Čvn 302012
 

Dobrý večer! Dnes mám narozeniny (a končí zároveň bloguje.cz)  a ráda bych vás v tomto slavnostním dni seznámila s pašijovou cestou v Římově, kterou jsme před týdnem se Zorkou a Emmou prošly, ne dokonale, ale přece. Tato křížová cesta  je jen jednou součástí poutního areálu v Římově, kam počítáme i loretu a jí přilehlý kostel sv. Ducha.

Nádherná mnohovrstevnatá krajina v okolí malé jihočeské obce Římov, ležící mezi Českými Budějovicemi a Českým Krumlovem, jakoby byla stvořena   k tomu stát se jevištěm posvátných jevů Nového Zákona. Během 17. A 18. století byla ve středu obce vystavena českokrumlovskými jezuity loretánská kaple s ambitem a kostelem sv. Ducha, v okolí pak kalvárie o 25 zastaveních, jedna z nejkrásnějších v Čechách.

Křížová cesta … jedním z hlavních rysů barokní architektury je její zapojení do krajiny, kterou barokní architekt a sochař chápe jako součást posvátného děje.  Tato sakralizace krajiny, tedy zdůraznění její posvátnosti , je viditelná zejména u poutních míst, souvisí s lidovou zbožností a u křížových cest se zástupnou  „dostupností svatých míst“  v místě.  Zbožný člověk starých dob nebyl tak „mobilní“ a neměl ani čas putovat do Jeruzaléma, musel tvrdě pracovat.  Proto uvítal křížovou cestu – výtvarně a pohádkově zpracovaný popis událostí, suplující tak podle starokřesťanské tradice známý příběh odehrávající se během cesty Ježíše Krista od soudního stolce Pilátova až na jeruzalémské popraviště – horu Kalvárii (Golgotu).

Klasická křížová cesta v přírodě bývá zbudována jako řada kaplí nebo božích muk a vede často do kopce (zbožný člověk se musí trochu namáhat!, trochu přiblížit Kristovu utrpení, ale jen tak, aby to bylo dobře zvládnutelné i pro starého člověka).  V nejvyšším bodě cesty je umístěn kříž jako 12. zastavení a zbývající dvě štace jsou poblíž.

Křížová cesta v kostele je nejčastěji ve formě obrazů nebo reliéfních plastik. Ve farních kostelech Římskokatolické církve je křížová cesta předepsána liturgickou normou.

Čtrnáct zastavení (štací) je seřazeno takto:

  1. zastavení – Pán Ježíš odsouzen k smrti
  2. zastavení – Pán Ježíš přijímá kříž
  3. zastavení – Pán Ježíš padá pod křížem poprvé
  4. zastavení – Pán Ježíš potkává svou Matku
  5. zastavení – Šimon Kyrenský pomáhá Pánu Ježíši nést kříž
  6. zastavení – Veronika podává Pánu Ježíši roušku
  7. zastavení – Pán Ježíš padá pod křížem podruhé
  8. zastavení – Pán Ježíš napomíná plačící ženy
  9. zastavení – Pán Ježíš padá pod křížem potřetí
  10. zastavení – Pán Ježíš zbaven roucha
  11. zastavení – Pán Ježíš přibit na kříž
  12. zastavení – Pán Ježíš umírá na kříži
  13. zastavení – Tělo Pána Ježíše sňato z kříže
  14. zastavení – Tělo Pána Ježíše uloženo do hrobu

Na Velký pátek (a v jiné dny příležitostně) se na křížové cestě konají pobožnosti – putuje se po jednotlivých zastaveních za modlitby, meditace nebo i zpěvu. Nic ale nebrání projít poutníkovi cestu samostatně a „užít si“ ten zážitek zcela jinak než ve společnosti přátel z víry. To i to má něco do sebe.

Jak jsem již řekla, římovská křížová cesta je svým počtem zastavená netypická a je proto vhodnější zvát jí „pašijovou“, tedy ještě lépe cestou k uctění pašijí, Kristova utrpení.

Poslední období Ježíšova života je v Římově zachyceno už od chvíle, kdy se Kristus loučil s Pannou Marií. (1. štace). Toto loučení v běžných křížových cestách nebývá, stejně jako další římovská zastávka – kaple Poslední večeře Páně (2. štace). Následuje 3. štace Stádní brána, kterou Ježíš prochází se svými učedníky do Getsemanské zahrady – samozřejmě pomyslně, zato naprosto věrně podle biblického popisu oněch událostí.

Římov 1. štace

Římov – 1. štace: Loučení Krista s Marií / oktagonální (osmiboká) kaple, na dohled severním směrem obdélníková kaple s Poslední večeří Páně (chybějící)

Římov – 2. štace: Poslední večeře Páně / Kristus s apoštoli za stolem byli umístěni pod oknem čelní strany kaple – směrem k cestě (lavička), dívalo se přes dveřní otvor / na dohled Stádní brána

Římov – 3. štace: Stádní brána / cesta se dále stáčí úvozem k další štaci

Římovská pašijová cesta je totiž v krajině nejen přesně rozvržena podle jeruzalémské topografie co se týče délky, vzájemných vzdáleností zastávek či jejich prostorového rozmístění; dokonce i směry jednotlivých kapliček vůči světovým stranám kopírují jeruzalémskou předlohu.

Římov – 4. štace: Zastavení U pusté vsi / na dohled „Smutná duše“ na pokraji lesa

Římov – 5. štace: Zastavení U smutné duše

U mnoha kapliček naleznete lavičky, je to příjemné a snažila jsem se je, pokud to šlo, nevynechat v záběru!! Povšimněte si později v galerii na rajčeti.

Římov – 6. štace: Zastavení na hoře Olivetské (v galerii na rajčeti naleznete mnoho krásných detailů, alespoň jeden..)

Kamenné sochy byly původně pravděpodobně barevné, i když sochy ležících apoštolů tomu nenasvědčují.., tak nevim…

Římov – 7. štace: Kaplička U Jidáše (zde jsme se poněkud zamotali, kaplička je vidět za potokem cestou k předchozí štaci, Olivetské hoře, to mate)

Nějaký hravý mystik nebo děcko nebo oba chvíli před námi (lupení nestačilo v tom vedru ani oschnout a také mech a tráva byly čerstvé!) zde u Jidáše vytvořili několik magických kruhů, zátiší, zákoutí a objektů. Že by tu byl před námi František Skála?? Vše jsem zaznamenala!

Římov – 8. štace: Malá kaple / JK svázaný a vyváděný ze zahrady / Do této doby jsme procházeli malebnou členitou krajinou bez lidských stavení. Zde poprvé jsme se dostali do kontaktu s lidským obydlím – nacházíme se na. a d lesem, kde se cesta stáčí a míjí okraj chatové oblasti. Na jejím začátku a konci (před odbočením) jsou štace osmá a devátá.

8. štace v prostoru

Římov – 9. štace: U chromého žida / Zde, na malém návrší se ocitáme na místě, kde vidíme do kraje a můžeme spatřit i několik kapliček křížové cesty; cesta nás vede dále doleva, sestupujeme na jihovýchod, k potoku, kde se poblíž bývalého zájezdního hostince nachází shluk 3 kaplí.

Římov – 9. štace: U chromého žida a jdeme dál… dolů směrem k potoku a silnici. Těsně před jejím přechodem je zastavení U cedronu 10., dále pak v těsném sledu – již za silnicí – kaple 11. a vodní brána 12.

Římov – 10. štace: U Cedronu, nově restaurovaná kaple s malovanou zadní stěnou a 3 chybějícími dřevěnými plastikami Krista vedeného přes řeku Cedron dvěma vojáky

Římov -11. štace: Kristus je haněn, tupen a kamenován / skromná kaple s nehlubokou nikou a freskou, navazuje blízká otevřená kaple Vodní brána

Římov -12. štace: Vodní brána / na vnější straně oblouku freska Kristus je svázaný veden do Jeruzaléma /podél řeky Malše směrem k jihu se dostáváme k 13. zastavení

Římov -13. štace: U Anáše / novodobá freska Kristus před Anášem / více detailů si budete moci podrobněji prohlédnout v galerii na rajčeti, zde jen základní pohledy / stezka podél malše nás po chvilce přivede do otevřeného krajinného prostoru k velké dvojdílné kapli

Míjíme Římov -14. štace: Dvojdílná kaple se dvěma arkádami U Anáše či U děvečky

Jdeme dál, krásné putování.., tam kde se dýmí nalezneme další zastavení, bohužel opět v novodobé civilizaci …  ani se nebudu zmiňovat, co nás tam „polekalo“.  Nebo naznačím… kašírovaní Šmoulové apod… V tom vedru odmítá již od 9. štace jít Emma po svých, a tak jsme pomalí a vedrem zmoření a už se těšíme do Římova na zmrzlinu, co se dá dělat…

 

Římov -15. štace: „Malý Pilát“ / stojí v místě, kde se tok Malše prudkým ohybem vrací do svého původního severního směru / výklenková kaples malovanou kulisou Pilátova domu a chybějícími plastikami Krista, žoldnéře a Piláta. Kristus je veden vojáky, aby ho Pilát poprvé vyslýchal. Zde jsme sešli z cesty a 16. štaci – U Herodesa – jsme minuli, tak fotku neuvidíte, vložím místo ní plánek, abyste se nespletli jako my.

Mapu je nutné zvětšit

Římov -17. štace: Velký Pilát / Kaple posledního rozsudku; největší kaple římovské kalvárie, bohužel má vzhledem ke své hmotě velmi málo prostoru k vyniknutí, je doslova sevřena z jedné strany domy a druhé zdí plotu. Těžko se i fotografuje. Ale i přesto ji můžeme a musíme 🙂 obdivovat…

Zeď s okrajem na klidné posezení obklopuje průčelí kaple, vlastně je to tak dobře, s ohledem na protější „panoptikální“ zástavbu, alespoň trochu soukromí…

Teprve od tohoto monumentálního 17. zastavení římovské pašijové cesty začíná děj klasické křížové cesty se 14 zastaveními; z nich je ale v Římově obsaženo jen osm „obvyklých“ zastávek.

Římov, 18. štace: Kaple s výklenkem a obrazem, na němž je Kristovi vkládán na ramena kříž/ Umístěna na ohradní zdi, pokračující z předchozí štace, další 19. zastavení leží již u frekventované silnice probíhající Římovem.

Římov, 19. štace: Kristus nesoucí kříž potkává pannu Marii / na dohled, hned vedle hřbitovní zdi, se nalézá kaplička 20.

Římov, 20. štace: Kaple sv. Veroniky / s malbou sv. Veroniky s šátkem – rouškou

Celý okruh cesty měří necelých 5 km (uvádí se délka 4,6 km), část posledního úseku prochází vesnicí Římov. Kaple božího hrobu s plastikou mrtvého Ježíše (poslední 25. štace, ale údajně nejstarší!) pak stojí za vsí, v lese nedaleko řeky Malše.

Cesta prochází  nejrůznějšími krajinnými prvky, ať už cestou vedoucí po mezi, borovým či jiným hájem, podél lesního či lučního potoka, překračujeme silnici s bývalým zájezdním hostincem (a shlukem tří zastavení, desátého až dvanáctého, umístěných nedaleko od sebe).  A tak jak je rozmanitá krajina jsou rozmanité i jednotlivé kaple. Jak v architektonickém stylu, tak i typově.

Vedle obvyklých zastavení s obrazy či soškami zde najdeme například kaple průchozí: Stádní bránu, Vodní bránu, Popravní bránu, U Šimona. Mohutná kaple „Cedron“ stojí přímo nad místní obdobou biblického potoku Cedron, který kaple „přemosťuje“. Římovský „Cedron“ ovšem přes léto vysychá.

Asi nejpůsobivější ze všech zastavení římovských pašijí je zastavení sedmé: „U anděla“, zobrazující scénu Krista modlícího se pod andělem držícím kalich a kříž. Doplněnou třemi kamennými spícími apoštoly.

Ty se ukrást nepodařilo… na rozdíl od jiných soch, zejména vyřezávaných účastníků Poslední večeře páně… Bohužel ani v jedné kapli, kde měly své místo, již nenaleznete žádnou vyřezávanou skulpturu. Jen menší barevné fotografie. Sochy se buď restaurují, nebo jsou ukradeny. Zbývá jich k nalezení „pouze“ 6… čtyři již byly s pomocí boží objeveny. Jak jsme se dověděli na nedělní mši.

Mrzí mne jejich nepřítomnost v kaplích, ale je to lepší než svaté opět vystavit riziku krádeže. Strašná doba… Na některých štacích přetrvává stará bordová skleněná tabulka „kulturní památka“ známá nám z dob minulých, předsametových. Svatí přežili několik staletí, až ta demokracie jim byla osudná! Ách jo…

Římov, 21. štace: Popravní brána / otevřená kaplese dvěma obrazy plačících dcer jeruzalémských, potkávajících se v této bráně s Kristem nesoucím kříž. Na prvním obrázku této štace pohled zezadu, tedy směrem zpět k hlavní římovské silnici odkud jsem přišla.

K této kapli zabočíme ze silnice na stráň spadající k řece Malči.  Tato závěrečná část cesty vedoucí vsí nebo spíše jejím krajem, je velmi příjemná a vlastně i navzdory blízkosti lidských sídel zachovává intimní ráz a nejste rozptylováni čímsi „nepatřičně světským“ :). Podél ohradní zdi zámku, bývalé jezuitské rezidence se takřka neprošlápnutou stezkou dostanete zanedlouho k další kapli, opět prosté, ale přesto architektonicky osvěžující.

Římov, 22. štace: U Šimona / Průchozí otevřená kaple s výklenkem a chybějícími platikami Krista hroutícího se pod křížem a dvou vojáků, na desce namalován obraz Šimona Cyrenského, který pomáhá nést Kristu kříž.

Na této fotce je hezky vidět několik faktů o kterých píšu nebo jsem psala… travnatá cesta  není příliš sešlapaná, to svědčí o jednom… člověk si může tohle putování užít o samotě a nemusí se tlačit mezi tisíci poutníky, dále vidíte lavičku…  nejsou  všude, ale také nemusíte prodlívat a meditovat u každého zastavení a ostatně někde k tomu ani není příhodné prostředí – to říkám z hlediska introverta, který má rád samotu se vším všudy a je rád obklopen krásou přírody se „stopou člověka“ .

Další zastavení je klíčové, jak jsem již psala o klasické křížové cestě, měl by následovat a také následuje kříž s Kristem a opodál Pieta a Boží hrob. Ano, tak tomu je i zde, pouze Boží hrob, poslední štace je poněkud dále, schází se lesní cestou strání až úplně dolů k řece Malši. Kalvárii a Pietu jsem tentokrát pouze prošla, fotografie jsou z předloňské návštěvy, podzimní.

Římov, 23. štace: Hora kalvárie (Golgota) / tři kříže s postavami Krista a dvou lotrů malovaných na plechu, pod křížem jsou tři kamenné plastiky Panny Marie, sv. Jana Evangelisty a klečící sv. Maří Magdalény. Na fotografii plastik vidíte i blízkou štaci 24.“Krista Pána snímají z kříže“. Ve výklenkové kapli byla umístěna dřevěná socha Piety.

Římov, 25. štace: Kaple Božího hrobu / Jednoduchá kaplička, jejíž přední část tvoří obdélná klenutá předsíň, ze které vede nízký otvor k samotnému božímu hrobu, v zadní, okrouhlé části kaple. Uvnitř leží (ležela) dřevěná socha Kristova těla, nejstarší plastika křížoví cesty datovaná 1658. Po obou stranách kaple se tyčí dva sloupy s připevněnými vykrajovanými plechy s namalovanými nástroji Kristova umučení. Vykrajovaný plech s náboženskými symboly a dalšími nástroji mučení je umístěn i ve štítu kaple.  Vlivem času a nepřízně počasí již malba ztratila na čitelnosti.

A je vše… dodala bych pouze, že stojí zato se do Římova vracet, Římov má své kouzlo a stálá přítomnost božího zjevení – boží milosti zde, jak nám pravil po nedělní mši římovský farář Tomáš Koňařík, stále trvá.  Páter Koňařík je velmi okouzlující a svérázný patriot tohoto svatého místa, které zařazuje hned za Jeruzalém, jak nám také pravil …  A tuto informaci je třeba brát vážně; vlastně ne vážně, spíše bych řekla samozřejmě a nést jí v sobě hrdě jako on.  A jde to snadno. Ale o tom jistě vědí mnohem více ti kdo zde žijí a ne my, pouzí poutníci…

Je ještě jedna věc, kterou jsem vám neprozradila a neprozradím. Ovšem navštívíte-li zdejší poutní areál, brzy zvíte a budete překvapeni a potěšeni. A třeba uhodnete, co jsem tím překvapením myslela… zuzi

Zaujalo-li vás moje vyprávění, zavítejte na můj předchozí text o Římovu (jsme zde podruhé) a podívejte se na loretánský areál. Je-li vám to málo, podívejte se na dokument o Římově z archivu ČT, z cyklu „Poutní místa“.

Zdroje:

http://cestovani.idnes.cz/kde-najdete-jeruzalem-v-cesku-dja-/tipy-na-vylet.aspx?c=A080529_151417_igcechy_tom

Jan Royt, Vladimír Hyhlík: Poutní areál s loretou a kalvárií  (Velehrad 1995)

Daniel Kovář, Petr Odložil: Římov – historie obce a poutního místa (Římov 1998)

******

Psáno v neděli večer:  Tak jsem to nezvládla dokončit, protože jsem intelektuálně vyčerpána, jsem účastnicí třídenního školení – nebo řekněme dílny „Trocha poezie člověka nezabije“.

Práce v této dílně se zaměří na resuscitaci vnímání poezie, a to zejména prostřednictvím jejího „ztělesňování“, zkoumáním adekvátního zvukového vyjádření grafického záznamu textu a hledáním divadelního obrazu, který by text neilustroval, nýbrž jej jevištní metaforou, hodně doplnil a případně obohatil. Inscenování poezie je disciplína nelehká, ale přináší vedlejší účinky v podobě myšlení v obrazech.

Předmětem tohoto zkoumání budou texty lidové slovesnosti, bohaté na lidskou zkušenost a emoce.

Lektorem této dílny je  PaedDr. František Zborník.

Lektor je lišácký a sám to o sobě říká.  netají se s tím. Moc se neunavuje, unavujeme se jen my, účastnice, a on participuje na našich chybách.  Je to hodně podnětné a obohacující, František se nezdá…  svou náročnost postupně zvyšuje, uvidím co to se mnou udělá po 3 dnech intenzivního nátlaku…

Pašijová cesta v Římově – dopsáno 5. července, čtvrtek

 

 

 

 

Zdroj: http://cestovani.idnes.cz/kde-najdete-jeruzalem-v-cesku-dja-/tipy-na-vylet.aspx?c=A080529_151417_igcechy_tom

 

 

 Posted by at 19.50

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz