Úno 102019
 
IMG_4932

2. den / 26. 4. 2018

2. den pesky przyslup

Nasedáme do auta a míříme za dalším dobrodružstvím. Omlouvám se, ale nemohu nazvat naši  další cestu jinak. Vůbec netušíme zda uspějeme, přestože jsme na mapě dva následující hřbitovy – Przysłup 59 a Maguru 58 – lokalizovali. Neznáme ovšem skutečný terén a až někam? dojedeme, čeká nás nespecifikovaná cesta lesem po neznámých stezkách kroutících se jako had.

Opouštíme Przęlecz Małastowska  (průsmyk  Małastowska 604 m n.m.) a „naši“ 977. Odbočujeme doleva směrem k turistické chatě nebo spíš ubytovně „Schronisko Magura Małastowska“. Po chvíli silnice opouští hřeben a míří z hřebene dolů do vsí Przysłup a Nowica, kde končí. Až tam ale nedojedeme, protože naše mise končí kdesi uprostřed lesa na parkovišti a dál pokračujeme pěšky zase nahoru na hřeben. A cestou bychom neměli minout oba hřbitovy.

Z této etapy máme oprávněné obavy, protože leje jako z konve, jsme v lese absolutně sami a přístup ke hřbitovům je složitě popisován seshora, z hřebene. To nám ale nebrání v tom, abychom do toho šli hlava nehlava „zespodu“.

Omlouvám se, ale z téhle cesty nemám fotodokumentaci. Zaparkovali jsme, fakt už nevím kde, snad na tom parkovišti, a traverzovali jsme po lesní cestě úbočím kopce. Nemluvili jsme a čekali na znamení, kde odbočit a pokračovat hore. A stalo se! Zničeho nic, kde se vzala, tu se vzala, na stromě se ukázala, nám dobře známá specifická černobílá značka. A hned nám bylo veseleji.

Brzy se ukázalo, že bez značení bychom hřbitov nenašli. Cesta se skutečně vinula jako had; chvílemi mizela, byla to taková cesta-necesta. Šli jsme za sebou do kopce deštěm, zmáčení až na kost a a nepromluvili ani slova.

Set1043from__DSC4377

Odměnou za naše útrapy se stal zázrak, který se znenadání objevil mezi stromy

IMG_4925

Otevřel se nám úchvatný pohled na kamennou nekropoli s ústřední trojúhelníkovou megalitickou zdí z neupraveného lomového kamene, v jejímž středu je zasazen hrubý kříž, sestávající z několika kamenných bloků. 

Celkový dojem z této drsné podívané na kamenné město mrtvých, kde není pro jemnou uhlazenost místo, překvapivě narušuje bílý klasický hřbitovní pomník, který zde po válce zasadili příbuzní jednoho z mrtvých.

IMG_4932

Byl to Čech, Ing. Emil z Obereigneru narozený v  Lázních Poděbrady roku 1883, padl 1915.

IMG_4924

Stručná informační tabule na kamenné zdi hřbitova praví, že zde pochováno 60 vojáků rakousko-uherské armády a 20 vojáků armády ruské. Padli v roce 1915 (lednu až květnu).

V letech 2007-2008 byl hřbitov zrekonstruován Sdružením Magurycz z podnětu Sdružení přátel Nowicy.

Doplňuji, že z 60 rakousko-uherských vojáků je 56 identifikováno jménem. K zasazení litinových tabulek se jmény do 17 masových hrobů zřejmě nikdy nedošlo (na náhrobních kamenech nejsou stopy po jejich upevnění).

Set1053from__DSC4380

Hřbitov má obdélníkový tvar a rozlohu 136 metrů čtverečních
img091 (2)

Půdorys hřbitova převzat z knihy Matúše Dully, níže původní nákres z krakowského archivu
sekowa info 5

Set373from_IMG_4918

Vstupuje se dvěma kamennými schůdky. Pohřebiště je otevřeno pro lidi i lesní zvěř.  Není zde co zničit a váleční hrdinové klidně spí uprostřed karpatské přírody.

Set353from_IMG_4912

Masové hroby jsou olemovány kamennou obrubou a nepravidelně posety kameny. U hlavy hrobu jsou zasazeny do země neupravené náhrobní kameny, někdy jeden, dva i tři.

Set413from_IMG_4934

Na základně kříže je vytesán německý nápis, ještě je čitelný:

WOLLT IHR DIE HEIMGEGANGENEN
HELDEN EHREN SCHENKT
EUER HERZ DER ERDE
DIE SIE DECKT

Chcete-li uctít padlé hrdiny,
dejte (darujte, věnujte) svá srdce zemi,
která je ukrývá. 
IMG_4938

Přežily i původní kameny HV, které označují hranice hřbitova

************

Původní  projekt, který počítal s dřevěným hřbitovem se nerealizoval.

Przyslup_rys_59_projekt

Dřevěnou ohradou připomíná hřbitov v Gładyszówě [55.], ústřední věží s kříži a stříškou Maguru (Przełęcz Małastowska) [60.]

Na webu http://www.sekowa.info/index.php?go=17&id1=14&ido=13 se nacházejí historické fotky předcházející stavbě hřbitova

sekowa info 1

Zde je vidět, že původní pohřebiště leželo vedle bojové linie (zbytky zákopů)

sekowa info 2

Provizorní hřbitov na jehož místě vyrostl Jurkovičův hrdinný gladiátorský  Przysłup [59.], tolik odlišný od jeho lidového stylu. Trochu mi připomíná svou ideou hrdinskou Krempnu [6.], ale  Przysłup je divoký jako je divoká příroda Karpat. 

sekowa info 3

Przysłup [59.]  – 1917

sekowa info 4

Detail náhrobků 

Na tomto kamenném hřbitově bez označení, leží mezi 60 rakousko-uherskými vojáky i čeští vojáci z  98. pěšího pluku z Josefova rekrutovaní v okolí Vysokého Mýta,  z 36. pěšího pluku rekrutovaní z okolí Mladé Boleslavi, 10. pěší pluk zeměbrany (zřejmě záložníci) rekrutující vojáky z okolí Turnova a Mladé Boleslavi, 12. pěší pluk zeměbrany (zřejmě záložníci) rekrutující vojáky z  Časlavi a Mladé Boleslavi, 30. pěší pluk zeměbrany (zřejmě záložníci) rekrutující vojáky z Vysokého Mýta a Hradce Králové.

(info  Miroslaw Lopata   http://www.cmentarze.gorlice.net.pl/).

Fotky na rajčeti: https://zuzizuzi.rajce.idnes.cz/Przyslup_59._-_Jurkovicovy_hrbitovy_v_zapadni_Halici/

a nezkomprimované fotky si můžete vychutnat zde:  https://www.zonerama.com/521125003/Album/5093877

 Prameny:  

Matúš Dulla:  Vojenské cintoríny v západnej Haliči: Dušan Jurkovič 1916/1917 (ISBN 80-88675-80-4)

http://www.cmentarze.gorlice.net.pl/

http://www.sekowa.info/index.php?go=17&id1=14&ido=13

https://pl.wikipedia.org/wiki/Cmentarz_wojenny_nr_59_%E2%80%93_Przys%C5%82up

IMG_4939

Loučíme se a stoupáme dál k hřebeni na hřbitov Magura 58. Cestu nám usnadňují černobílé značky; vlastně bychom si bez nich nevěděli rady, jde se spíš bezcestím…

Set1113from__DSC4398_panorama

Przysłup [59.]  mne vzal za srdce, okouzlil mne zatím nejvíc. Je jednoduchý a prostý, jako z doby kamenné. Nedokážu posoudit, zda naše fotky ukazují jeho drsný majestát. Je to už rok, ale stále si uvědomuji to překvapení a údiv, když se hřbitov před námi vynořil z mokrého lesa. zuzi

Pokračování příběhu / viz komentář (komentář bude upraven, strojový překlad zkreslil význam, požádali jsme Morganghosta o text komentu v polštině)

morganghost

Zajímavostí a současně nesrovnalostí je, že pomník Emila Obereignera (Čech – novodobý pomník) nestojí na jeho hrobu, ale na hromadném hrobě ruských vojáků.  Ve skutečnosti je pohřben v hrobě č. 18 (viz plánek) společně s polským důstojníkem Tadeuszem Michalskim:
http://images81.fotosik.pl/268/1d29d77069d43f1fmed.jpg

Možná to bylo kvůli tomu, že potomci Emila Obereignera nevěděli přesně kde je pohřben a pomník situovali pod kamenným křížem, na místo důstojné jeho vojenské hodnosti. Možná to ale byla polská vláda, která rozhodla, že pomník bude stát na hrobě neznámých ruských vojáků – o něž nikdo nejevil zájem, než na na společném hrobě důstojníků.

 

  9 Responses to “Przysłup [59.] – Jurkovičovy hřbitovy v západní Haliči”

  1. poslední fotka.
    ano, tajemný, tichý, posvátný…..dokážu si představit ten pocit, když jste to znenadání objevili a to místo se před vámi otevřelo.

    • Ano, byla to odměna za ten mokrý den. Vybrali jsme si asi ten nejlepší termín. Jarní příroda a všude klid. Ani jeden turista.

  2. Je dobře, zuzi, že tam píšeš o celé té cestě a jaký dojem to místo a ten hřbitov dělal, když jste se blížili. Protože jen z fotky to nemůže být vidět a přitom je to důležitý.

  3. Jako zajímavá zvědavost lze přidat, hrobový pomník Emila Obereignera nestojí na jeho hrobu, ale na hromadném hrobě ruských vojáků. Je pohřben na hrobě 18 společně s polským důstojníkem Tadeuszem Michalskim:
    http://images81.fotosik.pl/268/1d29d77069d43f1fmed.jpg

    Možná to bylo kvůli tomu, že klient nebo zhotovitel nevěděl, a přesvědčení, že od doby, kdy byl důstojník pohřben, to bylo pravděpodobně pod pomníkem pomníku. Možná to byla polská vláda, která rozhodla, že pomník bude stát na hrobě neznámých ruských vojáků, o něž by nikdo nepožádal, a ne na společném hrobě důstojníků.

    • Děkuji za upřesnění, přenesu do textu a někde trochu upravím a doplním váš překlad, aby byl údaj srozumitelnější.

      • Poslal jsem původní text:

        Może wynikało to z nieświadomości zleceniodawcy lub wykonawcy i z przekonania, że skoro pochowano oficera, to zapewne pod krzyżem pomnikowym. Zwraca uwagę, że „strona urzędowa” posługiwała się planem. Być może to właśnie administracja polska zadecydowała, że pomnik stanie na mogile nieznanych żołnierzy rosyjskich, o których się nikt nie upomni, a nie na wspólnym grobie oficerów.

        • Děkujeme. Téma nás zaujalo tak, že o osudu Emila Obereignera napíšeme o jeho osudu samostatný text. A až to vyjde pojedeme do Poděbrad. Chceme vidět dům, který „postavil“ jeho otec a kde jeho potomci dodnes žijí.

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>