do Chrasti jinak
Nevadí mi chodit po stejných cestách. Protože nikdy nejsou stejné, kochám se i podesáté. Ale změna trasy, i drobná, dodá bezpečně nový vítr do plachet a oživí tu zdánlivou jednotvárnost pochodu, který kolikrát jdu jen ze sportu.
Většinou si na trase něco tvůrčího vymyslím. Něco hledám, třeba kytky, počítám prameny nebo za pochodu cvičím. No, jde to, ale nesmí mě nikdo vidět, protože je to poněkud směšné. Mávám rukama, dělám grimasy.
Ještě jsem se nepochlubila, že i na tom hodinovém lesním úseku ze Skutíčka do Vrbaťáku mám své soukromé znamení. Kdysi zde visela na červeném špendlíku jakási už nečitelná číselná informace. Papír jsem jednou strhla a nepatrný špendlík tam ponechala. No a kdykoli jsem touto cestou od podzimu loňského roku šla, hledala jsem ho. Nebylo to snadné, skoro jako hledat jehlu v kupce sena, a také jsem špendlík už několikrát oželela, abych ho příště zase nalezla. Byla to pro mne taková hra, někde mám fotku. Špendlíku i poznávacího znamení – polehlé mladé borovičky. Ale ta je vidět v pozadí. Když spěchám nebo jsem nepozorná, obojí lehce minu. Ale špendlík tam stále je, jak se přesvědčím zase někdy příště! Tak mi ho tam prosím nechte až půjdete kolem něho. A tohle sdělení je hodně intimní, velmi osobní. I když poněkud směšné… si uvědomuji.
orovice se špendlíkem a vpravo – polehlý výhon borovice 
Červený špendlík 
Další znamení – vlevo mírně ladně prohnutý kmen borovice, vpravo osamělá borovice, ta dvojka je vidět na všech třech fotkách
Jo, ale touhle cestou s červeným špendlíkem jsem tentokrát nešla. Dala jsem se cestou změny a ve vhodném místě jsem přešla louku a do Vrbaťáku jsem se vydala spodem, podél vodního toku Žejbro. Chvíli lesem, chvíli loukou a pak jsem zaváhala a potok přešla. Mohla jsem pokračovat dále lesem, ale cesta mě navedla přes lávku do vsi. Nevadí, mám zase něco schovanýho na příště a navíc se se mnou dal do řeči domorodec a vysvětlil mi záhadu neexistujícího objektu – na mapě jsem ho označila modrým kruhem. Byl tam prý kdysi za totáče pionýrský tábor s boudou.
Meandry Žejbra 
Promenádní cesta od bývalého pionýráku k Vrbaťáku
Jdu krajem lesa, Žejbro v pozadí
Bonus výletu – houpačka u lesa 
s lavičkou 
nenasedám…
Velkorysý rodinný rekreační areál, líbil by se mi… zde jsem mohla pokračovat lesem, ale zamířila jsem přes řeku do vesnice
Přes Žejbro do Vrbaťáku
Do Chrasti jsem došla tradičně. Abych stihla autobus domů vzala jsem to místo podél Žejbra po silnici do Skaly a Chacholic a poté po pěšinách kolem Horeckého rybníka přes alej Velká Lipka a zámeckou zahradu na chrastecké náměstí. Tentokrát bez kávičky u zámeckého okénka. Krásný den!
Ze Skaly do Chacholic lesem 
Malebný obrázek
Fotím na výšku i na šířku, co je lepší??
Horecký rybník, největší na Chrudimsku 
Netuším co to je za mohutné lupení, vedle kvete skromně orsej jarní. Počkám až to vykvete, pak vám to povím. Snad nezmeškám :))
Včera byl také krásný slunečný, i když větrný, den. Toulala jsem se na Křížovém vrchu a poznávala skrytá místa. Abych potěšila, dodám alespoň včerejší selfíčko. Mám jich víc, ale tohle je nejhezčí!!
