Dub 232013
 

dva v jednomDva výlety v jednom textu, nelekejte se, není to nic instantního!

O víkendu se nás sešla doma čtveřice. K Zorce, Emmě a mně se v pátek připojil Miloš a sobotu jsme vyrazili společně do Slatiňan na Kočičí hrádek. Takový rodinný výlet…  ale co se z něho nakonec vyklubalo!  Na slatiňanský hrad by mě nikdo nedostal ani heverem, pamatuju si dodnes tu strašlivou nudu hippologické expozice. Jediné zpestření těch koňských rodokmenů tvořil vycpaný kůň. Ale ani to není nic co by člověka potěšilo. Ta koňská expozice mi zámek ve Slatiňanech zprotivila navěky. Ale přesto jsem cítila povinnost společnosti nabídnout repetici této nezapomenutelné události. Všichni se toho nečekaně chytli a tak jsme vyrazili na prohlídku.

IMG_1178

Na nádvoří jsem se vyfotila s bičíkem, v pozadí skvostná kašna s loveckými motivy

Neuvěřitelné se stalo skutečností! Budeme prováděni první patrem a technickým zázemím zámku a seznámíme se s životem šlechtického rodu Auerspergů.  Hurá, žádní kopytníci!!! Jako bonus navštívíme zámeckou oratoř a půjdeme tam dlouhou krytou lávkou přímo ze zámku! Po tom jsem velmi dlouho tajně toužila! A vůbec poprvé bude dnes otevřeno malé dětské hospodářství v zámecké zahradě, které se nějakým zázrakem zachovalo a nebylo strženo…

Skvělá prohlídka začala v přijímacím pokoji. Hrabata z Auerspegu sídlila a působila převážně v Rakousku a Kraňsku a do českých dějin se nijak nezapsala. Auerspergové patřili k nejvýznamnějším a nejzámožnějším šlechtickým rodinám habsburské monarchie. Jejich majetky se nacházely na území dnešní České republiky, Rakouska, Itálie, Německa, Polska, Maďarska, Slovinska a Chorvatska. Patřili a dodnes patří k nejrozvětvenějším šlechtickým rodům.

IMG_1206

František Josef kníže z Auerspergu (1856–1938) – proslul jako vynikající hospodář a milovník dostihových koní. Ve Slatiňanech nechal vybudovat hřebčín a stáje, patřící k nejmodernějším v Rakousko-Uhersku. Nechal upravit a zmodernizovat i zámek, často využívaný k rodinným pobytům. Při jednom z nich, v roce 1938, zemřel.

IMG_1207

Z přijímacího salonu vedly dveře doprava do dámských pokojů (bílý nábytek) a doleva do pánských pokojů.  Zaujaly mne v pánské sekci dva skvostné skleněné lustry (jeden z nich výše na fotce) a tmavý pánský pokoj-pracovna v „kulaté věži“.  Mohla bych toho napsat daleko více, ale nejlepší je se tam vypravit. Velmi milá zámecká expozice. A vzdělaný příjemný průvodce.

IMG_1208

Pánská pracovna

IMG_1213

Zámecká knihovna v pánské části se dvěma tajnými dveřmi.

IMG_1196

Ložnice v dámské části, kde spolu František (ten z fotky) a jeho žena skutečně společně spávali (nebylo to tehdy zvykem) a pro oba to také byla postel „smrtelná“. Jak se dalo i odvodit ze soukromých fotek v zámecké oratoři.

Oratoř (z lat. orare, „modlit se“ a oratorium, modlitebna) znamená v češtině vyvýšené a oddělené místo k modlitbě v kostele, obvykle se zvláštním vchodem. V pozdní gotice a v renesanci byly oratoře otevřené, jako například Královská oratoř v katedrále svatého Víta v Praze. V barokní době se často stavěly uzavřené a zasklené dřevěné oratoře na stěně kostela v blízkosti hlavního oltáře, určené buď pro šlechtu nebo pro soukromou pobožnost řeholníků a řeholnic. Pokud je chrám v blízkosti zámku, bývá oratoř přístupná přímo z něho. zdroj wikipedie)

IMG_1220

Dlouhá lávka ze zámku k oratoři. Oratoř je krytá, zasklená. Neuvěřitelně intimní prostor jako stvořený k osobní meditaci, jakoby ho někdo opustil včera. Na stěnách velmi soukromé fotografie a rozličné vzpomínky a připomínky. Cítím se tu jako vetřelec. Je dobře, že se sem běžně nechodí, jen jednou za rok, když mají památky svátek.

IMG_1224

V oratoři

IMG_1273

Krytá lávka vedoucí ze zámku do oratoře

IMG_1272

Hraběcí oratoř zvenku, nalepená na kostel sv. Martina;  ještě několik fotografií ze zámeckého parku a nefunkční komín.

IMG_1264 IMG_1240

IMG_1253

Je zima a místo na Kočičí hrádek vyrážíme pěšky přes park do zájezdní restaurace MONACO.

IMG_1246

A máme štěstí! Kulatý stůl ve věži je volný. Pásla jsem po tom sedět u něho už dlouho, ale podvakrát se nám to nepodařilo. A tak nespěcháme a užíváme si. Došlo i na zmrzlinový pohár. Já jsem si dala k obědu banální smažený sýr a hranolky. Jaký rozdíl! Po návratu z výletu jsem vařila rizoto se šafránem a parmezánem podle Pauluse. A pro velký úspěch v neděli opakovala.

Více fotek bude zítra na rajčeti a také dorazím tu neděli. Musím jít už spát. Dobrou noc

 

 

 

 

 

 Posted by at 20.19

  3 Responses to “Sobota na zámku a v neděli výstup Jižní stěnou”

  1. Příjemná procházka zámkem, zdravím

  2. […] oratoří v kostele.Výjimečný zážitek projít spojovací chodbou až do oratoře se nám letos naskytl poprvé. Nezapomenutelné, včetně návštěvy tak ryze soukromého prostoru, jakým zachovalý interiér […]

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz