pán Bůj požehnával.

Horníková pracovala vždy s radostí, pečovala o děti i drůbež a Horník, když oral nebo rozsíval, i on zrovna s úsměvem ta pole hladil a přímo jim žehnal.

Páté léto už byl s prací kdovíjak napřed před ostatními a přece nebyl žádný bezhlavý chvat ani bláznivé štvaní,

Zvolna a tiše se všichni přičiňovali.

Já vím, je to stejně jako předchozích „šest pravidel“ idealizované, ale jak hezky se to představuje. Už jednou jsem se vyznala z přízně k vesnickým románům Pittnerové a Javořické. Byla doba, kdy jsem nic jiného nečetla a mnozí se té mé úchylce smáli. Za velmi krásný považuji také román Věrnost od Pecháčkové. Snad abych si ho ještě jednou přečetla, jestli na mne bude působit tak, jak před lety. Už tolik nečtu, skoro celý den pracuji u kompu a večer už mám oči unavené. A raději jdu na výlet. Ale rozhodla jsem se spontánně, že se budu více věnovat knihám pro děti. Velká písmena a ilustrace, to mi svědčí.  A v nakladatelství Baobab a Meander vycházejí opravdové skvosty. Přidám-li k tomu ještě Dahla, Colfera a jiné vybrané autory, nebudu o nic ochuzena. V oddělení dospělých je ale onačejší atmosféra.  Trochu dusno, páč tam frčí softerotická trilogie v odstínech šedi. …

 

 

 

 

 Posted by at 18.06

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz