Rotunda [51.] – Jurkovičovy hřbitovy v západní Haliči

Dub 152019

4. den / 28. 4. 2018

Záznam z cestovního deníčku 4. dne:

Přijeli jsme po slušné asfaltce. Zaparkovali jsme v blízkosti tábořiště a byli jsme připraveni na výstup lesem s převýšením 240 m. Nebylo to příliš prudké, dalo se to zvládnout. Konečný úsek výstupu byl po vrstevnici, kochali jsme se opraveným hřbitovem. Všechny kameny byly znovu sestaveny. Zídka kolem hřbitova byla osázena vřesem. Všechno bylo v perfektním stavu, součástí areálu bylo improvizované posezení s ohništěm. Zřejmě sloužilo restaurátorům. Poskládání kamenů na sucho bylo dokonalé. Jsme nadšeni. Hřbitov je izolován od civilizace, je to působivé místo k rozjímání. Celá stavba působí monumentálním dojmem. Byli jsme tam sami v probouzející se přírodě v povznesené náladě. Přinesli jsme si domů kámen z cesty k Rotundě – zřejmě pískovec. Domníváme se že je identický s kameny použitými na kamenických součástech Rotundy.

A nyní postupně a podrobněji:

Nasedáme do auta a po cca 10 km jsme z obce Uście Gorlickie dorazili na úpatí karpatského vrcholu Rotunda.

Parkujeme u mládežnického tábořiště, které se stalo i příležitostnou základnou pro účastníky dlouholetých renovačních prací na hřbitově Rotunda. Hřbitov byl vzhledem ke své obtížné přístupnosti, nejen pro těžkou techniku, ale paradoxně i pro pěší (turistická stezka vyznačena až v devadesátých letech), postupně renovován v letech 2002-podzim 2017.

V počátcích se jednalo “pouze” o čištění zarostlého prostoru, od roku 2002 začalo sdružení připravovat plány na obnovu monumentálních věží a hrobů, v roce 2005 začaly vlastní práce za pomoci dobrovolnických táborů, v roce 2007 poskytla finanční pomoc i Česká republika..

Čeká nás výstup, ale pohyb šlechtí (nejen práce!) a jsme hlavně zvědavi, co nás tam nahoře čeká. Matúš Dulla v roce 1995 nalézá hřbitov v neudržovaném stavu s torzy polorozpadlých věží a poškozenými náhrobními kříži.

Cesta bukovým karpatským lesem k vrcholu Rotundy

Oblast Rotundy byla místem urputných bojů. V zimních měsících v roce 1915, po kapitulaci pevnosti Przemyśl (pevnost se ruské armádě dobýt nepodařilo, ovšem posádka čítající 110 tisíc mužů se byla nucena 22. března 1915 vzdát z důvodu nedostatku zásob), ruská armáda přesunula část svých jednotek na frontu v Karpatech. Jejich následná ofenzíva a převaha způsobily, že vojáci rakousko-uherské armády se bez boje Rotundy vzdali a Rusové se zde opevnili. Pokus o její znovudobytí 27. až 28. března 1915 tyrolským plukem, v hlubokém, 1,5-metrovém sněhu, byl neúspěšný. Teprve po vítězné květnové bitvě u Gorlice, v níž německá a rakousko-uherská armáda prolomila frontu s Ruskem, se situace změnila.

Rotunda na podzim 1915 – prozatímní hroby (zdroj http://www.sekowa.info/index.php?go=17&id1=34&ido=198)

Rotunda na podzim roku 1917 (zdroj http://www.sekowa.info/index.php?go=17&id1=34&ido=198)

Rotunda 51 na jaře roku 2018. V době bojů a stavby hřbitova byl vrchol Rotundy holý a byly z něho vidět okolní hřbitovy. Lesů bylo podstatně méně.

Jsme ohromeni, neschopni si sdělit dojmy. Za okrouhlou kamennou zídkou se tyčí pětice monumentálních dřevěných jehlanů korunovaných vysokými kříži s půlkruhovou stříškou a okolo nich hroby a kříže se jmény padlých. Jsme zde sami – v tichu lesního hřbitova, uprostřed planiny na vrcholu kopce. Teď už už chápeme, proč je právě Rotunda, ze všech 365 vojenských hřbitovů v deseti okrech západní Haliče, pro mnohé obdivovatele krásy hřbitovem nejpůsobivějším a nejvelkolepějším.

Půdorys hřbitova a historická fotografie převzata z knihy Matúše Dully

Hřbitov kruhového půdorysu (inspirace vrcholem hory) má rozlohu 158 m². Uzavřen je kruhovým valem z lomového kamene, podél něhož je v jedné řadě 20 individuálních a 3 masové hroby. Čtvrtý samostatný hrob je umístěn naproti vchodu hřbitova. Dominantou celku je 5 dřevěných věží. Přesně v ose hřbitova se hrdě tyčí do výše ta nejvyšší – má 16 metrů. Čtyři věže ji obklopující jsou o 4 metry nižší, dvanáctimetrové.

Štíhlé věže ve tvaru jehlanu na kamenném základě, připomínající volně dřevěné lemkovské kostelíky, jsou pokryty šindelem a dekorativně rozčleněny třemi stříškami. Jejich směřování do nebe ještě prodlužují vysoké dřevěné kříže speciálního tvaru na každé z nich. Jsou kryty půlkulatou plechovou stříškou, dole ozdobně ohnuty vně. Motivy křížů na Jurkovičových hřbitovech se někdy opakují s malými odchylkami, ale toto jednoduché řešení jsem dosud neviděla.

Na kamenné základně střední věže jsou umístěny 3 kamenné desky s německy psaným poselstvím a před ním stojí náhrobní kříž jediného hrobu, který nemá své místo u kruhového valu. Je umístěn přímo proti vchodu na hřbitov a místo svého posledního odpočinku zde nalezl lajtnant (poručík) Karl Rajner.

Často si říkám.. kde jsi to už viděla, co ti to připomíná? Hledám v paměti a fotkách abych neblafovala a nacházím! Obdobná deska včetně symbolů v horní části – maltézského kříže a kryptotrojúhelníků je použita v Gładyszówě [55.] a autorem poselství je Hans Hauptmann, stejně jako na Wirchne [61.]

„Klagt nicht daß unser Grab der Sturm umheult
Auf dieser einsam menschenfern Höhe,
Hier sind dem Ruf der Ewigkeit wir näher,
Und früher wirft allmorgendlich die Sonne
Ihr Purpurbahrtuch leuchtend über uns.”

Máme k dispozici německý originál a polský a slovenský překlad. Nejvolnější je polská verze, líbí se mi slovenská Matúše Dully. My jsme vycházeli z německého originálu:

“Nie płaczcie, że leżymy tak z dala od ludzi,

A burze już nam nieraz we znaki się dały
Wszak słońce co dzień rano tu nas wcześniej budzi
I wcześniej okrywa purpurą swej chwały.”

“Nežalujte, že vokol nášho hrobu kvílí búrka

na tejto pustej, človeku vzdialenej výšině,

tu sme bližšie volaniu večnosti

a skor tu rozprestiera každým dňom slnko

svoj purpurový závoj nad nami.”

“Nežalujte, že nad našimi hroby vyjí bouře

na této osamělé hoře daleko od lidí.

Zde jsme blíže volání věčnosti

a každé ráno nás slunce dříve ozáří

svým nachovým příkrovem.”

Sloveso klagen se překládá jako nestěžujte si, volně neplačte, my jsme zvolili slovo nežalujte. Jeho význam, se mi zdá, nejvíc vystihuje ducha poselství. Muž prostě nežaluje! Slovenský překlad “kvílí” je o fous lepší než ten náš “vyjí”, ale nechala jsem to tak… Dalším říškem je slovo Purpurbahrtuch – Bahrtuch je německý výraz pro příkrov, pohřební tkaninu kryjící rakev. Matúš Dulla překládá básnicky jako závoj, my se držíme tvrdě německého originálu.

To je linie!! Stejně jako mne fascinovaly věže, fascinuje mne i kamenný val, jehož základ tvoří hlína. Lomový kámen je nasucho kónicky vyskládán do výšky cca 1,5 m a neobvykle proložen nepravidelnými kamennými plotnami, který plot činí unikátním. Na jeho plochém vrcholku jsou vysazeny keříky vřesu.

Jsem šťastná, že hřbitov nacházíme v perfektním stavu. Je to nezapomenutelný zážitek!

Robustní, brutální kamenná brána se šindelovou stříškou a jednoduchou dřevěnou brankou, naproti kříž a centrální věž

Jednoduché posezení poblíž brány, které nejspíš sloužilo novým budovatelům hřbitova. Budiž jim vzdána čest, stejně jako architektu Dušanu Jurkovičovi a všem donátorům, kteří se na tomto znovuobnoveném uměleckém díle podíleli. Je to hrdé dílo, a stejně tak na nás působí – hrdě i posvátně – oběť vojáků zde ležících.

Nespěcháme. Posedíme, zavřeme oči a v teple slunečních paprsků společně jen tak jsme. Podobná příležitost k usebrání a společnému prožitku se naskytne málokdy. Přestože je sobota, je nám nedělně.

Dřevěné náhrobní kříže, latinské i patriarchální, jsou shodné s kříži na hřbitově Magura [58.]. Všechny nesou smaltované identifikační tabulky.

Na hřbitově je ve 20 individuálních a 4 masových hrobech pochováno 42 rakousko-uherských a 12 ruských vojáků. Tři masové hroby označují vyšší kříže, ve čtvrtém masovém hrobě leží dva rakousko-uherští vojáci a je skryt mezi individuálními hroby vpravo od vchodu.

Jméno a příslušnost je známa u 27 rakousko-uherských vojáků a 3 ruských. Neznámých je 15 r-u a 9 ruských.

Pochováni jsou zde i čeští vojáci z 36. pěšího pluku z Mladé Boleslavi a 25. pěšího pluku zeměbrany – okolí Kroměříže. S vojáky, spojenými s těmito konkrétními pluky, jsme se zatím setkali na hřbitově Smerekowiec [56.], Przysłup [59.], Gładyszów [55.] a Wirchne [61.].